Psychické příčiny nemocí a jejich odstraňování.

[lena]

jenze pokud bude delat neco jenom jeden bude to prinosne jenom pro toho co nic nedela. Ten co neco dela bude porad stahovan dolu, jedno jak dalece neco sam pro sebe dela ci muze byt velmi silny. I nadale bude trpet, mozna ne tak silne jako drive, ale stale to bude prinaset negativni zazitky.

Proto je nutne zmenit pusobiste nejenom, kde se bydli ale take i na pracovisti, pokud je jeste clovek celkem mlady a ma dobre povolani.

[laik]

Myslím Navare že ne vždy by platila tato teorie o tom, že odstěhování se na venkov do domku ze zahradkou je přínosné....
Tedy pokud ještě chvíli budeme rozebírat Palův životní úděl tak si myslím že jemu by to přínosné moc nebylo dovedeš si představit že by držel v ruce třebas rejč či lopatu diť by si mohl ublížit
Odbočím od srandiček, promiň Palo ..... V jedné věci máš naprostou pravdu, pokud má člověk v pořádku psychiku tak mu opravdu stačí trochu napomoci nějakými těmi patáky či jinou alternativní léčbou a poté bude v pořádku a jiní to mohou papat horem dolem a problémy se jim stále vrací, z těmito případy se taky často potkávám a snažím se jim to vysvětlovat, že se můžou mastit mastma stále dokola, či pít tinktury po litrech ale výsledek je minimální... tak všechny odkazuji ať si třeba vyhledají něco o etikoterapii či čtyřech dohodách, podle mě, by se o tom něco mělo učit už ve škole, když už se to nevysvětluje doma v rodině, ale myslím že doba je už v této osvětě lepší takže počítám že i nemocných bude ubejvat.... teda snad.....

[hanka]

jenze pokud bude delat neco jenom jeden bude to prinosne jenom pro toho co nic nedela. Ten co neco dela bude porad stahovan dolu, jedno jak dalece neco sam pro sebe dela ci muze byt velmi silny. I nadale bude trpet, mozna ne tak silne jako drive, ale stale to bude prinaset negativni zazitky.

Proto je nutne zmenit pusobiste nejenom, kde se bydli ale take i na pracovisti, pokud je jeste clovek celkem mlady a ma dobre povolani.

Chápu Tě. Leni, jak to myslíš, přesto jsem toho názoru, že v tom případě bude měnit působiště neustále, pořád jenom utíkat a utíkat a přitom být nešťastný, protože všude na světě jsou lidé (nemocní i zdraví), kteří mají ke zdraví i k životu svůj vlastní postoj – jiný, než má ať už on, nebo kdokoliv jiný. Lidé nejsou stvořeni přes kopírák - co člověk, to názor. Každému ale jiný názor ostatních lidí nevadí (jiným zase vadí něco jiného ) - problém má vždycky ten, kdo ho řeší, jedno jak, jestli odporem, pláčem, bojem nebo útěkem. Proto Palovi s tím nejlepším úmyslem radím (i když moc dobře chápu, jak se cítí), aby řešil problém u sebe. To není rada proti němu (ač to tak může na první pohled vypadat), právě naopak . Rozhodovat se stejně bude sám za sebe, ať si každý říká, co chce.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jakmile ten, kdo má problém, ho vyřeší v sobě – t. j. změní svůj postoj, utrpení a negativní zážitky se přestanou konat! To, co vadilo, totiž přestane vadit (i to, že ten druhý na sobě nepracuje, také přestane mít pocit, že je stahován dolů). Neříkám, že je to lehké, jenže nikdo jiný, než člověk sám u sebe to změnit nemůže – ale ta práce na sobě stojí za to! Vím, co říkám, sama to žiju a cítím ten ohromný (až zázračný) rozdíl mezi tím, co bylo předtím a tím, co je dnes.

Změnit působiště dalšího života neodmítám, ale z jiného důvodu (např. kvůli lepšímu zaměstnání, odchod za milovaným člověkem apod.). Za sebe Palovi držím palce, aby byl šťastný, ať se rozhodne jakkoliv .

[Slavek Krepelka]

... Proto Palovi s tím nejlepším úmyslem radím (i když moc dobře chápu, jak se cítí), aby řešil problém u sebe. ...

Ačkoliv naprosto souhlasím, že by si měl člověk uklidit především ve své hlavě, ono to velice často vychází tak, že mu nezbyde, než něco z toho uklidit i zevně. Spíš jde o to se vyhnout svému stereotypu, uvědomit sií ho a zapudit ho a nevlízt opět z bláta do louže. Jinak řečeno, když mi někdo leze 25 let na nervy neustále s tímtéž a není s dotyčnou osobou kludná domluva, mohu se s tím sice smířit, že dotyčná osoba taková jest, ale proč v tom setrvávat, pokud člověk není vázán nějakými zodpovědnostmi vůči někomu dalšímu, který si sám a dobrovolně pořídil? Vůbec bych to neviděl jako útěk. Norbekov to má docela hezky a ukázkově předvedeno na oslu uvázaném tenkým motouzkem ke kolíku.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[hanka]

.. jde o to se vyhnout svému stereotypu, uvědomit si ho a zapudit ho a nevlízt opět z bláta do louže..

Slovo "utíkat" možná není nejpřesnější, může se nahradit i jinými slovy. Dík za upřesnění

Jenom doplním důvod, proč jsem se o tom zmiňovala - to, že člověku jdou dlouhodobě na nervy určité projevy nebo vlastnosti jiných lidí, vždycky upozorňuje na to, aby změnil svůj přístup k těmto projevům. Nemusí se to vztahovat právě k té jedné osobě, obvykle mu ty projevy vadí i u ostatních lidí. A tady nastává problém - jako na potvoru se to kolem něho začne přímo hemžit lidmi s těmito projevy .. Ti lidé za to ale nemohou, jiným může být právě tahle vlastnost naopak sympatická. Vždycky záleží na úhlu pohledu a přístupu člověka k dané vlastnosti., a to se dá dobře změnit.

Zdravím, Hanka.

[Palo]

Možná bych měl trochu upřesnit, co se děje...

Když ona k vám přijde a povídá pořád něco, co je jen její úchylka nebo záležitost (např. že zas Berdych je ve finále) - s váma to vůbec nesouvisí (a ona by mohla už za těch několik desítek roků vědět, že vás to vůbec nezajímá), vy zrovna něco řešíte důležitýho, časově náročnýho a kromě toho vás to ještě ani nezajímá, poprosíte jí, ať přijde o něco později, že teď nemůžete a ona stále vykládá a vykládá, vy se nemůžete soustředit...

Když ona něco dělá a mohla by to dělat lépe, rychleji, jednodušeji, vy se jí to snažíte vysvětlit a ona se na vás akorát tak naštve, že jedině tak, jak to dělá, je to správně...

Když ona něco dělá, vy jí vysvětlíte, že to nemá dělat protože to nemá smysl nebo to nemá logiku, ona se vykrucuje úplnými nesmyslnými hovadinami, jen aby si byla jistá, že to tak je správně...

Když ona připraví a donese vám jídlo, které jste už tisíckrát říkali, že to nejíte...

Když ona vás má pořád za blbečka co nic neumí, přitom když něco děláte - ať už tohle nebo tohle, tak začne povídal, že byste si tím mohli vydělávat, jenže vy umíte toho mnohem víc a děláte něco jiného, co vám přinese víc než tahle jedna práce, kterou zvládne cvičená opice...

Když ona se začne připitoměle smát, když (kupodivu náhodou pochopí ), že máte pravdu... Druhý den přijde se stejným nesmyslem...

Když ona se není schopna naučit nic nového, všechno co se naučila do 18 let svého věku dělá od té doby naprosto stejně beze změn...

Když jí ukážete, že se dá jídlo připravit mnohem chutněji, podruhé a tisíckrát podalší ho udělá zase stejně odporný...

Když jí odpovíte na dotaz, za půl hodiny se přijde zeptat na to samý (a pak zase za týden a za měsíc)...

Když se začne na něco vyptávat, tak se ptá proč a rozvádí se to až k nesmyslným detailům, navíc s nesmyslnejma názorama a takhle to trvá třeba i hodinu... Příště nemáte chuť na nic odpovídat, protože máte jiných starostí dost, co ještě chcete za ten den stihnout, než řešit tyhle nesmysly...

Když si děláte jídlo v kuchyni, přijde vám do toho hystericky kecat, že se to má dělat jinak a začne s tím něco dělat podle svého a tak, že to leda domrví - opět po svém (původně to mělo být třeba úplně něco jiného)...

Když pro ní něco uděláte, se®ete se s tím celej den (a říkáte si, jakou bude mít radost až to uvidí) a ona vám pak řekne, že to bylo úplně naprd, protože to neudělal váš kamarád, kterej to "umí líp" (výsledek je naprosto stejnej)...

Když chcete doma něco přestavět, zkrášlit, tak má hysterickej záchvat, že to nebude podle jejího stylu (kterej je mimochodem naprosto nechutnej), tak to tady vypadá tak, jak to vypadá - není možné se domluvit, takže se nic neudělá, zeď v předsíni byla malovaná naposledy předchozími majitely (pozn. cca minimálně 30 let zpět je nedotčená)...

Když přestavíte nábytek v celým bytě (to přestavují samozřejmě chlapi), ona je u toho a vše je podle dohody, za měsíc přijde vyčítat, že máte v pokoji nábytek, kterej chtěla mít ona v pokoji...

Když kvůli ní už dva lidi skončili v blázinci (já jsem mimochodem z tohohle bytu jedinej, kdo tam zatím neskončil)...

Když psychiatrička jásá, jak ona je hodná a laskavá a že vy jste ten špatnej... Tak si ty k®ávo zkus s ní žít měsíc v jednom bytě!!!

Pozn.: S naprostou většinou lidí vycházím naprosto v pohodě, ale s ní se vyjít nedá. Je to jedinej člověk, se kterým jsem byl nucenej žít nějakou dobu pod jednou střechou... Ale jak jsem psal, mohl bych jí být vděčen za to, co pro mě udělala, ale tím, jaká je, jsem naprosto zhnusen...

Pravda, na diagnostice jí byly nalezení červi v mozku, řešili jsme to, ale bez výsledku...

[Palo]

Jednou budu litovat, že jsem to sem napsal...

[laik]

Jednou budu litovat, že jsem to sem napsal...

Nebudeš ....
(a jak koukám poměry v rodinách jsou snad všude naprosto stejné jak přes kopírák )
tady stojím za Palem že stěhování je nejlepší varianta a neznamená to útěk, právě naopak, znamená to změnu...... jako představa že bych měl bydlet třeba z mamkou pod jednou střechou, nebo třeba má žena se svojí mamkou, je opravdu asi hrozná, ač třeba má matka je pokroková z moderními názory tak v něčem se taky neshodnem a o tchýni ani nemluvím, tam bych mohl skoro okopírovat palův příspěvek...... prostě opravdu je jiná doba a jejich výchova se už neslučuje třeba z tím, jak my vychováváme naše děti, ohledně stravovacích návyků či jiných zájmů ani nemluvím, jako že třeba dva roky posloucháme od našich obou rodičů otázku "jak můžete žít bez televize???" "bez masa umřete" a pod..... (maso občas jíme)
Něco jiného je, že člověk k sobě opravdu přitahuje osoby podobně smýšlející jako magnet a když se přestěhuje tak si je na sebe nabalí zas, ale tento případ to není..... Vždy jde nejvíce o to nebát se překonat ten strach a udělat to a vytrvat a změny k lepšímu potom přicházejí sami, základ je všímat si synchronicit...... ty už člověka vedou sami....

[hanka]

Tak to máš fakt těžké, Palo - máš problém, který je vázaný na jednu osobu, se kterou bydlíš. Musí to být na Tvoji psychiku náročné .. Je to o to těžší, jestli se jedná o matku. S mojí povahou na Tvém místě bych byla úplně v koncích, protože bych neměla to srdce od ní ani odejít.. Nejspíš bych všemi způsoby usilovala o trpělivost a empatii. Každý člověk se chová tak, jak to v dané situaci umí nejlépe. Určitě ani ona nedělá naschvály, jenom to prostě jinak neumí.
Když se přece jenom ještě někdy dostanu do situace, kdy bych nejraději se vším praštila a utekla pryč, počkám, až je všude klid (obvykle v noci) a v tom klidu si ŽIVĚ představím, že ten člověk už tady není. Pocit z té představy obvykle postačí k tomu, abych si uvědomila, že ta rozčilující záležitost je ve skutečnosti malicherná a že jsem šťastná...

Pro Tvoje psychické zdraví bude asi opravdu nejlepší, když si dáš z domu aspoň na nějakou dobu volno. Možná to prospěje vám oběma, jestli je ona schopna sebereflexe. Časem uvidíš.

Promiň mi, jestli jsem Tě dotlačila k tomu, aby jsi se tady otevřel. Jestli máš pocit, že toho budeš později litovat, raději svůj příspěvek smaž. Myslím si ale, stejně jako laik, že nebudeš muset litovat, protože tyhle problémy jsou hodně časté .

Ahoj, Hanka.

[Palo]

OK díky, všem, doufal jsem, že mi něco takového napíšete

[mahatma]

Palo?! Ty žiješ mojou exmanželkou? a kua... takto presne ju opísať...
prajem Ti veľa veľa veľa až kurva veľa síl a trpezlivosti....

[Palo]

Palo?! Ty žiješ mojou exmanželkou? a kua... takto presne ju opísať...
prajem Ti veľa veľa veľa až kurva veľa síl a trpezlivosti....

To není povahou, to je nemoc Prostě vyžranej mozek nějakou potvorou Ony za to nemůžou Mám jisté pochopení, ale někdy se to fakt vydržet nedá... Když dojde k hádce, tak já jsem ten špatnej, nevychovanej atd.
Je to výzva - tyhle lidi dát dokupy Zatím jsem ale beradnej...

[lena]

zde pomuze jenom jedno, se osamostatnit, prestehuj se a pokud mozno ne kousek za roh. Jinak se zde uzeres. I kdyz se ti to zda ted nemozne, az to udelas, pak poznas, ze je to pro tebe vyhra.

[Palo]

zde pomuze jenom jedno, se osamostatnit, prestehuj se...

Do konce roku už tady nebudu

[lena]

Tak to máš fakt těžké, Palo -

Ahoj, Hanka.

Hanko mas pravdu v obou vecech, i tak jak radis je nutne aby se Palo osamostatnil, tak to vidim taky, ale ne kazdy je schopny toto zvladnout. Ja na moji povahu bych to nevydrzela, mam rada az moc byt sama sebou, potrebuji nezbytne svobodu pro sebe, jinak by me to udusilo.