Aktuálně: Nový finanční systém - SPDR nabízí doživotní měsíční rentu, oddlužení. financování vlastních projektů. Více zde... Město Krnov - Přímá pomoc jedné domácnosti postižené povodní.Více zde...
Výborné .pdf soubory, mám pocit, že jsou oba identické.
Je to dlouhé a zevrubné počtení, trochu při tom ruší "překlepy" typické pro převod textu některým OCR programem, například "rn" místo "m", záměny háčků a čárek, jiná písmena a podobně.
Za velmi cenné, zvlášť pro naše použití, považuji podrobný popis jednoduchého potencování, které je zároveň podstatně levnější, než použití autopatické lahvičky.
Hlavní zásadou je až neuvěřitelně úzkostlivá čistota použitého náčiní, která jde až tak daleko, že musí být zcela nové a na nic jiného předtím nepoužité. Tím je dáno i to, že se už také nedá použít pro někoho dalšího. U autopatické lahvičky za 600,- Kč bude asi leckomu srdce krvácet při jejím vyhazování.
Z toho důvodu se mi líbí víc ředění pomocí malé až nepatrné lavičky nebo malého "panáčka", jehož celý obsah se vždycky vyleje a znova se naplní čistou vodou a opět se celý obsah vyleje. Každé vylití je jedno číslo potence, takže na C30 se postup opakuje třicetkrát. Z posledního panáčka se pár kapek vypije a dál už se jenom pozoruje účinek a třeba i několik měsíců čeká buď na úplné uzdravení a nebo na vhodnou chvíli pro pokračování vyšší potencí. Panáček se buď vyhodí a nebo přeřadí k běžnému použití při konzumaci vhodných lihovin, nejlépe metanoluprostých.
Zatím mi není příliš jasné, jak by bylo nejvhodnější obsah panáčka nebo lahvičky probublat dechem, ale předpokládám, že nejsnadnější by to mohlo být skleněným kapátkem, kterému se sejme gumička, aby šlo použít jako "brčko". Za vyzkoušení by možná stálo prosté fouknutí či prodechnutí prázdné lahvičky, do které by se potom nalila první dávka vody - teoreticky by to mohlo fungovat.
Tím by se náklady na jeden proces skládaly z ceny lahvičky nebo panáčka a případně i ceny kapátka. Oboje je nutné před procesem potencování zbavit všech cizích informací prostřednictvím plynového plamene.
Za velmi zajímavou považuji i zmínku o možnosti použití autopatie i pro "léčení" zvířat.
poota píše:podstatně levnější, než použití autopatické lahvičky.
Hlavní zásadou je až neuvěřitelně úzkostlivá čistota použitého náčiní, která jde až tak daleko, že musí být zcela nové a na nic jiného předtím nepoužité. Tím je dáno i to, že se už také nedá použít pro někoho dalšího. U autopatické lahvičky za 600,- Kč bude asi leckomu srdce krvácet při jejím vyhazování.
Z toho důvodu se mi líbí víc ředění pomocí malé až nepatrné lavičky nebo malého "panáčka", jehož celý obsah se vždycky vyleje a znova se naplní čistou vodou a opět se celý obsah vyleje. Každé vylití je jedno číslo potence, takže na C30 se postup opakuje třicetkrát. Z posledního panáčka se pár kapek vypije a dál už se jenom pozoruje
Ahoj poo,
tady je problém v té homeopatické čistotě:
tedy, správně by nestačil jeden panáček, ale kvůlivá absolutní čistotě a "paměti skla" by muselo být 30 panáčků + 30 dalších čistých nádobiček, ve kterých se "směs" 100x protřepe a vždy jedna setina přelije do další čisté nádoby atd.... 30 krát.
A to je docela zabíračka na hlavu i na nádoby...
Dneska jsem si na Zbraslavi orig. lahvičku koupil, tak dám vědět, jak to funguje. Určitě ji ale nezahodím, kdyžtak bude ve vitríně.
On je mezi tím přece jenom rozdíl.
Při "výrobě" autopatického preparátu se to dělá přesně tak, jak to píšu - vždycky se vylévá komplet celý obsah a používá pouze jedna a táž lahvička. Ono to tak nějak simuluje průtokové (fluxní) ředění, jenom je to prováděné "dávkově". Ta autopatická lahvička pracuje se stálým průtokem a množství proteklé vody se "měří" časem průtoku.
Takže žádných 30 nebo 60 lahviček. Tím se to náramně zjednodušuje a i zlevňuje.
Jsem sama na tu lahvicku zvedava jak pracuje, mam ji uz zakoupenou, ale jeste ne doma, takze snad do konce tydne. Myslim si, ze se ta informace da vymazat, ocet je pry take velmi dobra alternativa zbavit informaci, ale to je jenom moje uvaha. Uvidime co na to Milda, kdyz uz ji ma a muze vyzkouset.
ahoj poo,homeopatická příprava v jedné nádobce,jak píše p.Čehovský ve své knize,se nazývá Korsakovova a dá se použít např.pro první pomoc.Je vhodná pro přípravu nižších potencí.Není tak kvalitní a účinek není tak dobrý jako u fluxní potence.Pokles kvality klesá sčítáním drobných přestávek při potencování.
Osobně mám z obou těchto metod, tedy Korsakovovy a fluxní Finckeho, tak trochu smíšené pocity a docela rád bych je nějak, tedy po vzoru Mičurina, zkřížil.
Na té první se mi líbí použití jediné a relativně levné lahvičky - v lékárně vyjde na 14,- Kč.
Na té druhé metodě je okouzlující rychlé a jednoduché ředění. Toho je docíleno tím, že průtok vody je škrcen tak, aby 1 litr vody protekl zhruba za půl minuty, takže dosažená potence je dána jenom časem.
U Korsakovovy metody se lahvička pokaždé přelije, aby se zředily i informace na hrdle. Nic tedy nepřekáží tomu, aby se přelévala kontinuálně nepřetržitým proudem. Při nalévání destilované vody z lahve je odměření potřebného množství jednoduché. Při použití vody z vodovodu lze udělat předběžnou "kalibraci". Seškrtíme proud vody na přiměřeně tenký pramínek a stopneme si, za jak dlouho se jím naplní třeba půllitrová nádoba. Nepříliš složitou matematickou operací dojdeme k době, za jakou proteče množství vody potřebné k dosažení požadované potence. Při této metodě odpovídá jeden litr vody potenci C40.
Co se vody týká, nezdá se mi nutné použití destilované vody. Případné příměsi ve vodě zůstávají na hrubohmotné neředěné úrovni, takže reagují pouze s nejhrubšími fyzickými složkami a autopatického procesu se vůbec neúčastní.
Vzhledem k přetékající vodě není ani nutné použití "gumových" rukavic, pouze při přípravě "cizího" preparátu je nutná rouška.
Fandím mičurinským metodám a přeju úspěch.
Jenom bude potřeba udělat to nějak podobně, jako u orig. lahvičky, protože tam nejde jenom o průtok, ale důležitá je taky rotace vody ve vířicí komoře.
Pak už jenom aby to bylo z dostupnýho materiálu a je vyhráno...
I kyž fakt je, že originál za šestikilo by mohl stačit pouze 2-3 krát za celé léčení (cca 1 rok)
a někdy by mohlo stačit dokonce jedno použití na celou léčbu.
Když to porovnám s mými doplatky za léky v lékárně, není to až tak hrozná cena.
milda píše:.. důležitá je taky rotace vody ve vířicí komoře.
Vezmi nějakou prázdnou lékovku a pusť do ní čůrek vody z vodovodu z výšky tak pět až deset centimetrů. Mně se zdá, že to v ní víří dostatečně a vyplachuje se to taky docela dobře
Jj, ono se to určitě nějak smíchá a nějak to fungovat bude. Jenom to nebude možné spolehlivě naplánovat a nebudeš vědět, jakou potenci jsi vlastně vyrobil.
Při opakování cca za 3 měsíce by měla být potence vyšší, zpravidla dvojnásobná.
Bylo by pak potřeba vyrobit stejný "vehement" jako napoprvé aby se jen zdvojnásobila doba průtoku.
Homeopatikům všeobecně nevaděj plasty. Potřebný je trychtýřek kvůlivá nalejvání a zároveň už tam voda dostane určitou rotaci a pak už jen nějaká šikovná rozšířená baňka (která se dá opětovně sehnat znovu) a zkrz ní to prohnat. A je to.
Lejt to jentak do lahvičky, aby se to všelijak tříštilo a bublalo to nevím.
Zajímavý by bylo, jak je to s pamětí plastů. Možná by umělá hmota byla taky řešení....
milda píše:.. a nebudeš vědět, jakou potenci jsi vlastně vyrobil.
Tak teda znova a pomaleji
Pustím si čůrek vody z vodovodního kohoutku a stopnu si, za jak dlouho se mi naplní půllitr - bude to třeba za 25 vteřin. Takže budu vědět, že když tam místo půllitru dám tu mrňavou flaštičku, do které jsem dýchnul (nebo v ní v troše vody rozpustil sliny), a nechám to tam nějaký násobek 25ti vteřin, tak dostanu stejný násobek potence 20.
Ještě pomaleji: za 25 vteřin potence C 20, za 38 vteřin potence C 30, za 50 vteřin potence C 40, atd.
Dejme tomu, že použiju potenci C 30. Za tři měsíce zjistím, že si potřebuji šlehnout další dávku a budu chtít potenci C 60.
Pustím si čůrek vody z vodovodního kohoutku a stopnu si, za jak dlouho se mi naplní půllitr - bude to třeba za 22 vteřin. Takže budu vědět, že když tam místo půllitru dám tu mrňavou flaštičku, do které jsem dýchnul (nebo v ní v troše vody rozpustil sliny), a nechám to tam nějaký násobek 22ti vteřin, tak dostanu stejný násobek potence 20. Pro C 60 potřebuji trojnásobek, takže celkem 66 vteřin.
Nezdá se mi to nijak složité, navíc to nemusí být úplně pintlich, vteřina sem, vteřina tam. Nejsou žádné přestávky ani prostoje - zjednodušeně:
"z huby do flaštičky a rovnou pod vodovod, odstopovat potenci a zpod vodovodu většinu z flaštičky vylejt a zbytek rovnou do huby."
Kromě flaštičky nepotřebuji nic a taky kromě ní nemusím nic vyhazovat. Nějaká nálevka je zbytečná komplikace, zrovna tak rukavice.
Když se nepoužije vodovod, ale flaška s vodou, tak se jenom vypočítá potřebné množství vody, na 1 litr vyjde potence C 40.
Za sebe mám teda výrobu preparátu uspokojivě vyřešenou.
Jenomže to je jenom část celé metody, tedy jejího praktického užití.
Další částí, a poměrně složitou, nicméně Jiřím Čehovským, kterého můžeme směle považovat za zakladatele této metody, vřele doporučovanou, je podrobný zápis všech potíží, a to jak před zahájením léčby, tak i při všech kontrolách či sebekontrolách.
Zapsány mají být všechny projevy chorob, což je důležitější, než jejich názvy. To znamená, že je důležité, že mě bolí hlava a nebo že se mi točí, protože to je mnou pozorovaná potíž. Diagnóza, co to způsobuje, je vedlejší a navíc je to jenom správná a nebo taky mylná domněnka doktora. Zapisuje se i denní doba, kdy jsou potíže výraznější, jak reagují na chlad nebo teplo, na změny počasí a jak během roku (- zřejmě "profesionální", tedy homeopatická deformace autora, protože pro autopatii to příliš významné není).
Potíže se zapisují nejenom ty fyzické, ale taky psychické, jako třeba různé obavy, deprese, špatné usínání nebo probouzení v noci, těžké sny, nepřiměřené reakce na různé podněty, tréma a podobně. Také způsob reakce na stres a konflikty.
Dál je důležité zapsat vývoj všech potíží od narození až do současnosti.
Význam tohoto zápisu je trojí.
Především v tom, že po podání preparátu se začnou všechny potíže "řešit", přičemž jako první mizí ty psychické a teprve po nich ty fyzické. U fyzických to postupuje od těch nejvnitřnějších a horních k těm vnějším či spodním. Kontrola se dělá většinou až za zhruba tři měsíce - a během této doby si člověk "zvykne" na to, že potíže mizely a už si na ně většinou ani nevzpomene. Jeho pocit je ten, že je to pořád zhruba stejné nebo jen o trochu lepší, takže to snad možná i trochu funguje, ale nijak výrazně. Teprve konfrontací se zápisem si uvědomí, kolik a jak výrazně se zlepšilo, takže se tím posílí jeho důvěra v metodu a dostane chuť v ní pokračovat.
Druhý význam je v tom, že během ozdravného či přesněji reparačního nebo rekonstrukčního procesu se mohou vyskytnout některé z minulých potíží, i když v mírnější a kratší podobě. Je to součást procesu a podle těchto lze vysledovat, jak daleko proces pokročil. Tělo totiž řeší jednotlivé fyzické potíže chronologicky od těch posledních k těm prvním. Nejdříve tedy mizí potíže, které se objevily jako poslední a přitom se právě řešená potíž může, ale taky nemusí, projevit. To znamená, že když se právě řeší úroveň, ve které byly časté třeba angíny, může se dostavit lehká angína, která přejde i bez léčení. Ovšem je možné ji klidně řešit léky na angínu a přitom se autopatický proces nijak neovlivní, protože probíhá na jiné úrovni.
Třetí význam je v tom, že se dá srovnáním současného stavu se záznamy poměrně přesně určit, kdy je vhodné nechat proces volně probíhat dál a kdy je naopak vhodné podat další preparát ve vyšší potenci.
Rozhodně nechci nějak zpochybňovat význam těchto záznamů a věřím tomu, že pro práci s jiným člověkem v pozici poradce je naprosto nutný.
Jenom pro užití preparátu na svém vlastním soukromém člověku si myslím, že není až tak nutný a stává se spíš jenom dokumentací, i když výbornou. Ale je to pečlivost proti pohodlnosti, což bývá velice nerovný souboj.
Navíc - pokud metodě věřím, tak není příliš důležité, jestli si neustále uvědomuji, o kolik jsem se už zlepšil, viz první význam.
Kontrola postupu autopatických potíží - osobně nemůžu zaručit, že bych si do záznamu napsal ve správném pořadí všechny svoje prodělané nemoci, což je mi sice trapné, ale je tomu tak. Tím pádem i kontrola zpětného chodu, navíc když se některé z nich nemusí projevit, se mi jeví jako velmi problematická a nespolehlivá. Takže je pro mě jednodušší vyjít z toho, že nejdřív zmizí psychické problémy a potom i všechny fyzické, tedy v případě, že na ně "stačí" už první preparát.
Tím se dostávám k třetímu významu záznamů, a tím je stanovení doby, vhodné pro podání dalšího preparátu. Tohle je docela důležité rozhodnutí, protože není dobré podávat další preparát dřív, než dokončí svoji práci ten první. Zároveň není dobré s podáním dalšího preparátu čekat zbytečně dlouho, protože když přestane preparát působit, má tělo tendenci si celou svoji "cestu potížemi" zopakovat opět celou od začátku až do stavu před podáním preparátu.
Pokud bych se chtěl opravdu obejít bez záznamů, tak je nutné se soustředit na svoje psychické problémy, které po podání preparátu mizí jako první. Jakmile se totiž znovu objeví, je to signál, že se tělo začíná opět "vracet" do stavu před podáním preparátu. Tento okamžik se tedy dá docela přesně rozeznat, přičemž není rozhodující, jestli jsou v té době již vyřešeny i všechny fyzické problémy. Chci to ještě zvlášť probrat, takže tady jenom ve zkratce. To, že první preparát nevyřeší všechno, není dáno tím, že by byl "slabý" a nebo ho na to bylo "málo". Je to dáno tím, že ředěním autopatického preparátu určujeme jakousi vrstvu nebo "poschodí", ve kterém bude preparát "uklízet", přičemž začínáme odspodu. Když tedy preparát "uklidí" "svoji" vrstvu a psychické potíže se začínají vracet, tak to znamená, že je potřeba dát se do úklidu další, tedy vyšší vrstvy. Další preparát se dává ve vyšší potenci, protože nemá smysl uklízet znovu již jednou uklizené "poschodí".
Jen dodám,že potíže se ještě řeší v pořadí důležitosti.Organismus sám ví,co je pro něj nejdůležitější,nejvíce ohrožující či zatěžující. Není povinností stále zvyšovat potenci.Pokud přinesla předchozí potence zlepšení,nebo odstranění potíží,pak je dobré zvýšit jen mírně, nebo zopakovat stejnou.Rozpoznat kdy má být podána další dávka je docela umění.Vím z vlastní zkušenosti.Vyřešil to novější způsob podávání autop.praparátu Jde o to opakovat v pravidelném intervalu(1 krát za týden,měsíc)stejnou potenci.Po několikanásobném opakování stejné potence zvyšujeme o 1 litr.Dojde-li k výraznému zlepšení,prodloužíme intervaly,nebo přerušíme braní preparátu.Výhodou je,že se nemůžeme vrátit do stavu před podáváním preparátu a pokud ano,zkrátíme intervaly.Základem autopatie ale zůstává jedna dávka na delší dobu.
Autopatie je ještě velice mladá metoda a zatím se objevují i další postupy a různá vylepšení.
Například preparát není nutné jenom polykat či vstřebávat z něj informace sliznicemi, ale je možné jej aplikovat na kůži, nejlépe v místě "třetího oka" neboli čelní čakry.
Další variantou je již jinými zmíněné několikeré aplikování preparátu téže potence, a to třeba i několikrát denně, jednou za den a nebo jednou za týden. Po nějakém čase se tento postup opakuje s vyšší potencí a případně i jinou frekvencí.
Způsob přípravy preparátu s dezinfekcí sliny nebo dechu odstraňuje z preparátu informace o přítomných mikroorganizmech či cizopasnících, i když možná že přesnější by bylo mluvit o vytvoření informace o mrtvolách těchto našich hostů. Dezinfekce se provádí čistým alkoholem, tedy vodkou, která nesmí být ničím znečištěna. Jiný způsob je zahřátí naředěné sliny a nebo "naředěného" dechu až k varu. Při obou těchto způsobech dezinfekce bere tělo všechny naše "hosty" jako cizí objekty a vytváří prostředí pro ně krajně nepříznivé, v němž následně hynou a nebo jej opouštějí. Tato změna prostředí si dokáže poradit i s jinak velice houževnatými potvorami typu kandida a nebo chlamydie.
