Citroka versus HCl
Vzhledem k tomu, že toto dilema se jaksi stále vrací, považoval bych za nejrozumnější, aby si každý odzkoušel oboje. Pokud jsem bral MMS (citronklou) jenom na zuby, jako kloktadlo, aktivita bílých krvinek na dásních se velmi pozorovatelně zvýšila, na což mne přivedl zubař, který dal to nepatrné množství zubního potahu, co se mu nějak podařilo díky jeho téměř neexistenci sebrat, pod mikroskop. Nález byl dle jeho slov naprosto prostý bakterií a to jsem si podle instrukcí dva dny před prohlídkou nečistil zuby a ani nedal MMS. Lokálně tedy nejspíš MMS i s citrónovou počet bílých navýší. Jak je to systemicky nevím. Ale, pokud MMS způsobuje docela slušné kynožení breberek a oxidaci a chlorinaci nepřívětivých sloučenin, dá se předpokládat, že se hodně bílých rychle vyplýtvá na úklidu a jejich počet se snad může systemicky i snižovat, alespoň přechodně.
Z mých informací se mi nedaří si udělat závěr. Na to by někdo musel udělat slušnou řadu testů a podívat se i na zdravotní stav testovaných stejně jako na průběžné účinky MMS alespoň na počet bílých krvinek. Bez toho je argument citrónová versus jiná kyselina o ničem a platí pouze osobní zkušenosti. Navíc nejde o to, jestli citronová pracuje, nebo ne, stejně jako u HCl Jde o to, co je lepší a taky určitě za jakých okolností.
Jinak není pravdou, že kyselina citronová nám není vlastní. Je součástí metabolismu cukru, alespoň podle hlav pomazaných. Co v tom působení MMS ale hraje roli není kyselina citrónová, nýbrž citráty sodíku. To už je jiné zvíře.
Hrabal jsem se v tom než jsem odjel pryč a jedna z věcí, která je ve zdravotnických kuloárech velice dobře známá je, že kyselina citronová a citrátová skupina uvolňovaná v těle chemickými procesy, tedy opět právě vznikající kyselina citronová chelátuje, čili ocitrónuje minerály v krvi, specielně vápník, ale týká se i hořčíku a dalších, a tyto jsou prý játry měněny zpět na ionické minerály. Co se má pak stát s kyselinou citrónovou dál jsem se nedopídil, ale nejspíš se předpokládá, že se vrací aby byla metabolizována na glukózu. Upřímně řečeno, se mi to celé vůbec nezdá. Pokud totiž by měla z jater lízt opět kyselina citronová, musí nutně opět vázat ty miínerály a takový okruh nemůže pracovat do nekonečna. Hmm. Tož jsem na to šel lišácky z druhé strany.
http://www.jbc.org/content/103/1/51.full.pdf
Z tohodle výzkumu leze že:
Citric acid se vyskytuje v moči i v potu. K roku 1933, jedinná tělesná tekutina, ze všech testovaných, která neobsahovala kyselinu citronovou, byly sliny. Krev, lymfa, kožní vlasové buňky etc. ji všechny obsahují. Tělo prý vylučuje 0.2 až 1 gram kyseliny citronové denně.
Jenže, mluvěj o kyselině citronové a zároveň z nich leze, že v moči je to ve formě minerálních citrátů.
- Nezávisle na dietě, zda-li obsahuje kyselinu citronovou nebo ne, každé jídlo je následováno momentálním zvýšeným vylučováním citrátů, tedy kyseliny citronové ve vyvázaném stavu na minerály jako je vápník, sodík, hořčík atd., a zvýšením pH moči a to v přímé závislosti.
- Při hladovkách se eventuelně dramaticky zvyšuje vylučování minerálních citrátů.
- Dietní dodání glukózy nemá na vylučování min. citrátů močí významný vliv
- Trávení bílkovin a tuků zvyšuje vylučování min. citrátů.
- Zatím co po silné námaze dochází ke sníženému vylučování min. citrátů, po mírné námaze není zjistitelný žádný vliv.
- Krevní testy vzorků odebraných z různých žil ve stejný čas pro porovnání a zjištění, které orgány by mohly být zodpovědné za produkci, či destrukci citrátů v krvi, nebylo shledáno nic kromě faktu, že ledviny nejspíše odstraňují min. citráty z krevního oběhu, ale že tvorba kyseliny citronové a tím citrátů je systemická.
- Dále se jeví fakt, že vylučování citrátů močí není závislé ani na obsahu citrátů v krvi, ani na pH krve a že vylučování citrátů ledvinami je regulováno nějakým jiným mechanismem.
-
Dodaná kyselina citronová je v těle rychle, avšak nekompletně oxidována. 1-2% odchází močí (tudíž jako min citráty). Tohle nemůže být evidentně součást Krebsova cyklu, ale nedaří se mi najít jak k té oxidaci dochází a co je tím míněno. Taky se nezmiňují v jaké formě dodali citronovku.
Další zdroj:
- Kyselina citronová, či přítomnost citrátů v moči nemá významný vliv na tvorbu ledvinových kamenů.
Celkem jistě odpadá úvaha, že kyselina citrónová a především citráty jsou v metabolismu zúčastněny pouze v Krebsově cyklu při okysličování glukózy (pokud není tento cyklus pouze teoretickou konstrukcí). V této teorii není kyselina citrónová volná, ale je výtvorem tkání, syntézou oxaloacetate (kombinace kyseliny šťavelové s kyselinou octovou
) který se okamžitě váže na organické molekuly a funguje jako katalyzátor přeměny glukózy na CO2 a vodu. Problémem je, že cyklus je prý uzavřený a jaký je vstup kyseliny citronové, takový je její výstup (hodně hrubě řečeno). To znamená, že dodání citrátů a popřípadě citronové do systému nemá významný vliv na Krebsův cyklus "kyseliny" citronové.
Citráty kovů jako je vápník, hořčík, sodík, jsou konečným chemickým produktem a nejsou v těle podle všeho využity v chemických reakcích, i když minimálně katalytické vlastnosti má alespoň citrát sodný. Čistá kyselina citronová velice rychle reaguje s hydroxidy, řekněme u NaOH vyrobí za běžných podmínek celkem okamžitě citrát se třemi atomy Na a tři molekuly vody. Nicméně do těla nelze dopravit citronovou v podobě kyseliny, ale pouze v podobě organického, či inorganického citrátu, kromě snad do krve jehlou a nevím, co by to spáchalo.
Produkce inorganických minerálních citrátů v těle doložená vylučováním močí má definitivně příčinu v produkci kyseliny citronové v těle, ale mimo Krebsův cyklus pouze jako odpadní látky, která se váže na kovy, nejspíše tedy na jejich hydroxidy, což dělá ze dvou různých odpadů jeden citrát, který zároveň zbavuje tělo metalických minerálů a hydroxylů. Tím bude tedy tento odpad i zužitkovaný. Dodávání kovových minerálů v podobě citrátů jako výživové doplňky tedy absolutně nedává výživový smysl, i kdyby byly tyto kovy (minerály) vázané jako citráty vstřebatelné. Jsou nevyužitelné a akorát zbytečně zatěžují organismus. Pouze ta část kovových citrátů vápníku, hořčíku, sodíku atp, která je snad v žaludku přechlorovaná, má výživový význam. HCl ve zkumavce ukecá citrát na chlorid.
Pokud tedy zbývá z překyselené rekace MMS + Citronová citrát sodný, není definitivně tělu chemicky k ničemu užitečný. Katalyticky možná do nějaké míry. Tělo ho asi ale nebude mít moc z čeho vyrobit, ve tkáních, protože citonová chlorid sodný hned tak neukecá a sodík v jiné formě se nám v dietě moc vyskytovat nebude. I relativně malé množství tedy asi může dělat jak divy, tak potíže.
Ahoj, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Ale můžeš mít v hlavě i jiného parazita...
Kacabo s tím motáním v krámu to znám někdy se tak zamotám ale asi jenom vnitřně a udělá se mi slabo že jsem rád když s toho krámu můžu vypadnout. Tak asi máme podobné problémy tak informuj až se něco zlepší. Hlavně přeji aby to bylo k dobrému 
Nikoliv Early. Denny si tenkrát skoro zničil žaludek, akorát že se s tím nevytáhl na světlo fóra. Dávky HCl, který tenkrát bral, byly příšerně vysoké. Nakonec musel řešit ke všemu ještě i žaludek a vše dost jinak, ale celkem vyřešil. To říkám jen pro to, aby se tam nedostal ještě někdo další. HCl je zlatá, ale všeho s mírou.