Nirvana, aneb celistvé zdraví

[Slavek Krepelka]

Slávku, to je všechno fajn, ale jak poznáš, že jdeš správnou cestou, že jsi v "situaci zdravého člověka"?

To jsou dvě otázky.
1) Říká se tomu uvidět světlo na konci tunelu. Člověk se učí a učí a učí stojíce před hradbou svých předsudků a teprve poté, co se jich do značné míry zbavil náhle pozná, že tu hradbu si vytvořil s pomocí kde koho sám. Pak už je to boření dost snadné.
2) Ta první otázka odpovídá i druhou otázku. Nejsem v situaci zdravého člověka. Pochopil jsem ale konečně kudy vede cesta. Teď nezbývá než se pohnout a jít kam až to povede. Něco zajímavého asi po cestě potkám On totiž nikdo kdo tam nebyl neví kam vede a kdo byl nám už nic nepoví. Je moc daleko a nedokřikne i kdybychom mu za to stáli a i kdyby dokřikl, bude to o tom jak to šlo jemu a ne o tom, jak to půjde druhým. V konci nejde ani o to zdraví, není cílem. To zdraví je jen jakási odměna navrch nám i druhým.

Co když je to všechno, co si představuješ, jen forma autosugesce, jakési duševní placebo.

I to může být pro někoho cestou. Zkus si uvědomit, že placebo pracuje na nějakých 35% a bez jakýchkoliv postranních účinků. Bije kdejakou farma drogu a kdejaký vitamín. Experti a kde kdo včetně Tebe Tě naučili koukat se na placebo s despektem. Nauč se ho respektovat a vše bude zase trochu jinak. Co se týče autosugesce, pracuje 100%, jen to sám dokázat. Už i tohle stojí za popřemýšlení a je krůčkem ke světlu.

S laskavým pozdravem, Slávek.

P.S. Vše, co jsi se v životě naučil je sugescí, kterou jsi přijal za své motto. Máš pocit, že autosugesce je podřadná sugesci druhých?

[xdraho]

Máš pocit, že autosugesce je podřadná sugesci druhých?

Mám ale obavu, že autosugesce tě svede na cestu, která se nemusí shodovat s cestou ostatních a ani se ji dotýkat. Můžeš se stát oddělenou jednotkou, která už nemá mnoho společného s ostatními. A v psychiatrii se tomu nakonec může říkat "duševní porucha".
To už je ale stav, do kterého bych se nerad dostal. Chci být součástí společnosti! A pomáhat ji třeba měnit k lepšímu. Jinak to pro mne nemá smysl. Žít jako poustevník nechci.

[Slavek Krepelka]

... Mám ale obavu, že autosugesce tě svede na cestu, která se nemusí shodovat s cestou ostatních a ani se ji dotýkat. ....

Vždyt je to jenom na Tobě, co si naautosugerurejš nebo ne. Naopak, oproti sugesci jinými jde jenom o pouze o Tvé rozhodnutí a o Tvůj výběr. A neboj se, není to pro většinu zas tak snadné a jak už jsem předeslal, je třeba se hodně naučit a hodně pobořit. Taky se lze zařídit podle někoho, kdo nám směr už alespoň do značné míry ukázal. Henrymu Mofortovi na to stačilo přečíst si jednu celkem tenkou knížku, aby pochopil, o co jde a udělal to a není zdaleka sám. Přes víru (ne nezbytně náboženskou) je cesta daleko snazší než přes rozum.

Ahoj, Slávek.

[cimirek]

Možná by mohlo být ku prospěchu, poslechnout si přednášku p.Velechovského,
Jak nás ovlivňuje naše mysl

[zita09]

Nechtěla jsem se zapojit, ale nedá mi to :-) Kdysi jsem cvičila Silvovu metodu, někdo třeba ví co to je. Dostala jsem se ven z těla.Tolik lásky co jsem na druhé straně zažila není možné tady nikomu a nikdy předat. Tak možná nikdy, nikomu nedělat, co nechci aby jiní dělali mně a pomáhat, jinak to prostě nejde, zkoušela jsem to, nejde to.

[poota]

To zita09:

Mimo téma (offtopic)

První příspěvek po registraci musí schválit některý z moderátorů a teprve potom ho "vidí" na skle i ostatní uživatelé. Je to součást "kruhové obrany proti spamerům", která za svou funkčnost platí tím, že příspěvek není vidět okamžitě - někteří jedinci pak hledají chybu u sebe a odesílají příspěvek několikrát - ty přespočetné jsem smazal.

Vítám Tě na fóru - o Silvově metodě tu máme vlákno http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?f=70&t=2887 - můžeš do něj přispět i vlastními poznatky a zkušenostmi.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Možná by mohlo být ku prospěchu, ..

Je velice dobrý. Včera jsem si ho poslechl už po druhé. Dík a ahoj, Slávek.

[alfka]

Ahoj všem

připojím se do diskuze, snažila jsem se vykoumat jak je to s tou autosugescí..., k čemu je a jak to vlastně pracuje .
Mám s ní velice dobré zkušenosti, ale jde o to pochopit ten smysl jak to funguje, ten moment, kdy TO co chceme začíná pracovat.
Klíčem každého úspěchu, je naprosto otevřený , kritický pohled na sebe, jakobychom se dívali na film, přehrajeme si v hlavě část života, od doby kdy se nám nedaří a kdy to všechno asi začalo...
Už toto není uplně jednoduché, tohoto je schopen člověk, který opravdu chce změnit sám sebe a dokáže si připustit, že chyba je na jeho straně. To znamená nejsem clovek typu, všude byl, všechno zná, od všeho má klíče

Abychom pochopili co to ta autosugesce vlastně je:
Autosugesce je ovlivňování svého podvědomí, kdy stálým opakováním určité informace přimějeme podvědomí, aby tuto sugesci začalo považovat za skutečnost a následně podle toho reagovalo v souladu s obsahem tvrzení. Nebot' je to naše podvědomí, nikoliv vědomí, kdo řídí naše tělesné funkce, tělesné pochody a ve chvílích uvolnění a spánku i naše myšlenky.

Z toho plyne, že tento stav, kdy si něco vsugerováváme je stav umělý, tedy nepřirozený, přijde nám proti srsti si něco takového říkat, když skutečnost je jiná. Přijde nám divné si opakovat, že jsme úžasní a plní elánu, když je nám blbě, všechno nás bolí a o elánu nemůže být ani řeč.

Přemýšlela jsem jak vám ukázat ten moment, kdy to funguje , tak aby byl naprosto jasný a aby cesta autosugesce - tedy stav umělosti, byl co nejmenší a nejkratší.
Ten stav je stav prožitku, to je to kouzlo, kdy se sugesce stává skutečností.
Bez prožitku je to jen skupina písmen poskládaných do slov, která podvědomí nic moc nesděluje.
Tím nejlepším jak pochopit prožitek je moment, kdy nám toto tvrzení sděluje někdo jiný.
Když za váma přijde člověk a s obdivem a úsměvem na tváři vám řekne jak jste úžasní a krásní vznikne ve vás zvláštní příjemný pocit a v ten moment mu věříte a cítíte se úžasní a krásní. Celé tělo se tím pocitem prohřeje, začnete se usmívat a jste vděční za ta slova.
Věříte tomu co říká, protože přece má oči a takto vás vidí a je logické, že když vás tak vidí tak to tak je

Takže celé je to o tom pocitu, o tom prožitku, který je nutné vložit do informace, kterou si sdělujeme.

Zkuste si to na nějaké obycejné, lehce ověřitelné informaci, třeba na tom, že se usmíváte a máte každý den dobrou náladu.
Vyvolání pocitu jakoby vám to řekl někdo jiný = " ty máš každý den tak krásný úsměv"
Pokud by vám nešlo se vcítit do okamžiku, že vám to říká nekdo jiný, poproste cloveka, který vás má rád, aby vám tuto větu řekl a dobře si ten pocit zapamatujte.
Protože vše co jsme prožili, se nám ukládá do našeho podvědomí...

mejte se , pa Alfka

[Slavek Krepelka]

Ahoj všem ... připojím se do diskuze, snažila jsem se vykoumat jak je to s tou autosugescí..., k čemu je a jak to vlastně pracuje. ...

Jsi taky Severka. Moc hezky a jednoduše vyjádřeno. Dík a Slávek.

[Nemo]

Ahojte všichni, hodně dlouho jsem se na fóru neukázal. Rád bych přispěl vlastní zkušeností - troškou ke společnému dílu. Miluji placebo, miluji autosugesci a miluji především představivost a pevnou vůli. To vše mě vede po zlaté střední cestě k naplňování mých přání. A jak to funguje u mne? Nepříklad jsem chtěl změnit zaměstnání a usilovně jsem na to myslel. Samozřejmě se nic nestalo. Až v momentě, kdy jsem si prostředí nového zaměstnání co nejkonkrétněji dokázal představit - imaginovat, poznal jsem, že je ta správná doba pro naplnění mého přání. Když jsem si nedokázal imaginovat své přání a zústat přitom ve VĚDOUCÍM OČEKÁVÁNÍ, že se tak stane, bylo mé veškeré představování nevyslyšeno. Když mě u toho obtěžoval vnitřní neklid a nejistota, nebyl jsem dostatečně připraven pro změnu.
Některé životní změny se mi naplnily do tří let. Nyní se mi poslední přání splnilo za poloviční dobu. Asi to bude tou současnou dobou změn. Vím, že kdybych nevrhal při každodenním shonu negatívní myšlenky do prostoru a udržel si pouze to VĚDOUCÍ OČEKÁVÁNÍ měl bych daleko méně přání ale ty by se mi plnily daleko dříve, než za rok a půl. Vím, že jsem jen pouhý člobrda a v mnoha věcech tápu, ale sáhnul jsem si na to, že když si něco představím, cítím vůni, chuť, vidím tvary, barvu a slyším zvuky mého přání, pak už mohu jen OČEKÁVAT a tvrdě pracovat rukama a ono to URČITĚ PŘÍJDE.

Zdraví Nemo z Bájné země

[Slavek Krepelka]

Tak vám ale udělal jsem zajímavý pokousek stoja venku a Mám tu pěkně zatažíno a je podvečer. Čuča přes parčík na oblohu krzevá koruny pár ještě holých stromů, přetlaskával jsem v kebulce kde co a dojďa z neznámého mi důvodu na "mašinku na přání" mně napadlo mrkat proti tomu nesměle světlému a členitému pozadí a "Bengstonovat" co mně napadne. Ne, že by byly nějaké praktické výsledky, ale to cyklování tak jde jak po másle. To mi hned taky připomělo subliminální http://www.zdravamysl.cz/ ovlivňování naší mysli. Vsadil bych se, že je to jednou z cest, jak si nasugerovat cokoliv a velice rychle. Ona se ta mysl concentruje na mrkání, které odvádí její pozornost ode všeho, kromě cyklování. Představy se ale objevují skoro jak na plátně v kině a cyklování probíhá ve frekvenci mrkání, tedy aspoň mně a je to fofr. To sem ani nepoužil své zaběhnuté. Hmm. Proti obrazovce to není to ono. Moc světla? Asi vyzkoušet, proti čemu to bude komu vyhovovat nejlépe.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Oba předchozí příspěvky v praxi ověřují již několikrát publikovaný, ale stále ještě nedosti zdůrazňovaný poznatek, že veškerá "vnitřní" komunikace probíhá v obrazech a nikoli ve slovech, čímž je zajištěna jak její univerzálnost, tak i její konkrétnost.
Představa obrazů, tedy jakýchsi virtuálních piktogramů, které se mohou i rozpohybovat a znázorňovat tak i složité děje a nebo žádoucí vývoj, nemá žádnou jazykovou bariéru, takže je schopná přenášet informace telepaticky i mezi různými živočišnými druhy.
Pokud má obdobná komunikace proběhnout úspěšně i při použití slovní formy, musí "pod slovy" probíhat paralelně její překlad do obrazů, což je možné jenom tehdy, když je "slovní vrstva" do obrazů "převeditelná".

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

Oba předchozí příspěvky v praxi ověřují již několikrát publikovaný, ale stále ještě nedosti zdůrazňovaný poznatek, že veškerá "vnitřní" komunikace probíhá v obrazech a nikoli ve slovech....

Ačkoliv poněkud souhlasím, ne zcela. Hodně z toho, o čem kdy koumám je skutečně v nějakých obrazech, ale jak si zobrazíme třeba pocit, že jo. Ve slovech si pro sebe snad nepřemýšlím skoro vůbec, ale mám pocit, že spousta lidí hodně a proto že taky mentálně koktaj. Hodně z toho myšlení nutně zahrnuje i emoce a dost jsem se nakoumal v čem vlastně myslím já. Spousta je mentálně vizuální, slovní skoro nic, asi jenom když při tom taky mluvím, nebo píšu a čtu, něco ty emoce, ale jsou tam i věci, které nespadají ani pod jedno jmenované. Pokud třeba mi na mysl přijde ne slovo stůl, ale všeobecně stůl, není to nezbytně a vlastně zřídka nějaký danný stůl. Jde jen o všeobecné shrnutí vecí, které lze za stůl považovat a takové shrnutí si nedovedu dost dobře představit ani kdybych chtěl. Těch různých stolů je. Je to ještě nějak trochu jinak.

Při omílání představ vůbec nejde o přemýšlecí procedůru, ani o komunikaci obrazových představ jako takových, ale o vyvolávání sledu emocionálních prožitků, které se k obrazům vážou. To je jasný I.P. Pavlov. Já to vidím tak, že i ta vnitřní komunikace má nutně více forem než jednu, a jednou z nich mohou být i slova, obrazy další, pocity další, ale pořád ten všeobecný stůl, takže ještě něco dalšího navrch.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Záleží na tom, s kým nebo s čím komunikace probíhá - sám se sebou můžeš komunikovat naprosto jakkoli. Pokud ovšem komunikuješ s Informačním Polem nebo Vyšší Inteligencí, pak musíš chca nechca svoje případná přání konkretizovat. Budeš-li je žádat o stůl, který budeš prezentovat jenom slovem popisujícím obecně všechny stoly, tak nejspíš neuspěješ, protože nebude jasné, jestli toužíš po stole psacím, kuchyňském a nebo pracovním ponku. Jestliže si při své žádosti představíš bytelný mahagonový psací stůl, který Ti bude přesně pasovat do výklenku s oknem, je víc než pravděpodobné, že Tě k němu "cosi" přivede - tedy pokud si zrovna nějakou logickou úvahou nevymluvíš, ze zrovna "tam" nemáš vůbec žádný důvod se trmácet.
Uvedu Ti příklad z mé nedávné praxe.
Pro jedno zařízení, které momentálně postupně skládám, je potřeba skleněná poklička o průměru 12 cm, s kovovým okrajem, jedním otvorem uprostřed pro úchytku a jedním mimostředným. Vzhledem k tomu, že jsem je už viděl, nebyl problém si ji přesně představit. Ne že by se takové běžně nevyráběly, ale koupit se, jak jsem posléze zjistil, dají pouze jako součást sady hrnců. Větší se seženou klidně i samostatně a v jedné prodejně jsem se domluvil, že ji zkusí objednat, abych se stavil za týden, tedy v pondělí. Zašel jsem tam už v pátek a prodavačka, která něco vyřizovala se zákaznicí, mi rovnou posunkem dala najevo, že nic není a nebude. Nicméně ona zákaznice reklamovala přesně "mou" pokličku, kterou koupila se sadou a kovová úchytka jí zespoda začala reznout, takže ji chtěla buď vyměnit a nebo vrátit. Pokličku jsem od ní odkoupil - a na úchytce nebyl rez, ale jenom nějaká nečistota.

Zdravím - poota