Čehovský píše:Autopatické vyšetření probíhá zásadně formou rozhovoru. Otázka na jeho začátku může být jednoduché pobídnutí k výpovědi. Třeba: „Tak co mi o sobě povíte?" Nebo: „Jaké jsou problémy?" Následně necháme dotyčnou osobu vypovídat o všem, co jí trápí, o věcech týkajících se jak fyzického stavu (nemoci), tak i stavu psychického, případně i sociálního. Nepřerušujeme ji a neklademe sugestivní otázky vyžadující odpověď Ano či Ne. Pouze ji povzbudíme např. slovy „a dál?" nebo „a co ještě?" Člověk totiž nikdy nemá jen jeden problém, např. ekzém.
Všechny případy, které v této knize uvádím, tuto skutečnost, toto pravidlo dokonale ilustrují. Obvykle se u jednoho člověka setkáme s celou řadou poruch, provázejících hlavní potíže. Některé z nich si ani kloudně neuvědomuje, jak jsou hlavním problémem zastíněny. O některých ani nechce mluvit, protože mu připadají jako „hlouposti" nebo má dojem, že s hlavním problémem nesouvisí. Každá fyzická potíž je vždy provázena nějakou disonancí v psychice. Zapíšeme vše, co nám bylo sděleno.
Mezi psychické vlastnosti, které nás zajímají, patří kupříkladu strachy a averze. Mnoho dospělých lidí má nadměrný strach ze tmy nebo z davu nebo z těsných míst nebo ze styku s jinými lidmi, muž z žen či žena z mužů, panickou hrůzu ze zkoušky či z veřejného vystoupení atp. Často o tom nikdo z jejich okolí neví. Někdy si to ani dostatečně sami neuvědomují, ale při rozhovoru to vyjde najevo. To vše jsou však disonance mysli a měly by být autopatickým preparátem zlepšeny, často dříve než nějaký fyzický problém, s nímž přišli. Podobně se můžeme vyptat na spánek. Dovíme se například, že osoba, která přišla, aby si léčila ekzém, trpí trýznivými nočními můrami, ale nikdy o tom nikomu neřekla. Nebo se často budí nebo má i vážnější poruchy spánku, nemůže usnout či spí jen tři čtyři hodiny za noc a víc to nejde. Tyto věci by měl poradce v autopatické léčbě znát už proto, aby mohl později při kontrole posoudit, zda se případ ještě stáie vyvíjí podle Heringových zákonů, tj. zda se symptomy léčí a odcházejí z centra ven. Nebo už účinek preparátu končí a navracejí se zpět hlouběji uložené a již autopatií zlepšené nebo vyléčené centrální potíže, což vyžaduje okamžité podání preparátu, aby se zabránilo hlubšímu propadu do patologie. Nikdy samozřejmě nenaléháme a vždy zapisujeme jen to, co nám dotyčná osoba zcela svobodně a z vlastní vůle sdělí.
Příklad významu znalostí celého obrazu člověka: Hlavním problémem byly kloubní potíže. Tento člověk trpěl také podivnými a neodůvodněnými úzkostmi. Tyto úzkosti po autopatickém preparátu přešly, pak se zlepšily klouby. Nyní, několik měsíců po podání preparátu, se ale úzkosti vrátily, zatímco výrazné zlepšení kloubů ještě přetrvává. Je to signál, že preparát při svém působení „zevnitř ven" přestal fungovat, a ponecháme-li případ přirozenému vývoji, brzy se zhorší i vše ostatní. Při včasném podání preparátu se pokles rychle zastaví a vývoj dostane opět žádoucí směr k celostnímu zdraví. Kdybychom skončení reakce na preparát zaregistrovali až ve fází návratu kloubních potíží, ztratili bychom mnoho času a člověk by byl vystaven zbytečnému utrpení.
Mezi otázkami mohou zaznít tyto: Zda netrpí nadměrnými starostmi?
Jak mu vyhovuje samota a společnost?
Jak se chová ve střetu zájmů a ve stresu, v zaměstnání a doma?
Ve všech těchto oblastech a mnoha jiných přinese autopatický preparát posílení osobnosti. Jestliže v pozdějším vývoji dojde náhle či postupně opět k oslabení (nemusí to být oslabení až na původní úroveň), je to signál buď k opakování preparátu, nebo ke zvýšení pozornosti při sledování případu - sjednat další kontrolu v kratším termínu. Někdy se samozřejmě může jednat jen o dočasné oslabení vlivem vnějšího stresu, které se upraví, jakmile stres pomine.
Pokles účinku nebo ukončení účinku preparátu se obvykle první projeví v mentální oblasti. Abychom na základě takového, často jemného, signálu mohli autopatický preparát včas podat a zabránit dalšímu poklesu i na fyzické úrovni, potřebujeme znát výchozí mentální stav.
Psychické problémy, které buď jen dokreslují celkový stav, nebo jsou základním důvodem léčby, mohou být třeba: hyperaktivita s poruchou soustředění u dětí, učební poruchy, přehnaná agresivita dětí, přehnaná žárlivost na sourozence, přílišná ostýchavost, plačtivost... Prakticky jde o všechny psychické vlastnosti, jejichž extrém je vnímán jako negativní vlastnost a přináší dítěti utrpení nebo by mohl být jeho příčinou.
Existují obecné, generální vlastnosti, vypovídající významně o stavu celého organismu, je užitečné znát energetický stav osoby. Zda trpí neúměrnou únavou či ne, případně co ji nadměrně namáhá. Její individuální reakce, zdravotní i pocitové, na teplo a chlad, v místnosti, venku, při práci, při rekreaci. Reakce na počasí a jeho změny. Přílišná citlivost na změny počasí svědčí vždy o zhoršené kondici organismu a větší náchylnosti k chorobám. Stejně jako přílišná zimomřivost či naopak přehřátost a citlivost na slunce a teplo místnosti nebo postele. Jestliže dojde v průběhu vývoje případu po podání preparátu k vyrovnávání extrémních reakcí na vnější prostředí, ale později se vše zase zhoršuje, a to nikoliv jen pod momentálním tlakem zvýšeného stresu, může to být opět signál k dalšímu podání. A to i v případě, že základní patologie zůstává ještě setrvačností zlepšena.
Důležitou částí vstupní autopatické konzultace je zjištění historie dotyčné osoby. Zaznamenáme odchylky osobního vývoje od normálu, a to od narození do nynějška. Týká se to obtížného porodu, dětských nemocí, úrazů, psychických traumat z dětství a puberty, chronických potíží, opakovaných infekcí, akutních chorob v dospělosti atp. Víme, že v průběhu autopatické léčby se mohou zopakovat některé frekvenční stavy, jimiž člověk procházel v minulosti, mohou se v mírnější a kratší formě zopakovat staré, dokonce již dávno prodělané nemoci, mohou se objevit staré „reverzní symptomy". Poradce v autopatické léčbě by měl být schopen rozeznal, zda při vypuknutí nějakých potíží jde o takovýto starý symptom. U reverzního symptomu se dá totiž očekávat, že poměrně rychle (s přídavnou léčbou či bez ní) přejde.
Příklad: Člověk prodělal před deseti lety období opakovaných angín. Po preparátu ho přešla nespavost a deprese, byl nějakou dobu docela v pořádku, ale nyní, zrovna před odjezdem na hory, má angínu, přesně takovou jako před deseti lety. Protože se vnitřní symptomy zlepšily (nespavost, deprese) a objevil se starý symptom, dá se oprávněně předpokládat, že angína během krátké doby pomine, protože je oním „reverzním symptomem". Je návratem do stejného frekvenčního stavu, v jakém byl před deseti lety. Pak je nejvhodnější taktikou počkat. Organismus se poměrně rychle se zánětem v krku vypořádá. Zvýšená teplota, pokud vznikne při takovýchto a podobných reverzních symptomech, nejčastěji výrazné klesá již druhý den. Teplota je obranná reakce organismu, který si potřebuje něco vyřešit. Člověk se obvykle uklidní, když mu připomenete, že tyto potíže prodělal, jak víte ze svých záznamů, před deseti lety, a vysvětlíte mu, jak to chodí. Samozřejmě, je plně na jeho úvaze, zda si přibere podle posouzení konkrétního stavu a rady svého lékaře antibiotika či cokoliv jiného.