Autopatie

[Slavek Krepelka]

... no zavařovala no , jako napadlo mě to, ...

Ono by se mělo taky nechat koupit v laboratorních potřebách zkumavka. Jsou za babku a takovýhle bejkárny ohnivý vydržej, jsou na to dělaný. Vlastně prakticky všechno laboratorní sklo je do značné míry odolné takovému zacházení, kromě skladovacích lahví a podobně. S laskavým pozdravem, Slávek.

[milda]

Nemáte odkaz na video s Dr. Lebenhartem ?

Tady je :
http://www.cestyksobe.cz/tomas-lebenhar ... ny-ad2305/

Je to dost zajímavý a obsažný, díky LenkaX +1
...a tady to máte stažený a převedený do AVI, kdybyste si to chtěli nahrát, nebo třeba vypálit na CD...

http://uloz.to/xUQtvGW4/rvcap-33-avi

[poota]

Mimo téma (offtopic)

.. ale s kunou heheee, ale jak ji chceš chytit, ..

Kuny se dají údajně chytit na sušené švestky do sklopce - dál se postupuje tak, že se s ní dojede autem co nejdál a někde v lese se vypustí. Nejrůznější zaplašovací fígle jsou většinou neúčinné.

Zdravím - poota

[poota]

Čehovský zhruba po dvou letech vydal další knížku Uzdrav se s autopatií, ze které bude pár dalších citátů.
Vzhledem k tomu, že se tu vyskytly nějaké nejasnosti ohledně volby potencí a častosti podávání autopatického preparátu, pokusím se k tomu vybrat něco relevantního.

Správná volba potence je důležitá, aby mohl autopatický preparát působit nejlepším možným způsobem.
...
Jde vždy o individuální množství, podle celkového stavu a věku dotyčné osoby. Nemoc je
jen jedním z kritérií. Pro orientaci uvádím následující přehled. Udávané množství
vody znamená tolik vody, kolik prolijeme nálevkou autopatické lahvičky (nebo lékovkou - poo.).
Termín vitalita zde vyjadřuje takové obecné vlastnosti jako: schopnost zahojit trauma, ať fyzické nebo duševní, schopnost vyrovnat se se změnou, průměrná energetická hladina, kritérium věku (dětí a mladí lidé bývají vitálnější než lidé staří, i když to neplatí stoprocentně), mentální čilost, průměrný stav zdraví nyní i v minulosti, míra schopnosti či neschopnosti) udržovat funkce těla v harmonii a harmonicky žít.

Individuální stanovení potence
Jakou potenci (stupeň ředění) preparátu podat na začátku autopatického působení
podle typu osobnosti. Neboli kolik vody prolijeme autopatickou lahvičkou.
Hlavním kritériem je zde vitalita a celkový stav dotyčné osoby.

1 litr - u osob s velmi slabou vitalitou. S dlouhou historií vážných či velmi vážných zdravotních problémů, chronických nemocí, operací, velkého příjmu léků. Se závažnými poruchami vnitřních orgánů nyní - nebo i v historii jedince. Převážně se zde může jednat o lidi přes 60 let věku nebo starší. Také u všech chronicky nemocných osob, které překročily 70. rok věku. Rovněž osoby jakéhokoliv věku, které mají závažné strukturální změny orgánů, způsobené nemocí, transplantací, vážnější operací (např. srdce) atp.

2 litry - u lidí středního a mladšího věku se slabou vitalitou, s historií vážných chronických nemocí vnitřních orgánů, braní léků a operací. Též u nepříliš závažně zdravotně postižených jedinců mezi 60 a 70 lety.

3 litry - u lidí střední vitality, středního a mladšího věku, s dlouhou historií chronických nemocí, braní léků a nebo lehčích operací.

5-6 litrů - u lidí aktivních, dostatečné vitality, do 55 let věku, kteří mají nyní a měli
ve své historii jen lehčí nebo povrchovější (život neohrožující) chronické potíže.
Mnou nejčastěji doporučovaný stupeň ředění na začátku autopatického působení je
6 litrů.

Používám také někdy i více než 6 litrů pro startovní podání a je to vždy v těch případech, kdy se jedná o lidi s relativně lehkými fyzickými problémy, kteří pociťují jádro potíží spíše v psychické oblasti a mají dobrou vitalitu. Nebo u relativně zdravých, kteří usilují o získání větší psychické kapacity, vyšší koncentrace, větší efektivity jednání, odolnosti proti stresu atp.

Vyšší ředění dosahují vyšších jemnějších úrovní vibrací, a proto lépe zasahují
psychiku, která je na jemnohmotné škále uložena výše v organizačním systému
člověka.

Pokud chceme u jednoho člověka zlepšovat psychické i fyzické příznaky a ty
psychické převažují, musíme volit startovní množství litrů především s ohledem
na fyzický stav a celkovou vitalitu s přihlédnutím k věku.

Nemůžeme-li se rozhodnout, do jaké kategorie náš případ patří, volíme vždy
na začátku nižší počet litrů. Ředění vyšší, než je doporučeno, nemá být použito.
Důvodů je několik a jeden z nich je i ten, že si máme zachovat prostor pro pozdější
postupné zvyšování potence. Platí zásada, že u případů opravdu slabé vitality nemá
být působení zpočátku příliš silné. Vždy máme postupem času prostor pro navýšení
potence. Je ale také nutno říci, že nemáme příliš úzkostlivě dumat, zda jsme tím, že
místo dvou litrů byly použity tři (nebo naopak), něco zásadního nepokazili.
Působení při použití jednoho a dvou litrů je velmi podobné a kritéria jsou jen
orientační, nikoliv exaktní. Chyba o několik litrů může ale být na počátku působení
zejména případů slabé vitality opravdu chybou a preparát pak nemusí odevzdat
maximum svých možností. Avšak i pouhý jeden litr je schopen na počátku vykonat
u kohokoliv užitečnou a poznatelnou práci a připravit půdu k použití vyšší potence.

Zdravím - poota

[poota]

Z nějakého důvodu se tu vyskytl názor, a snad i praxe, brát autopatický preparát opakovaně v určitých intervalech, například každý týden, což mi hned od začátku připadalo jako nějaké nedorozumění. Doufám, že následující citace uvedou věc na pravou míru.

Základním uměním v autopatii je správně odhadnout okamžik, kdy má být podána druhá dávka. Jelikož autopatie je proces, nikoliv jednorázový čin, je třeba opakovat preparát k udržení vzestupné dráhy ke zdraví. Opakovat v pravý čas a ve správné potenci.
Reakce na předchozí dávku musí nejdříve odevzdat všechny své plody a teprve pak může být podána další dávka. Příliš časté podávání by spíše vyvolalo zmatek, léčba by nepokračovala rychleji, ale pomaleji. Ukvapené podání někdy vrací případ zpět a pak trvá nějakou dobu, než se pozitivní změny prosadí znovu do úrovně, v jaké byly v době podání.
Nepodávejme autopatický preparát příliš často, ale jen v odůvodněných fázích vývoje. "Čekej a pozoruj" je základní pravidlo klasické homeopatie - a platí i zde. Sledujeme, jak se klient uzdravuje podle Heringových zákonů, směrem „zevnitř ven" nebo problémy mizí „v opačném pořadí, než se objevily" či „v pořadí důležitosti". Pokud se tak děje, autopatický preparát znovu nepodáváme. Zpozorujeme-li, že se již po autopatickém preparátu odstraněné potíže znovu vracejí, jedná se o relaps, směr vývoje je nyní proti Heringovým zákonům, a sice „směrem dovnitř", třeba se obnoví již vyléčená nespavost. Je to začátek relapsu, znovu upadání do původního stavu před léčbou - pak zasahujeme vyšší potencí vlastní sliny.
...
Doba účinku jedné dávky
Obecně platí, že čím vyšší stupeň zředění, potence, tím delší doba působení.
Vždy podáváme jen jednu dávku na dlouhou dobu. Ta rozezní spirituální jemnohmotné organizační centrum v jeho původní zdravé melodii, která se pak šíří do organismu v průběhu týdnů a měsíců po podání. Nejkratší zaznamenaná doba účinku byla 3 měsíce, a to i při použití jen jednoho litru vody (potence 40 C) v autopatické lahvičce. Nejdelší zatím pozorovaná doba účinku od podání až do počátečních signálů relapsu byla kolem dvou let. Autopatie je však praktikována teprve tři roky. Předpokládám, na základě zkušeností s homeopatickými konstitučními léky působícími stejnými cestami, že při delší dobu pokračující autopatické harmonizaci je možno dosáhnout velmi dlouhodobého (řadu let) až trvalého účinku jedné dávky (vyléčené potíže se nevrátí). Některé mé nejdéle sledované autopatické případy tomu nasvědčují.

Průměrná doba účinku se na začátku autopatické harmonizace pohybuje mezi pěti a deseti měsíci. Po druhém a dalších podáních, po zvýšení množství vody, se ještě prodlouží.
...
Urychlení harmonizace
Častější opakování dávek, než je nutné podle uvedených pravidel, nevede k urychlení pozitivního vývoje. Organismus po podání autopatického preparátu dělá vše, co je v jeho silách, aby se zlepšil. Nelze jej popohnat bičem.

K urychlení vývoje je však možné odstranit z cesty některé překážky.
Překážkou, brzdou pozitivního vývoje, může být jakýkoliv vnější vliv, vstupující do organismu jako rušivý element. Např. chemické látky a produkty, ať už přicházejí do organismu z prostředí, nebo jsou užívány záměrně. Velká zátěž nevhodnou stravou, například příliš sladkými, příliš tučnými a příliš slanými pokrmy. Příliš mnoho alkoholu. Drogy. Pobyt v silně stresujícím prostředí.

Zdravím - poota

[PetrusCz]

ano, nám to tak poradce - blízký spolupracovník Čehovského předepisuje, nejdříve jsme dělali autopatii z dechu to bylo každý den, pak obden a pak po týdnu od 1l postupně do 75l, teď děláme po týdnu pránu od 5l do 20l

[poota]

Věřím Ti to, ale je to přesně proti tomu, co píše Čehovský v obou knížkách a co mi zní docela logicky - proč pořád dokola startovat proces, který má trvat měsíce?

Zdravím - poota

[milda]

Teoreticky by nemělo být na škodu opakování stejně odebraného vzorku o stejné potenci i po kratší době.
Dělá se to tak v akutní autopatii - nízká potence dvakrát denně -když je potřeba "zahnat chřipku",
ale dělá se to i s vyššími potencemi u těžkých případů.
Mírné zvyšování potence, když "se nic neděje" je logické a taky není nebezpečné.

Mince má i druhou stranu. Když se to přežene, přivodí si pacient někdy i na delší dobu nepříjemné chvíle. Astmatik si skoro vždy přivodí několikadenní silné astma, které ale nezabírá na klasickou léčbu atd.
Vím o čem mluvím, už se mi to povedlo dvakrát.
Takže je třeba opatrně a hodně pozorovat, ale jít dopředu se musí. Čekat dlouhé měsíce naše generace neumí a navíc pacient sám na sobě po půl roce změny ani nemusí zaregistrovat.

[lena]

To muzu jenom potvrdit.
Kdyz jsem s autopatii zacinala tak jsem jeste nemela lahvicku a delala jsem to jenom ve varne sklenicce a potencovala dle moznosti. Redeni asi priblizne ze 3,75 litru a nekdy zvysovala.
Tedy asi 150 C a dala do sprejove lahvicky, trochu alkoholu na trvanlivost. Nekolikrat denne (protoze jsem ze zacatku byla zvedava, sprejovala si oblicej nekolikrat denne) a po nekolika dnech pocit, ze to prehanim. Tak jsem vynechala nekolik dnu a hned me bylo o moc lepe, da se rici lehceji. Pak jsem zase ze zvedavosti sprejovala vicekrat a hned byly znat reakce. Ale zdravotne se me vedlo lepe ci jsem se citila dobre. Dalo by se to prirovnat kazdych 7 dnu se neco ukazovalo a pak to zase zmizelo a prisel dalsi problem. Tak funguje i homeopatie kazdou reakci se neco zacina lecit, hojit. Takze to pusobi i tak.
No a ted co mam jiz tu lahvicku tak to delam prave jenom jednou za par dnu a delam cerstve zredeni, jednou delam z prevarenych slin a mezi tim casteji delam potenci z prany a sleduji co se deje. Je to tak trochu laborator.

Ted to delam jenom dle navodu a zatim pohoda a uz to tak nesleduji co se v pozadi deje. Pro me je dulezite, ze to funguje a hlavne kdyz mam narocny den, je to jako wellness. Kdyz si s touto redenou vodou potru celo tak citim prijemnou ulevu (pokud se tedy tomu venuji a vnimam co se deje).

[PetrusCz]

Mně přijde, že sledoval, na kterou potenci byla reakce, u našich dětí to bylo až při těch vyšších potencích 25 a 30l a měl taky jednu autistickou holčičku, u které došlo ke zlepšení až při těch 75l... Když máš reakci už na nižší potence, tak asi můžeš vyčkávat...

[poota]

I Čehovský se zmiňuje o současném podávání dvou preparátů, ale je to v souvislosti s dlouhodobým působením prvního, během jehož působení se pro krátkodobé řešení akutního problému použije preparát s výrazně nižší potencí. Ovšem i v tom případu druhý preparát ovlivňuje práci toho prvního, a to spíše negativně ve smyslu přerušení jeho působení, po kterém se první preparát musí zase nějakou dobu vracet na místo, kde pracoval v okamžiku přerušení.
Mám pocit, že je to uvedeno spíš jenom jako určitá možnost kombinování dlouhodobého působení s řešením akutního problému.
Osobně bych považoval za mnohem čistší řešení použít pro akutní problém běžný alopatický lék, který práci autopatického preparátu nijak neruší.

Průběh reverzního symptomu lze přerušit čistě autopaticky, když je nutné jít večer do divadla nebo odjet na dva dny na hory.Pokud byla např. do probíhající bolesti v krku, projevu starého symptomu na cestě k uzdravení, podána nízká potence (výrazně nižší než ta předchozí) vlastní sliny, např. 20 C a nebo jen 10 C, většinou reverzní symptom skoro hned vymizel, aby se za dva dny nebo za týden znovu vrátil a aby mohla léčebná transformace proběhnout. Z těchto starých symptomů není třeba mít obavy, které by nás odrazovaly od používání autopatie.

Podávání druhého preparátu doporučuje Čehovský až tehdy, kdy ten dosavadní už ukončil svoji práci, to znamená odevzdal všechno, co mohl - projevuje se to relapsem, tedy postupným navracením původních potíží, což je potřeba rozeznat co nejdříve.
O určité výjimce proti tomuto pravidlu se zmiňuje tady:

Pokud byl hluboko uložený, nejspíše mentální, problém řešen předchozími podáními jen částečně a neuspokojivě, je možné případně podat po určité době (minimálně tří měsíců) podstatně vyšší potenci i bez toho, že by předtím vyvstaly známky relapsu. V několika případech se to ukázalo jako prospěšné, a to tehdy, když po předchozí dávce AP nedošlo k výraznějším reakcím. Příčina
problému ležela na úrovni vyšší potence, než byla ta předchozí, proto byla reakce zpočátku nedostatečná. Pokud v delším průběhu času ustává nějaký problém víceméně nedotčen, zatímco ostatní se zlepšily, nebo častěji relapsuje, je příčina vždy jen v tom, že dosavadní potence byly zatím na tento problém příliš nízké, a je třeba jít výše nebo podstatně výše.

O "souběžném" působení dvou prostředků, pracujících na stejném principu, se zmiňuje i tady:

Zároveň ale v této souvislosti znovu podotýkám, že lidé používající autopatii mohou případně, pokud je to jejich přání, používat i jiné tradičnější metody současně s autopatii, aniž by tím bylo její působení negativně ovlivněno. Mezi takové metody patří psychoterapie, psychoanalýza, osteopatie, herbalismus, akupresura, léčba stravou, zapper. autogenní tréning, potravní doplňky, reiki, lněný olej atd. Určitá menší část mých klientů některé z nich či jiné další metody (vůbec nejčastěji samozřejmě ty běžné lékařské) používala před i v průběhu autopatické harmonizace a nedokázal jsem rozpoznat výraznější rozdíl jejich vývoje od ostatních, užívajících autopatii jako jedinou metodu. Připouštím, že v některých případech šlo o skutečnou podporu. Autopatie působí ve vyšším a hierarchicky významnějším prostoru než ostatní metody, když zde pominu meditaci a spřízněné přístupy, které jsou při autopatii rozhodně doporučeny. Je o svobodě člověka. Dává svobodu i ve volbě ostatních způsobů zlepšování zdraví, aniž by tím byla výrazně narušena. S jedinou výjimkou týkající se homeopatických prostředků, kde je opatrnost namístě a případné předepsání homeopatického léku musí být velmi zvažováno. Pokud je provedeno, pak vždy výhradně odborníkem, který ovládá jak klasickou homeopatií, tak i autopatii, a musí být věnována velká pozornost tomu, aby homeopatický lék, působící rovněž v jemnohmotném prostoru, neinterferoval s účinkem autopatického preparátu. Musí být předepsán co nejpřesněji a v podstatně nižší potenci než AP. Pokud je Ap podán ve vysoké potenci 1 000 C a homeopatický lék (třeba Arnica při zhmoždění) jednou či dvakrát v nižší potenci, třeba 30 C, pravděpodobně k silné interferenci nedojde a autopatický vývoj bude po zmírnění bolesti a odstranění následků zhmoždění pokračovat, aniž bychom museli znovu podat AP. Místo konstitučního léku tady dlouhodobě působí na základní úrovni autopatický preparát ve vysoké potenci a na akutní či aktuální projevy může být případně podán dobře zvolený lék v nízké potenci. Někteří z mých žáků to tak občas dělali, Avšak: v klasické homeopatii, z níž metoda autopatie vychází, platí zásada, "jen jeden potencovaný preparát v jednom čase". Nový jiný potencovaný preparát znamená změnu v působení. Této zásady se ve své praxi držím 25 let a autopatie na tom nic nezměnila. Podáním dalšího (jiného) potencovaného preparátu, homeopatického léku, ve stejné či podobné potenci byste změnili celkové působení. Přešli byste od stejnosti k podobnosti, ale možná (při nepovedeném předepsání) i k jinakosti a relapsu. Antidotace (zrušení účinku) AP homeopatickým lékem je možná a byla v některých případech pozorována. V takové situaci lze ovšem AP jednoduše zopakovat. U svých autopatických případů jsem tedy homeopatické léky nedoporučoval (s výjimkou akutního léku na zranění), naopak jsem klientům radil, ať se jim vyhnou.

Tím nechci nikomu vymlouvat způsob užívání, který se mu v praxi osvědčil - jenom uvádím argumenty, které mě vedou k přesvědčení, že tento postup není zcela "košér".

Zdravím - poota

[hanka]

Možná problematickou častost podávání pomůže objasnit následující.
Společně s autopatickou lahvičkou jsem si nechala poslat i páté doplněné vydání knížky Uzdrav se s autopatií. V ní J. Čehovský mimo jiné píše o parazitech, kteří jsou překážkou v léčbě. Proto začal při podezření na přítomnost parazita doporučovat podávání zahřívané sliny a dechu. Na II. konferenci v roce 2010 radil, jak preparát v AL zhotovit a podávat - cituji:
"Nejdříve 4x za sebou jednou denně z půl litru vody, poté 4x za sebou denně z litru vody, pak 3x ze dvou litrů vody obden, dál ze tří (lidé se slabší vitalitou) až šesti litrů (lidé se silnější vitalitou) jednou týdně. Po zřetelném odstranění symptomů parazitózy přejít na pravidelné podávání jednou týdně bez sterilizace materiálu, slina nebo dech. Nebo jen čekat a pozorovat, zda se neobjevují příznaky relapsu. Pokud ano, znovu podat ve stejné nebo vyšší potenci, opět zahřátím. "

Hanka.

[poota]

Tak takhle už to chápu i já
Díky za vnesení světla do problému

Zdravím - poota

[PetrusCz]

ano, ta výjimka bude asi náš případ... problémy byly řešeny jen částečně a neuspokojivě a nedocházelo k výraznějším reakcím

Pokud byl hluboko uložený, nejspíše mentální, problém řešen předchozími podáními jen částečně a neuspokojivě, je možné případně podat po určité době (minimálně tří měsíců) podstatně vyšší potenci i bez toho, že by předtím vyvstaly známky relapsu. V několika případech se to ukázalo jako prospěšné, a to tehdy, když po předchozí dávce AP nedošlo k výraznějším reakcím. Příčina
problému ležela na úrovni vyšší potence, než byla ta předchozí, proto byla reakce zpočátku nedostatečná. Pokud v delším průběhu času ustává nějaký problém víceméně nedotčen, zatímco ostatní se zlepšily, nebo častěji relapsuje, je příčina vždy jen v tom, že dosavadní potence byly zatím na tento problém příliš nízké, a je třeba jít výše nebo podstatně výše.

[PetrusCz]

a děti berou i homeopatika k autopatii, my vlastně porušujeme všechny zásady koukám :-)