othon777 píše:Z dávnych egyptských mystérií...
Koukám, že nějaký dobrý křesťan vykopal pohanského Hora jak Apač válečnou sekeru, coby autoritu na zcela nekřesťanské převtělování. Daleko rozumnější by bývalo bylo vykopat Akhnatena s Nefertiti. Ti totiž poslali všechny pohanské kněží Egyptské říše i s jejich pohanskýma bohama do
správně přeinterpretovali Amon-Ra boha slunce (po kterém nám zbylo rčení ámen a nejspíše řecké město Atheny) na Athen-Ra, coby boha světla, symbolizovaném originálně právě sluncem, což křesťanští kněžíci přebrali symbolicky v podobě svatozáře svatých. Ti dva zavedli nejen realistické monoteistické náboženství světla, ale hlavně pro všechny do posledního bídníka, a ne jen pro "vyvolené". Samozřejmě to dopadlo na držku. Jejich nové hlavní město Egypta Amarna
http://en.wikipedia.org/wiki/Amarna , mezi Thébama a deltou Nilu, bylo po jejich "odchodu do záhrobí" a po zavraždění Tutanchamona (původně Tutakhnatena) srovnáno se zemí a téměř veškeré stopy po těchto reformátorech byly odstraněny (kromě pár přehlédnutí) ze všech Egyptských záznamů.
Z povšimnutí stojí umělcovo vyjádření jedinného (třetího) oka Nefertiti (které prý nikdo nechápe). Mimochodem, "krásné" Nefertiti byla originálně přisuzována nikoliv pozemská krása, ale moudrost, dokonalost a nezlomná moc nad jejími nepřáteli.
Navíc ortodoxní archeologie drze lže, že Nefertiti byla pouze oficiální družkou faraona Akhnatena. Byla symbolicky zobrazována jako farao, tedy skutečný vládce a minimálně se stejným statusem, jako Akhnaten, ale často výrazněji, než Akhnaton.
Co se týče jejich "odchodu", je jistá šance, že Akhnaten s Nefertiti nebyli násilně odstraněni, ale vydali se na cesty a skončili v Austrálii, hledaje u zdejších domorodců dlouho ztracenou znalost poznání "světla", a to nikoliv okultistického poznání, kterým se zabývají naši mocipáni přes ilumináty, zedníky a podobné, včetně Vatikánu, ale o skutečné poznání bez modlářství a vzývání dávných démonických sil. (Zde jde v podstatě o to co nabídl i Ježíš Kristus, když prohlásil, že se lidi nemaj modlit v kostelích, ale hledat boha ve svém vlastním chrámu, což lze pochopit jako sebepoznání a což také naznačuje, že svého času byl pod vlivem Budhismu. Tomu nasvědčují i historické záznamy nalezené v Indii a velice doslovně ztracené evangelium svatého Tomáše
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005010001 ). V Austrálii se totiž nalézá hromada Egyptských textů, které mluví nejen o ztroskotání Egyptské výpravy na nejvyšší úrovni, prý spadající zhruba do období zmizení Akhnatena a Nefertiti, ale i o jakémsi dávnějším Australském vlivu na vývoj samotné Egyptké kultury (bez záruk), která nejspíše pochází od kmene Dogonů v západní Africe. Ten si totiž zachoval zatím nejstarší známé Egyptské znalosti vesmíru.
Jen pro zajímavost, kdo nemá ještě tuchu odkud vítr fouká, Šalamounův odkaz (prý z pera samého mudrce), který to nezmákl ani do židovské bible, nemluvě o křesťanské, praví, že: "Šalamoun byl mocným mágem, který si vyvolal Belzebuba, přinutil ho aby mu vydal všechny nízké a mrzké démony a duchy z podsvětí, a pak za jejich pomoci postavil jak svůj Šalamounský chrám, tak tehdejší Jeruzalém a s jejich pomocí také založil celou tehdejší židovskou říši Israel.
Israel je akronym pro: IS = Isis (Istar), RA = dávný pohanský bůh slunce a EL = bůh, otec starého dobrého Bála, kvůli jehož obdivování zmasakroval jistý "prorok" Mojžíš (Z Mojžíšova pera) 3 000 svých pobratimů, muže ženy a děti, poté, co se poprvé vrátil ze Sinaje s první sadou desatera (nezavraždiš), které ve vzteku roztřískal o zem a čímž si samozřejmě přidělal i další práci musa vylízt znova na Sinaj a vytesat duplikáty. To vše ve jménu Yahweho, který se ztotožňuje s řeckým Zeusem a Egyptským Amonem, který minimálně do doby Abrahamovy požadoval od svých věrných krvavou oběť všeho prvorozeného, od slepic až po děti, a ze kterého Mojžíš vyrobil jedinného židovského boha, kterého pak převzalo i křesťanství pod jménem Hospodin, popřípadě Jehova.
No a moudrý Šalamoun, hlava to osvícená, řešící kde co mečem (Gordický uzel a otázky mateřství), se ke stáru zvencnul a bloumal po svém "království" nesrozumiteně mumlaje a staje se posměchem celé obce. Tečkou za větou pak je jeho jméno Solomon - "sol" = slunce a "omon" = Amon. Amon byl prastarý, i když ne první Egyptský bůh "stvořitel", kterého staří Řekové identifikovali jménem Zeus. Každý si snad může počíst, co byl tenhle charakter za gaunera a co skutečně svými činy představoval. S tvořením měl pramálo společného.
Poučení z toho plyne: "Neposlouchejte pomýlené velebníčky, pokud se nechcete dostat do horoucích pekel. Třeba si aj v té bibli počtěte, ale hlavně se obraťte sami k sobě o rozumy, nejlépe pak cestou skutečného osvícení universálním světlem, a nenechte si svítit na cestu démonickou kabalistickou baterkou, kterou nám nábožensko-vědečtí psychopati od dávnověku vrtaj díry do makovic."
S laskavým pozdravem, Slávek.
Poznámka:
Překlad Svatého Tomáše je bohužel spíše jaksi doslovný, než významový, a vyžaduje pro porozumění docela slušnou znalost historického pozadí. Pomůže například už vědět, kdo to byla Lila (Lileth), první žena "stvořená" originálním stvořitelem z hlíny, společně s Adamem. Byla představitelkou měsíce a tím ženského intuitivního yin, rovnocenná mužskému yang a velice svobodomyslná (V Egyptské i Indické mytologii je representována posvátnou water lili, tedy leknínem, jinak taky lotusem.) To však jen do té doby, než ji dávní okultní historici zdémonizovali a seslali do podsvětí, načež Adamovi vyřezali s ostrým perem v ruce novou a povolnou Evičku z jeho žebra, aby tak zdůvodnili potlačení intuitivního v nás všech, ale specielně aby zdůvodnili nesmyslnou mužskou dominanci lidského pokolení. Pak už se člověk může třeba i dovtípit, co měl na mysli Kristus (převzaté z Krishna), když mluví o jednom, namísto dvou, o oddělení yin a yang. Jde o spojení vědomého a myslícího s intuitivním, o celého člověka, dnes reinterpretovaného jako levá a pravá mozková hemisféra. Totéž vyjadřuje když mluví o člověku s očima které jsou oči, rukama které jsou ruce atd.
Dalším zajímavou postavou je Jidáš, který podle jeho vlastního evangelia byl Kristem naveden, aby ho identifikoval a pomohl mu se osvobodit od těla (evidentně pouze dochvilně do astrálu a za žádných 30 mrzkých zlaťáků) a který si dovolil vyslovit proroctví, že ho ostatní apoštolové nejspíše za jeho čin ukamenují. Vzhledem k tomu, kdo dal dohromady bibli a co následovalo, se to vůbec nejeví jako nepravděpodobné. Také je jakž takž známo, že Kristus měl Jidáše za svého nejschopnějšího následníka. Zní to sice poněkud neobvykle, ale vzhledem k tomu, k jakým došlo po odchodu Krista ze scény mezi apoštoly vnitřním a nelítostným bojům o "pravdu" a o duše sektářů, není divu. Nelze se ani divit, že Římani tyto následníky "křesťany" občas vrazili do báně a předhodili lvům, jak bylo jejich dobrým zvykem u všech kriminálních živlů, ale ne za to že byli křesťani, nýbrž za výtržnosti a vzájemně prolitou krev. Jelo v tom především učení Saula (Pavla) a Petra, ale nutně se to týkalo i dalších "svatých apoštolů božího slova", i když ne všech. Nebýt gnostických záznamů, už by to ani nevyplavalo na světlo boží. Ale i v tomhle měl Kristus pravdu. Taky mezi apoštoly definitivně chybí Máří Magdalena, ze které udělali vykladači povětrno ženu, ačkoliv existuje fáma, že nebyla jen Krisovou apoštolkou, ale i matkou jeho dětí, se kterou možná aj odcestoval inkognito do dnešní Francie. To jaksi vůbec nenaznačuje, že by Kristus měl kdy něco proti ženám, coby apoštolům a šiřitelům jeho učení. To ten dodatek na konci Tomášova Evangelia. Taky to pěkně poukazuje na nesmyslnost celibátu, který propagoval především Petr, ale i Pavel si přisadil.
Taky měl Ježíš pravdu, když se zmínil, že zasel na zemi oheň a nesvár. Jenže ono k tomu nutně díky rozkolu mezi jeho učením a démonickém, kabalistickém učení nutně dojít musí a dochází a hned jsme u Apokalypsy, ve které žijeme.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
