Alkoholové vařiče

[Pego]

Lihove ultralehke varice a jejich varianty:








EDIT: jako palivo je vhodny bioetanol, lih, nebo drevny alkohol, spotreba pro uvareni 1l vody je tak deci, pro topeni pak 1-2dcl / hod. Takze objem neni pri preprave takovy problem.

[poota]

Jeden úhledný z Japonska


Zdravím - poota

[poota]

Alkoholové vařiče mají několik výhod.
Především jsou velice jednoduché, malé a lehké, takže jsou to takové roztomilé hračky.
Hoří velice čistě, bez kouře a popela. Jejich výkon je proti dřevovařičům zhruba poloviční až čtvrtinový, takže je potřeba počítat s tím, že se na nich vaří po jednotlivých "porcích".
Je potřeba si uvědomit, že k nim ještě potřebujeme nějaký "stojánek", na který se staví nádoba a také že sebou musíme nosit "palivo".
Pravdou je, že ten stojánek bývá menší a lehčí než vařič na dřevo, a také to, že třeba pro zplynovací dřevovařič si palivo také raději neseme sebou.
Takže s palivem je problém jenom tehdy, když cestujeme aeroplánem a tehdy, když se chceme pohybovat delší dobu mimo civilizaci - jinak nezávislost paliva na okolí je docela příjemná.

Zdravím - poota

[poota]

Že to s tím extra stojánkem nemusí být pokaždé pravda:



Zdravím - poota

[poota]

Vařiče na spalování dřeva vyžadují buď palivo nasbírat a připravit přímo na místě a nebo už připravené nést sebou. Pro pobyt v dřevaprostých lokalitách, pro úsporu místa i váhy jsou vhodné alkoholové vařiče. Jejich hlavními výhodami jsou malé až kapesní rozměry, čisté hoření, snadná a pohotová manipulace a minimální spotřeba paliva, kterým je většinou denaturovaný líh. Deci lihu stačí zhruba na trojí uvaření asi půl litru vody.
Jak z četných videí plyne, nejsnazší je výroba z plechovek od limonád nebo piva. V těch nejjednodušších konstrukcích se dociluje pouze toho, že svislá stěna nádoby je dvojitá a do tohoto pláště prosakuje spodem palivo z centrálního prostoru. V té duté stěně se odpařuje a drobnými otvory u horního okraje šlehají na dno nádoby drobné modré plamínky. Nádoba stojí buď přímo na horním okraji vařiče, nebo o něco výš na zvláštním stojánku, případně na zkřížených pásech plechu.
V dalším "kapilárovém" systému je prostor mezi vnější a vnitřní stěnou minimalizován na svislé "rýhy", které nahoře ústí do tenkého prstence s výšlehovými otvory, směřujícími obvykle dovnitř.
Nejmenší vařiče používají nehořlavou "vatu" nebo tkaninu buď volně přístupnou a nebo uzavřenou, ve které je palivo nasáknuté.
Další variantou jsou dvě koncentrické plechovky, ta vnitřní vyšší, a mezi nimi vrstva nehořlavé tkaniny. Palivo se lije buď do této mezery a nebo do centrální plechovky, ze které do mezery prosakuje drobnými otvory. Nádoba se staví na prostřední plechovku.
Obsluha vařiče je jednoduchá. Do vařiče se nalije líh, nejčastěji se používá dávka 30 ccm, což je asi tak malý panák. Líh se zapálí a napřed hoří jenom uprostřed a nad hladinou. Zhruba za deset vteřin se stěny vařiče zahřejí a z drobných otvorů vyrazí modré plamínky, takže je možné nad ně umístit nádobu, ve které se půl litru vody bude vařit asi tak za pět minut. U některých konstrukcí se používá "startovací" část náplně, která je většinou ve vnějším žlábku kolem dna.
Doba hoření náplně se liší podle konstrukce a pohybuje se většinou 6 až 10 minut.

Zdravím - poota

[poota]

Zatím asi tak nejjednodušší "kapilární" vařič:


Zdravím - poota

[poota]

Jsou i jiné systémy:


Zdravím - poota

[poota]

Opět trochu jinak:


Zdravím - poota

[poota]

U alkoholových vařičů bych chtěl upozornit na to, že jejich provozování v přírodě je značně odlišné od idyly, kterou dýše jejich předvádění a testování v poklidu interiérů. Ta videa by mohla leckoho snadno přesvědčit o tom, že nejlepší jsou vařiče, na kterých nádoba s vodou přímo stojí, protože nepotřebují žádné další doplňky, jakými jsou nějaké stojánky a nebo větrné zástěny.
Na videu se většina vařičů do provozního módu rozehřívá 5 vteřin, za 5 minut ohřeje k varu půl litru vody a náplň dohoří za 7 minut - prostě paráda!
Ve volné přírodě jsou ovšem podmínky úplně jiné.
Už výchozí teplota vařiče i vody je podstatně nižší, než pokojová, a navíc to ještě dost dokáže zhoršit i poměrně slabý vítr, o čerstvějším už ani nemluvě.
Při venkovní teplotě kolem nuly se dokonce nechce ani lihu moc chytat. Když už chytí, tak zahřátí vařiče k dosažení pracovního módu trvá půl až minutu. Místo idylických modrých plamínků vítr nepravidelně vytváří delší žluté plameny, pokud vařič rovnou nesfoukne. Díky vydatnému ochlazování povrchu nádoby nejspíš těch zbývajících 6 minut hoření k dosažení varu stačit nebude.
Takže co?
Především se soustředit na poněkud robustnější vařiče s maximální dobou hoření kolem deseti minut - kratší doba se dá "nastavit" menší náplní.
Vhodnějším typem jsou vařiče, u kterých je plamen soustředěný do úzkého plamene, mířícího na střed nádoby. Teplo je u nich lépe využité, ale vyžadují pod nádobou stojánek a jsou citlivé na vítr.
Proti větru je tedy nutné použít zástěnu, ovšem tu je možné řešit zároveň jako stojánek pod nádobu a navíc je možné touto zástěnou současně chránit i boky nádoby před ochlazováním, čímž vlastně zabíjíme tři mouchy jednou ranou. Pokud započítáme i vytvoření vhodnějšího klimatu pro vlastní vařič, tak dokonce čtyři.
Když se na to podívám, tak úhelným kamenem celé sestavy se stává zástěna/stojánek s vyřešením její přepravy. Pevná se většinou řeší jako pouzdro kolem vlastní nádoby. Pružná a nejspíš kulatá se dá svinout do nádoby, ovšem je u ní nutné vyřešit distanční prvky pro zajištění mezery a také to, na čem bude nádoba stát. Další možností je skládací tří nebo čtyřstěnná, složená z plochých desek.
Tolik jenom k úvahám pro volbu toho správného alkoholového vařiče.

Zdravím - poota

[poota]

Pokud někdo hledá inspiraci
http://zenstoves.net/Stoves.htm
Je tam i spousta zajímavých odkazů.

Zdravím - poota

[poota]

Na Joutrubce se mihly docela zajímavé a jednoduché vařiče, či spíš hořáky pod názvem "Dome zone".

Výroba je prajednoduchá, použil jsem hliníkovou nádobu od spreje a osm otvorů o průměru 5 mm.
Původní koncepci jsem doplnil ještě o krátký centrální knot pro snazší zapalování.
Pro použití venku je nutný větrný štít, který zároveň drží nádobu dostatečně vysoko nad okrajem hořáku. Osobně míním hořák používat s Pavlíčkáčem v dřevosporáku, který tak převezme úlohu stojanu i větrného štítu, navíc umožní i případné topení dřevem nebo peletkami a pravděpodobně i svícení.
V místnosti lze použít i samotný hořák a nádobu postavit přímo na jeho horní okraj. Tím se uzavře vnitřní prostor a hořák se změní z "otevřeného" na "nízkotlaký", u něhož plamínky vyrážejí z postranních otvorů.
Tento typ mě plně uspokojil, takže další konstrukce, jako třeba s měděnou smyčkou, již zkoušet nehodlám.

Zdravím - poota

[poota]

Předešlé hořáky typu "Dome zone" jsou určené pro spalování technického lihu.
Výhřevnějším palivem je izopropylalkohol, nafta a technický benzin (white gas a coleman fuel), jejichž páry jsou těžší než vzduch. Hořáky na tato paliva vyžadují mimo horních "spalovacích" otvorů ještě menší množství "nasávacích" otvorů nízko nad dnem. Těmi je možné snadno zapálit "vytékající" páry, načež po jejich zapálení je těmito otvory nasáván zvenčí vzduch a vzniklý "tah" transportuje páry nahoru do oblasti jejich spalování. Teoreticky každý druh jmenovaných paliv vyžaduje jiné optimální rozvržení otvorů, ale experimentálně je zřejmě možné nalézt kombinaci, která bude fungovat s kterýmkoli z nich. Záleží pochopitelně i na výšce a tvaru celého hořáku.
Pár příkladů:



Osobně mám k těmto palivům jenom tři výhrady - smrdí, jejich páry jsou výbušné a díky vyšší dosažené teplotě opalují dno nádoby. Ovšem vyvažuje to jejich zhruba dvojnásobná výhřevnost oproti technickému lihu.

Zdravím - poota

[poota]

Zatím probírané alkoholové "vařiče" měly jednorázovou náplň a intenzita hoření se nedala nijak regulovat, takže je označuji spíš jenom jako hořáky. Ovšem i u nich se dá v jistém rozmezí plamen regulovat, a to různým způsobem, jak vidno z následujících čtyř odkazů:




I když je možné některé typy hořáků uhasit dřív, než náplň dohoří, není tato regulace doby hoření příliš praktická, protože tím se dá jenom zkrátit. Na dalším odkazu je vařič, který je při minimálních rozměrech schopen hořet jak krátce, tak i dostatečně dlouho - a přitom je po celou dobu intenzita hoření libovolně regulovatelná.


Zdravím - poota

[poota]

Design těchto hořáků je sice zdařilý, ale v našich podmínkách je obtížné získat pro jejich výrobu vhodný polotovar - nádoby od sprejů mají přece jenom poněkud malý průměr. Následkem toho je u nich náplň schopná uvařit vodu do množství tak 3 dcl, tedy dá se říci, že jen pro jednu osobu. Uvaření půl litru či více by si vyžádalo dvě náplně, což je realizovatelné pouze dvěma samostatnými hořáky.
Hořák lze totiž lihem plnit pouze vychladlý, což on je až po jisté době, po kterou chladne i ohřívaná voda. Doplňování hořáku při provozní teplotě se jaksi příliš nedaří - dolévaný líh totiž okamžitě zplynuje a shoří rovnou celý dolévaný objem.
Jiným řešením v našich podmínkách by mohl být příbuzný typ, uváděný pod názvem "Cone zone", který lze vyrábět z běžných plechovek libovolného průměru podle požadovaného výkonu - například:


Zdravím - poota

[poota]

Jednodušeji už to, alespoň mně, nejde
Stačí na to jedna plechovka od limonády.
Postup je prajednoduchý - horní víčko se odstraní, ale mám dojem, že to není bezpodmínečně nutné.
Do horního okraje se vypilují třeba čtyři zářezy - za dobré paměti
Horní díl je asi 5 cm vysoký a do něj se zvenku promáčkne celkem libovolný počet svislých rýh, čímž je vnitřní část s "kapilárami" hotová a může se celkem snadno zasunout do spodní části plechovky, ovšem "vzhůru nohama".
Pak se zastřihne horní okraj spodního (vnějšího) dílu asi 3 až 4 mm nad okrajem vnitřního dílu. Tento přečnívající okraj se nastříhá podle rýh vnitřního dílu - proti rýhám se dílky odstraní a dílky mezi nimi se zahnou dovnitř.
Špendlíkem se nakalibrují otvory a je hotovo.
S 30ti až 40ti ccm lihu se uvede půl litru vody do varu i s dostatečnou rezervou.

Zdravím - poota