MMS a rakovina

[sisa]

crinno
Zde najdeš základní informace: http://www.czmms.info/
Zbytek tady na fóru. Je toho moc, ale neboj se, půjde to.
Až seženes roztoky, sestra začne po kapičce každou hodinu min 10x denně. Nesmí se cítit po požití špatně, když bude, dá jenom půlkapičku každou hodinu.
Po pár dnech zvýší o jednu kapku a tak dále. Od jídla musí být půlhodina a MMS se nesmí se syntetickým vitaminem C, ten MMS likviduje.
Zkus kontaktovat uživatele pod nickem Batles (napiš mu zprávu), ten ti poradí nejlépe.
A hlavu vzhůru, nepropadej panice, je potřeba zabojovat, zvládnete to. :-)

[Kov]

Protože si myslím, že na tomto vlákně najdu víc lidí se zkušenostmi s nádory, tak to dám i sem-i když jsem to začal řešit ve všeobecném vlákně o zdraví. Pokud usoudí admin, že to zde nemá co dělat, tak se nebudu zlobit.
Dnes jsem byl za doktorem a zjistil pravý stav věci. Oni mamince(73let) raději neřekli pravdu jak na tom je a já jsem měl tedy od ní špatné informace. Proto jsem prvně začal o prasklé žilce v hlavě. Maminka v hlavě veliký nádor-nezhoubný. Podle ošetřujícího doktora jsou dvě možnosti: vyoperovat(což je při takové velikosti pořádný problém) nebo proustit domů a nechat maminku dožít. Zítra ještě zajdu přímo za neurochirurgem,který by se k tomu měl vyjádřit a říct svůj názor co s tím dál. Necháme to posoudit ještě jednomu známému neurochirgovi, jestli se jejich názory shodují. Tolik co se týče mudrologie.
Co se týče alternativní léčby-problém je v tom,že v ni maminka ani sestra moc nevěří a když jim něco z alternativní medicíny vykládám, tak na mě hledí jak kdybych mluvil o Marťanech. I tak bych se je ale pokusil přesvědčit.
Pokusím se sem dát snímek z CT,který jsem vyfotil na obrazovce PC u doktora. Tmavá část je nádor,světlé kolem toho je tekutina,kterou se oni teď snaží rozehnat něčím v kapačkách. Na láhvi kapačky byl název ,,Ardeaosmosol Ma20" což je asi něco na snížení tlaku v hlavě. Jsem momentálně dost bezradný a kdybych to nezapoměl, tak bych brečel. Vůbec teď nevím co dál. Říkám si ale, že když někdo může zlikvidovat nádor zhoubný, tak že by mohl jít zlikvidovat i ten nezhoubný(byť je tak veliký), a snad o to líp. Pokuste se mi prosím napsat nějaký postup. Dietu zeleninovou+ovoce bych samozřejmě hned nasadil. Doplnění vitamínů a minerálů taky,ale obávám se,že to nebude stačit. Pokuste se mi prosím poradit. Pokusím se opatrně přesvědčit sestru,tátu a nakonec i mamku,že je to nejlepší cesta. Jsem toho názoru, že když byl ten nádor v hlavě tak dlouho, tak je třeba se v klidu rozmyslet, zvážit nejlepší variantu a nic neuspěchat. Ještě znova dík za rady. Fotku jsem musel trošku oklikou,ale snad ji sem dostanu...

[Bobina]

no,máš to těžký.Už několik z nás tady chtělo zachránit rodiče,ale nejde to, mají ten syndrom bílého pláště a stím nic neuděláš-byli v tom vychovaní.Řídí se radami mudrů a stím nehneš.Já pochovala mámu před měsícem.Moc bych ti přála,aby se to tobě podařilo.

[Kov]

Mám ještě dotazy-pokud někdo zdejší takové znalosti má...
-Je princip likvidace maligniho nádoru jiná než benigního? Z čeho vůbec ten benigní je? Tukový? Jde benigní nádor zjistit jinak než CT-čkem?
Sestra je spíš pro opraci,ale je vůbec možné bez poškození mozku vyndat takto veliký nádor z hlavy?
Je úplně neuvěřitelné,že s takovým ,,monstrem" v hlavě může někdo bez viditelných projevů vůbec žít. Krom mentálního zpomalování(což jsme přičítali věku) a již zmiňované slabosti(asi 1x měsíčně) nebylo na mamce nic jiného než na jejích vrstevnicích. Chodila nakupovat, cestou pokecala se sousedkama, vše potřebné si vyřizovala sama...až do doby před 14-ti dny než ji poslali do nemocnice na preventivní vyšetření...
Já teď řeším dilema,jestli to mamce říct,či ne. Jakoliv moc bych si přál aby žila, je to můj pohled na věc. Kdybych byl na jejím místě nechtěl bych rozhodně dožívat život s rozřezanou hlavou na LDN-ce či někde v ústavu a dělat do plen. Když si položím otázku,jestli je operace bez dalších následků reálná,odpovím si,že tomu sám nevěřím. Nádor je příliš veliký. Otci jsme to zatím taky neřekli. Oba si zatím myslí,že se jedná o problém řešitelný v rozmezí pár týdnů.
-Co si myslíte o této etické otázce? Chtěli byste si o zbytku života rozhodnout sami? Byl by to pro ně veliký stres,na druhou stranu poslat někoho na tam složitou operaci s doměním,že se jedná o drobnost a neříct mu možná rizika mi přijde podraz.
Kdybych byl v této situaci já, tak bych se chtěl rozhodnout sám za sebe a raději umřít než ,,žít" leta a nevědět o sobě.

[Slavek Krepelka]

... Kdybych byl v této situaci já, tak bych se chtěl rozhodnout sám za sebe a raději umřít než ,,žít" leta a nevědět o sobě.

Asi tak.

No a jaký je rozdíl mezi benigním a maligním nádorem je otázka na polemiku. Jednak je diagnostika velice nepřesná díky neschopnosti MuDrologie bezpečně rozlišit rakovinné změny od mnoha jinných a jednak filosofická. Pokud totiž připustíme, že nádor z nějakého důvodu vznikl a narůstá, je princip nárůstu šumafuk, protože i nezhoubný eventuelně někde přiskřípne nějaký životně důležitý orgán a člověka zahubí. U diagnostiky jde spíše jen o jakýsi odhad pravděpodobnosti, zda se nádor po odstranění znova objeví a popřípadě zmetastázuje, či ne. No a tyto odhady jsou opět velice nepřesné jak se velice často ukazuje po provedeném chirurgickém zákroku. Ono je to ještě poněkud složitější, ale to je na dlouho.

Vidím to tak, že pokud byla diagnoza stanovena jako maligní a po chirurgickém zákroku nedošlo k recidivě, byla diagnoza zhoubný-nezhoubný povětšinou stanovena mylně a ofiko došlo k vyléčení raka. Pokud je tomu naopak a po vyjmutí benigního nádoru došlo k recidivě a popřípadě metastázování, byla opět špatně stanovena diagnoza a jak to dopadne se pozná. Zde je třeba také odlišit nádor od cysty a i ty se daří zaměňovat při diagnostice za nádor. No a pod tím vším leží příčinnost, na kterou se MuDrologie všeobecně neohlíží, i když předstírá, že se může strhat na to dojít.

Pokud si uvědomíš, že jakákoliv danná příčinnost nutně má v různém prostředí (těl) jednotlivců různé výsledky, ať již jde o cysty, nebo různé nádory, je na snadě, že polemika o zhoubnosti atp, je celkem druhotná a značně zavádějící a že co vyléčí příčinnost raka nutně vyléčí i mnoho dalších problémů a mezi nimi i nezhoubné nádory a cysty atp. ale i mnoho revmatismů a dokonce i psychických poruch, jak vidno z vlákna vitamín C a mnoha dalších informací.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[poota]

Já teď řeším dilema,jestli to mamce říct,či ne.
... poslat někoho na tam složitou operaci s doměním,že se jedná o drobnost a neříct mu možná rizika mi přijde podraz.

Je to zatraceně těžké rozhodování.
Po mých zkušenostech s doktory jsem došel k tomu, že většinou se jim nedá věřit. Vydávají třeba operaci za jediné možné řešení, i když je problém řešitelný jinak. Nějaké komplikace při operaci, které jsou běžné a většinou k nim dochází, s rozhodností naprosto vylučují. Stav po operaci předem prezentují jako dokonalou nápravu, která je ovšem v praxi spíš jenom výjimečná. Atd. atd.
Pokud nemluvím o výjimkách, tak doktoři většinou předkládají takové argumenty, aby se člověk rozhodnul tak, jak by to vyhovovalo jim - tím myslím, že pokud je pro ně třeba právě ta operace finančně zajímavá, tak by se pro ni v jejich zájmu měl pacient rozhodnout.
Věřím tomu, že tu operaci provedou jak nejlíp to půjde, ovšem to, jak to dopadne jde tak trochu mimo ně. Dělají takových operací kvanta a některé dopadnou dobře a jiné zase špatně, na to jsou zvyklí. Stejné je to i se stavem po operaci - někdy je to dokonalý úspěch a jindy jenom částečný, kdy se sice odstraní původní nebezpečí, ale objeví se různé nové potíže. S touhle částí si doktoři hlavu příliš nelámou a nechávají to na pacientovi - pokud operaci přežije, tak se musí nějak vyrovnat s jejími následky a musí se nějak vyrovnat i s tím, že už to nejspíš nikdy nebude to, "co to bývalo". Může se utěšovat tím, že je to "cena za přežití".
Abych to ale vzal i z té druhé stránky - jedná se tu také o psychiku pacienta, který má na tu operaci jít a také se z ní vrátit a následně se dát do pořádku. Pokud na ni půjde s přesvědčením, že je to prkotina se kterou se snadno vypořádá, tak to bude určitě jiné, než když na ni půjde s vědomím, že je to operace, kterou pacient přežije jenom výjimečně.
Dalo by se sice říct, že je nejlepší operaci odkládat tak dlouho, dokud se v daném stavu dá nějak žít a pokud už je to k nesnesení, tak jít na operaci s tím, že buď to bude jakási forma euthanasie - a nebo to člověk přežije a dál to už nebude o moc horší, než předtím. Ovšem proti tomu zase stojí fakt, že čím později se operuje, tím je menší naděje na úspěch a také ten pooperační stav bude horší.
K tomu "říct či neříct" - ze zákona má pacient právo na znalost svého stavu a doktor mu má před operací podrobně vysvětlit, co mu je a jak se bude při operaci postupovat, jaká jsou rizika atd. Před operací také podepisuje tzv. informovaný souhlas s operací, i když často bez té informovanosti a pod medikamenty a také "když už se pro operaci rozhodnul" aniž by znal pravý stav věci.
Doufám, že jsem Ti trochu pomohl "srovnat si myšlenky".

Zdravím - poota

[kachna]

Kove, své mamince bych tohle určitě neřekla a být na jejím místě, tak bych to taky nechtěla vědět. Pokud si bude myslet, že jde o prkotinu ( a tvůj táta taky), je podle mě větší šance na vyléčení. Já osobně bych se operace vyvarovala. Tělo samo dokáže zázraky... Toť můj názor. Držím palce!
kachna

[hanka]

Já to vidím tak, že každý člověk má mít právo rozhodovat o svém životě sám. Vlastně to tak stejně všichni v průběhu života děláme, rozhodujeme o svém příštím osudu (i když si to bohužel většinou neuvědomujeme). Proč bychom tedy o sobě neměli rozhodovat až do konce? Musíme mít ale vhodné podmínky pro svoje rozhodování – především jasnou mysl (neotupenou silnými léky), všechny informace potřebné k rozhodnutí, možnost si to promyslet v nestresujícím prostředí (tj. doma v klidu) a bez tlačení na rychlé rozhodnutí.

Otázkou je, zdali je maminka ve svém nynějším stavu vůbec schopna se sama rozhodnout… Za této situace bych ji teď také nic neříkala, operaci bych odmítla, vzala bych ji domů a dopřála jí, aby se vzpamatovala, uklidnila se a věřila tomu, že to bude zase dobré. Až potom bych zvažovala, jestli jí říct o nálezu. A já bych také věřila, že bude lépe, protože je to v případě Tvé maminky opravdu konec? Vždyť ještě před 14 dny, před jejím dobrovolným nástupem do nemocnice pouze kvůli vyšetření, žila podobně jako jiné její vrstevnice. Nějak nemohu uvěřit tomu, že proces vyšetření na CT mohl způsobit takové zhoršení zdravotního stavu.. Myslím si, že přes ten nález v její hlavě se na ní podepisuje především pobyt v nemocnici. Je to ale jenom můj názor...

Přeji vám, ať se rozhodnete jakkoliv, ať se všechno v dobré obrátí, Hanka

[jani]

Nějak mi hlavou šrotuje přípravek I.R.I.S.A.P, asi bych vzala maminku domů a zkusila jí ho píchat, nasadit protokol J. Budwig.
A tady něco o CTčku, Hani
http://www.osel.cz/index.php?clanek=914
„CéTéčko“ zvyšuje riziko vzniku rakoviny
Začíná přibývat lidí, kteří si mohou dovolit zaplatit preventivní CT test. O vyšetření celého těla počítačovou tomografií usilují i zdraví lidé, kteří ve snaze o prevenci, hodlají podchytit případné začínající ložisko rakoviny. Ironií je, že právě tím se vystavují riziku vzniku zhoubných nádorů.

Co je to CT
Počítačová tomografie (computed tomography), kombinuje klasické rentgenové vyšetření s počítačovým systémem, který informace zpracovává. Snímek se tedy jednoduše neexponuje na rentgenový film (jako u obyčejného RTG vyšetření), ale je matematicky spočítán a zobrazen do nejmenších detailů. Je to jakoby bylo Vaše tělo "rozřezáno" na tenká kolečka.
V zářiovém čísle časopisu Radiology vyšl na téma CT článek, v němž se praví: „ Skenování je marketingem doporučováno jako cesta jak podchytit nádory ještě před tím, než se projeví. Dávka radiace, kterou s sebou takové vyšetření nese, ale může být příčinou vzniku rakoviny. Riziko „CT“ vyšetření vyplývá z toho, že jeho základem je použití rentgenového záření (x-rays). Zde si dovolíme malou odbočku s upozorněním na častý omyl, kdy se CT skenování, o němž je tento článek, zaměňuje se zobrazováním pomocí magnetické rezonance, nebo „MRI skenováním“. Obě ze dvou naposled jmenovaných metod jsou na jiném principu a při nich tělo rentgenovému záření vystaveno není.

Varování z USA
Radiační onkolog profesor David Brenner z New Yorské Columbia University začal zveřejňovat výsledky studie svého týmu a zasloužil se tak o pěkné vzrušení a to nejen na poli odborném. Prokazuje, že CT skenování celého těla představuje pro organismus významnou radiační zátěž. Dávku, kterou tělo takto dostane, expert srovnává s ozářením některých obyvatelé Hirošimy a Nagasaki, kteří přežili bombardování atomovou pumou.
Brenner dále vysvětluje, že srovnáním s účinky atomové pumy, má na mysli přeživší Japonce, kteří byli vystaveni nízkým dávkám záření, ne ty kteří dostali „plný zásah“.
Brenner který srovnával dávku kterou dostane člověk při CT vyšetření celého těla s jinými druhy vyšetření tvrdí, že je tato dávka stonásobně větší, než jakou například obdrží žena při typickém vyšetření na mamografu.

Brenner

David J. Brenner, absolvent Oxford University (Velká Británie), nyní profesor na Columbia University (USA), vedoucí Centra pro radiologický výzkum.

Podle závěrů studie Kolumbijské univerzity je u osoby, která ve věku 45 let projde jedním kompletním CT vyšetřením riziko, že v průběhu života se u něj vyskytne rakovina a na kterou zemře 0,08%. To znamená, že vyšetření by mělo navodit a být příčinou rakoviny u jednoho z 1200 vyšetřených.
U osoby, která ale každoročně projde celkovým CT skenem po dobu třiceti let, je riziko úmrtí na rakovinu již 1,9%. Což znamená, že téměř jeden z padesáti nešťastníků, kteří si chtějí podchytit rakovinu „zavčas“ (a proto chodí na pravidelné roční celkové CT vyšetření), si rakovinu, právě tímto opakovaným vyšetřením, přivodí. Tyto závěry platí pro průměrné hodnoty zjišťované na zařízeních provozovaných v USA a autoři k nim uvádějí, že existují rozdíly v jednotlivých typech CT skenerů, které se, co do používaných dávek rentgenového záření, mohou poněkud lišit.

Riziko versus prospěch
Brenner prohlašuje, že při neuváženém naordinování vyšetření CT, převyšuje riziko prospěch, který z případného objevení skrytého ložiska rakoviny člověk získá. U indikací, kde je CT indikované specialisto a je opravdu opodstatněné, tam zisk pro pacienta převažuje nad podstupovaným rizikem. Brenner ve svém tažení proti neuváženému používání CT vyšetření není sám. V některých zemích se k tomuto problému začínají vyjadřovat instituce nejpovolanější. Příkladem je Australsko-Novozélandská společnost radiologů (Royal Australian and New Zealand College of Radiologists), která se vyslovuje proti provádění CT celého těla a která ve svém prohlášení doslova uvádí: „I když vyšetření může zjistit řadu nálezů, nejsou v tuto dobu vědecké důkazy, které by potvrzovaly, že v konečném důsledku je toto vyšetření spojeno s prodloužením života těch, kteří jej podstupují.“
To že se příslušné instituce začínají tímto problémem zabývat souvisí s tím, že počet indikovaných sporných vyšetření roste. Možná je to proto, že za výkon se platí a tak pokud jsou „zákazníci“, kteří to požadují, bylo by nelogické kdyby zařízení, které takovou službu může poskytnout, zájemcům nevyhovělo. Diskutovanou otázkou začíná být, nakolik si zdravotnická zařízení poskytováním neúplných informací o riziku CT vyšetření, své případné klienty takzvaně „nenahánějí“.

CT tomograf
Pokud si zdravý člověk nechává skenovat celé tělo, vystavuje se tím neúměrnému riziku srovnatelnému s ozářením po výbuchu atomové pumy v Nagasaki. Obr.: U.S.FDA

V České republice se denně provádí stovky CT vyšetření. Odhadovat, kolik z nich je těch, které jsou vykonány na přání pacienta, by byla nepodložená spekulace. Čtenáři Osla by jejich řady rozšiřovat neměli. Jak tomu bude u těch, kteří čtou jen stránky, jejichž partnery jsou pražská Všeobecná fakultní nemocnice, význačné zdravotní pojišťovny, a na kterých se praví, že CT vyšetření je naprosto rutinní záležitostí, že vyšetření je nebolestivé a dávka rentgenového záření je bezpečná, si odhadnout netroufáme.

Prameny:
Columbia University
Royal Australian and New Zealand College of Radiologists
Ordinace.cz

Autor: Josef Pazdera

http://www.vyvazenezdravi.cz//ucinny-cesky-lek-rakovinu
zkus mrknout na ulozto.cz

[hanka]

A tady něco o CTčku, Hani
http://www.osel.cz/index.php?clanek=914
„CéTéčko“ zvyšuje riziko vzniku rakoviny

Zajímavé informace a nepochybuji o tom, že jsou pravdivé . To je taky rozum, nechat si preventivně ozařovat celé tělo, je to podobně "chytrá" prevence, jako nechat si amputovat prsa, aby se předešlo jejich rakovině .
Samozřejmě jsem neměla na mysli takovéto CT vyšetření, myslím, že mamince od kova udělali maximálně jedno CT hlavy, které těžko mohlo způsobit takové okamžité zhoršení jejího stavu, až přestala chodit .. Ale nechci na tom trvat za každou cenu, je to jenom moje selská úvaha..... .. ačkoliv, kdoví, co dávají do kontrastní látky a jak na ni může citlivý člověk zareagovat ....
Ahoj, hanka.

[scheri]

Pokud bude operace, nebude stačit jedna s ohledem na velikost. Známé dělali druhou po roce na speciálním(byl jediný v ČR) gama noži v Praze. Bylo jí přes 57, teď 62 a jde to. Před operací jedla kolik let v práci dost brufenů pro tlaky a bolesti a kolik let na to nemohli přijít až jí některá známá řekla, že měla něco podobného a šla na CT, kde zjistili nádor.
Pokud mudři dávají možnost bez operace, volíš vhodnou možnost vyhledání možností k zastavení růstu nádoru, možná u starších již tak rychle neroste.

[Kov]

Včera jsem byl za primářem neurochirurgie,který se konečně vrátil z cest. Je to až pod horní kostí. Velikost 5x5,5x6cm! To je k neuvěření...! Část by mohla jít odsát, část je částečně kalcifikovaná, tzn vyříznout. Pravděpodobnost úspěšné operace je prý 80%. Nevím ale, jestli to nenadsadil, aby nám nebral naději. (Jsem prostě rozený pochybovač ) Nechali si taky ale otevřené zadní vrátka co se týče nezhoubnosti. Prý ne,ale to s jistotou ukáže až histolka. Tomu rozumím... Budou muset částečně nahradit mozkovou plenu, která je s tím srostlá.
Možná tam část budou muset nechat protože je v tom místě silná žíla a ta by po otevření silně krvácela. To by ale v případě nezhoubného nádoru nemělo být omezující. Některé detaily se ale uvidí až při operaci. Tak mi to vysvětlil. Znělo to docela rozumně.

[sisa]

Já bych to mamce neřekla a pokud by nádor nerostl a neobtěžoval, neřešla bych to teď. Počkala bych, co se bude dít.
Pokud bude mamka věřit, že o nic nejde, zvládne to lépe než s pravdou. Ta "pravda" je takový šok pro organismus, že, kdo to nezažil, nedovede si to představit. A věřím, že jen sdělení pravdy, stav vždy zhorší.
Našla bych nějakou neškodnou, ale zároveň důstojnou náhradu diagnózy tak, aby se dala aplikovat alternativa.

[poota]

Tak mi to vysvětlil. Znělo to docela rozumně.

Samozřejmě - na to jsou přeborníci
Pro ně je to běžná rutina a vlastně jenom nabízejí svoji práci, která je živí. Byli by sami proti sobě, kdyby líčili, k jakým všem komplikacím nejen může, ale taky většinou dochází. Proč by taky někomu vysvětlovali, že i třeba banální operace může a je komplikovaná věkem a stavem pacienta natolik, že pro něj může být mnohem těžší, než skutečně těžká operace pro pacienta v dobré kondici.
Z toho, co píšeš vyplývá, že by byla možnost část odsát, čímž by se mohla zmenšit velikost a utiskování okolních tkání, což by snad bylo možné provést menším zásahem než jaký by byl nutný pro kompletní odstranění, které vypadá jako dost rizikové.
Asi nejlepší by bylo o tom mluvit s někým, kdo podobnou operací prošel.

Zdravím - poota

[babanci]

Hned, jak jsem příspěvek přečetla, napadlo mě, jak mohou s jistotou říct, že se jedná o nezhoubný nádor. To neví. Dokud neudělají histologický rozbor. Bála bych se, že jak hlavu otevřou a nádor by byl třeba zhoubný, že by se rozjel jako šílený. Do operace bych šla až v momentě, kdy bych vyčerpala všechny alternativní možnosti a už se s tím nedalo přežít.