NAVAR píše:...Pokud se nemagnetický materiál, v našem případě měď, postaví do cesty (kolmo na siločáry) magnetickému poli cívky, je problém, cívka se zatlumí. Co je důvodem? Vždyť měď je nemagnetický materiál. Tuším že vířivé proudy že. Takže nemagnetický materiál s ur <1 (diamagnetický) je schopen ovlivnit magnetické pole za jistých podmínek (mírné zeslabení se většinou píše). Za jakých? (Pozice vůči cívce, frekvence, velikost magnetického pole)?
...Tak a co se stane pokud se materiál nepostaví do cesty magnetickému poli cívky ale půjde s ním takříkajíc „ruku v ruce“ (rovnoběžně na siločáry)? Taktéž to pole zeslabí a nebo jinak ovlivní? A jak? Nebo ho neovlivní nijak?
...To by měděná cívka musela přeci vadit sama sobě a nebo ne? A nebo je to tím že sama sobě nevadí pokud jí protéká proud? A co když proud protéká taktéž měděným jádrem cívky, to pak cívce vadí a nebo ne?
...Vezmi obrazne minci, udelej malou díru uprostred a približ k cívce. Dostaneš vzduchové trafo, které je má na sekundáru zkrat v podobe té mince. Ta díra je nepodstatná a stejný účinek má souvislý plech. Jak má takové trafo rozlišit, zda závit v jeho blízkosti je vinutí, nebo ne? Za vinutí považuje všechno, do čeho muže vlézt magnetický tok, a proto v tom indukuje proud. Tyto plochy obvykle nejsou otevrené závity, takže uzavrené proudy tečou v blízkém materiálu, kterým muže procházet tok - vírivé proudy. Vírivé proudy jsou tedy normální indukované proudy, kam nechtene leze promenný magnetický tok, a jejichž obvod neumíme nebo nechceme rozpojit.
Pokud vložím do cívky medené jádro dostatečné tloušťky, tak predstavuje taky závit nakrátko, stačí si domyslet tu malou dírku osou jádra, která stejne nehraje roli. Tenké vodiče rovnobežne se siločárama pak takové pole témer neovlivňují, nemají se jak vzniknout, ani se uzavrít indukované proudy.
Samozrejme cívka vadí i sama sobe ze stejného duvodu, jen to nazýváme jinak-skinefektem, mechanismus je však stejný - možnost zmeny mag.toku v prurezu vodiče. Dále rozložení indukce ve vodiči a kolem nej v závislosti od polomeru není konstantní ani pri stejnosmerném proudu.
Co je magnetické pole. Nekdo ríká, že H, jiný, že B. I když oficiální fyzika má na pohled jasno, já bych rekl, že to trochu mlží, nebo komplikuje, stejne jako wikipedie. Proud vyvolá intenzitu H. Tu neovlivňuje žádný materiál, ani dia, ani para, ani feromagnetický. Indukce B je ve vakuu vázaná s H pouze konstantou u0. Diamagnetický materiál je z pole H vypuzován, a účinek tohoto posuzujeme podle veličiny B, která je proti vakuu o chlup snížena. Paramagnetický materiál je do pole vtahován, a silový účinek merený pomocí B je proti vakuu opet mírne vyšší. Feromagnetický je jen díky dalším mechanismum vtahován výrazne.
Rozdíl paramagnetik a diamagnetik proti vakuu je tak nízký, že steží stojí za kočičí chlup.
Proto není zcela na míste tvrdit pouze, že pole ovlivňuje materiál s nejakou permeabilitou, ale spíše, že permeabilita je mírou silového účinku na daný materiál v nehomogenním magnetickém poli (i když puvodní pole pritom zmení tvar). V homogenním poli neexistuje posuvná síla, protože se pohybem zkoumaného telesa nemení energie pole, chybí patričná vazba príčina-následek.