Aktuálně: Nový finanční systém - SPDR nabízí doživotní měsíční rentu, oddlužení. financování vlastních projektů. Více zde... Město Krnov - Přímá pomoc jedné domácnosti postižené povodní.Více zde...
v bunke jedna by sa cez trubky ionizuval vzduch tam by nebola voda a išol by dalej jako prebublavani do vyvijača, lenže v big poweri je napisane že výcuc s dobrého odkazu :
Vzduch tříští vodu a tím se ionizuje - obohacuje se
o záporné ionty, kladné ionty naopak se hromadí v přístroji ve vodě
a v prostoru mezi vnitřní a vnější nádobou, kde vytváří elektro-
statický náboj.
tak hm teraz vim že asi ani prvu nadobu nebude treba no nič je to len taka idea idem dokončit ten vyvijač a toto čo tu davam je zle ale predsa
jasan winco ja ti to neberem sak sam som to videl dajtam ten prebublavak len som to skušal na svojom , mne to možno nebere ani vzduch ..
winco píše:...ono sa to z TRka stalo UFko?? ako že prietokom vzduchu cez elektordy sa ionizoval a to potom neičo robilo v motore a šetrilo to???
Tak nějak.
Docela to vypadá tak, že všichni, co se Ti tu snaží naznačit nebo vysvětlit, že není důležitý žádný z těch vyvíjených plynů, ale jenom to, co je v nich, mají nejspíš pravdu. Ale asi opravdu nestačí si to jenom přečíst. Aby to člověk pochopil, musí zřejmě napřed bezúspěšně proinvestovat spoustu času, peněz a materiálu, v množství přímo úměrném ke své natvrdlosti. Někteří z nás jsme si to už prošli, některé to ještě čeká a ostatní odpadnou dřív, než jim to dojde.
Zdravím - poota
viš jenom že ja skôr verým tomu vyvijaču pretože vodik mi zviši teplotu a tým lepšie spali benzin a kyslik tam je tiež potrebny na to aby to dobre horelo......toto je pre mňa viac pravdepodobne ako ked len ionyzovany vzduch so zapornými ioami n asaješ do nadrže a to potom šetri a zviši vykon.....tak to sa pre mňa zda byť viac pravdepodobne to prve.......ja jasne že nejdem po tom aby som vyrobil čo najvačie množstvo BP ja v mojom vivi jači mám tak maximalne 0,5litra plynu za minutu čo neni moc a mám tam to prebublávanie tak sa ide overovať moja a tvoja toria dokopi.....ale ked sa to neako overi tak namiesto klasického vyvijača spravým suchu bunku a budem tam mať bubler takže už vyvinuty vodik s kyslikom sa bude prebublavať cez čistu vodu teda by sa mal ionizovať aj on tak to možno bude ešte učinnejšie ale ved uvidim......a neska alebo zajtra idem trochu zdokonaliť to UFko v nasavacom potruby...ale ved uvidim čo budem ešte dalej robiť
Pro Powers - já bych tuto metodu pro nafťák neviděl jako extra přínos.Možná pouštět čistý kyslík , ale směs plynů...?Nevím.Navíc ti to myslím jde přes turbo a ještě se do toho míchá EGR ventil(zpětné vedení výfukových plynů).
Powers píše:
co no s tym dieslom je to tak jeden u nas ma a šetri mu to samozrejme umiestneni možem zmenit ale aj tak moc pozitiv nepadlo tejto teme
Nalej tam vodu, snaž sa aby odber nebol vyšší než 1A a pripoj to do sania čo najbližšie motoru. O množstvo plynu sa nestaraj. Budeš šetriť i ty.
P.
prečo nemsie byť odmer vačši ako 1A?? ved ked použivaju chubu bunku tak tam maju odber ale 20A a plynu tak liter liter a pol za minutu a šetri im to 20-40%paliva.....a ked tam púšťam maximlane 10A to ako už nebudem šetriť??
no winco kupuval som v železiarstve v leopoldove nadoba je asi trošku vačšia 30 cm aj s vekom mam tam 18x7 platne
dik anonym , winco snaža sa nam tu naznačit (aspon čo som pochopil) 20A sucha bunka , elektrolyt koh , 1.5 litra prebublaneho plynu, že o tieto veci nejde , ide o to čo je v tom vyvinutom plyne ...
napr anonymov napad zeberem za slovo 1A dat to tam a nestarat sa
možno ešte skusim to cez rezonancny obvod od IV ...
ved cez PWM to pustim aj ja a ja som zase našiel na nete že je dobre tam davať 5A maximlane poom jedne člen mi radil že pri 12V tam mám davať maxmilane 7A tak som to pri 12V davam tak 4,5A čo je pri naštartovanom motore asi tak 8-10A a mám tam prebublavanie už mi to treba dať len do auta a pozorovať čo to bude robiť čo sa mi moc nechce teraz s tým srať
neska som dosahol nnaj vyvin v zivote zaujimava je vybušnost plynu bublinky priamo z platní vyvijača buchaju inak než ked to prebehne bublerom ,
ach jaj neni to vobec ine .. stale mi nemohlo ist do hlavy prečo to nebucha len bafka v lepšom pripade a neska je tu riesenie
ked som to zapal zacal sa vyvijat vodik ten sposobi trosku narast tlaku v bubleri a tym vytlačalo vzduch spočatku vacej vzduchu menej vodiku pretože nadoba je tesna vzduch sa minal a ostaval len vodik hm a potom to bucha
Naposledy upravil(a) Powers dne čtv 31 pro 2009 16:10, celkem upraveno 1 x.
ja to skusim dať cez vikend alebo kedy..ale msuim tam ešta naliať lieh ako nemrznucu zložku nech mit o v noci alebo cez deň nezamrzne.......ale nemsie snežiť potom nebudem mocť tým autom jazdiť
Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje. Je 14,38krát lehčí než vzduch a vede teplo 7krát lépe než vzduch. Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s fluorem se slučuje za pokojové teploty. Je značně reaktivnější při zahřátí, především s kyslíkem a halogeny se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této reakce je nutná inicializace (např. jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve vodě, ale některé kovy ho pohlcují (nejlépe palladium).
Vodík vytváří sloučeniny se všemi prvky periodické tabulky s výjimkou vzácných plynů, zejména pak s uhlíkem, kyslíkem, sírou a dusíkem, které tvoří základní stavební jednotky života na Zemi.
Vodík je schopen tvořit zvláštní typ chemické vazby, nazývaný vodíková vazba nebo také vodíkový můstek, kdy vázaný atom vodíku vykazuje afinitu i k dalším atomům, s nimiž není poután klasickou chemickou vazbou. Mimořádně silná je vodíková vazba s atomy kyslíku, což vysvětluje anomální fyzikální vlastnosti vody (vysoký bod varu a tání atd.).
Zajímavou vlastností vodíku je jeho schopnost „rozpouštět“ se v některých kovech, např. v palladiu nebo platině, které poté fungují jako katalyzátory reakcí. Je to způsobeno tím, že má vodík velmi malé molekuly, které jsou schopny procházet různými materiály.
[editovat] Historický vývoj
Vodík objevil roku 1766 Angličan Henry Cavendish, když si všiml, že při rozpouštění neušlechtilých kovů ve vodě vzniká bezbarvý, hořlavý plyn. V roce 1781 poznal také jako první, že voda je sloučeninou kyslíku a vodíku. Rozklad vody provedl poprvé Antoine Lavoisier v roce 1789 elektrolýzou.
[editovat] Výskyt v přírodě
Elementární vodík je na Zemi přítomen jen vzácně, nejvíce elementárního vodíku se vyskytuje v blízkosti sopek v sopečných plynech. Plynný vodík se v našem prostředí vyskytuje ve formě dvouatomových molekul H2, je však známo, že v mezihvězdném prostoru je přítomen z převážné části jako atomární vodík H. V zemské atmosféře se vyskytuje jen ve vyšších vrstvách a díky své mimořádně nízké hmotnosti postupně z atmosféry vyprchává. Elementární vodík je však jednou z podstatných složek zemního plynu, vyskytuje se i v ložiscích uhlí.
Ze sloučenin je nejvíce zastoupena voda, která jako moře a oceány pokrývá 2/3 zemského povrchu. Bylo vypočteno, že se vodík podílí na složení zemské kůry (včetně atmosféry a hydrosféry) 0,88 hmotnostními procenty a 15,5 atomárních procent.
Další významný zdroj vodíku představují organické sloučeniny. Vodík patří společně s uhlíkem, kyslíkem a dusíkem mezi tzv. biogenní prvky, které tvoří základní stavební kameny všech živých organizmů. Díky tomu se vodík vyskytuje prakticky ve všech sloučeninách tvořících nejvýznamnější surovinu současné energetiky a organické chemie – ropu.
Vodík je základním stavebním prvkem celého vesmíru, vyskytuje se jak ve všech svítících hvězdách, tak v mezigalaktickém prostoru. Podle současných měření se podílí ze 75 % na hmotě a dokonce z 90 % na počtu atomů přítomných ve vesmíru.
[editovat] Tvorba v přírodě a průmyslová výroba
Vodík se v přírodě tvoří při rozkladu organických látek některými bakteriemi. Genetické inženýrství usiluje o zdokonalení tohoto procesu do míry průmyslově využitelné k produkci vodíku pro vodíkové motory.
Vodík se uvolňuje při koksování uhlí, takže ve svítiplynu a koksárenském plynu tvoří okolo 50 % obj. Toho se dříve využívalo při průmyslové výrobě vodíku tak, že se tyto plyny zkapalnily a vodík se oddestiloval.
Vodík se ve velkém vyrábí termickým rozkladem methanu (zemního plynu) při 1000°C.
CH4 → C + 2 H2
Jedna z mála využívaných příprav vodíku je katalytické štěpení methanolu vodní parou při 250°C.
CH3OH + H2O → CO2 + 3 H2
Další málo využívaná příprava je katalytický rozklad amoniaku při teplotě okolo 1000°C
2 NH3 → N2 + 3 H2
Rozpouštění neušlechtilých kovů v kyselinách se využívá k přípravě vodíku v laboratoři. Nejčastěji se k tomu využívá reakce zinku s kyselinou chlorovodíkovou.
Zn + 2 HCl → ZnCl2 + H2
Reakcí amfoterních kovů s roztoky hydroxidů vznikají rozpustné hydroxokomplexy a vodík, nejtypičtější je reakce hliníku s roztokem hydroxidu sodného. Popřípadě lze využít reakce křemíku s roztokem hydroxidu (například hydroxidu sodného nebo směsi hydroxidu sodného a hydroxidu vápenatého).
2 Al + 2 NaOH + 6 H2O → 2 Na[Al(OH)4] + 3 H2
Si + 4 NaOH → Na4SiO4 + 2 H2
Si + Ca(OH)2 + 2 NaOH → Na2SiO3 + CaO + 2 H2
Vodík vzniká také jako odpadní produkt při výrobě hydroxidů. Například sodík reaguje s vodou za vzniku hydroxidu sodného a vodíku.
2 Na + 2 H2O → 2 NaOH + H2
Reakce hydridu vápenatého s vodou vzniká hydroxid vápenatý a vodík, ale reakce je pro praktické použití nevyužitelná, protože hydrid vápenatý je velmi drahý.
CaH2 + 2 H2O → Ca(OH)2 + 2 H2
Vedením vodní páry přes rozžhavené železo vzniká oxid železnato-železitý a vodík. Tento oxid se dá využít k tvorbě permanentních magnetů.
3 Fe + 4 H2O → Fe3O4 + 4 H2
Dřívější velmi využívaná příprava vodíku byla reakce koksu s vodní párou. Takto vzniká hlavně vodní plyn.
H2O + C → CO + H2 … reakce probíhá dále … CO + H2O → CO2 + H2
Další z možností je reakce methanu s vodní párou. Popřípadě je možno k methanu a vodní páře přidat kyslík a reakce probíhá za velmi velkého zisku vodíku.
CH4 + H2O → CO + 3 H2
12 CH4 + 5 H2O + 5 O2 → 29 H2 + 9 CO + 3 CO2
Poslední z alespoň trochu běžných příprav vodíku je reakce fosforu s vodní párou za vzniku kyseliny fosforečné a vodíku.
2 P + 8 H2O → 2 H3PO4 + 5 H2
Průmyslově se vodík vyrábí elektrolýzou vody.
2 H2O → 2 H2 + O2
Do budoucna se počítá s výrobou vodíku pomocí jaderné energie a to buďto termochemicky (vysokými teplotami) nebo prostřednictvím elektrického proudu (jaderné elektrárny by tak mohly být využívány v době, kdy pro vyráběný proud není odběr).
[editovat] Využití
Hlavní využití elementárního vodíku:
* V chemickém průmyslu je vodík hydrogenačním činidlem, sloužícím k sycení násobných vazeb organických molekul, např. při ztužování rostlinných olejů.
* Redukčních vlastností plynného vodíku se někdy využívá v metalurgii k získávání kovů z jejich rud (wolfram, molybden). Tento proces je ovšem nasazován pouze tehdy, kdy nelze využít běžnější redukční činidla, jako např. koks nebo dřevěné uhlí. Je to jednak kvůli poměrně vysoké ceně vodíku, ale především s ohledem na riziko možného výbuchu vodíku při kontaminaci prostředí kyslíkem nebo vzduchem za vysoké teploty.
* Vodík jako zdroj energie přestavuje pravděpodobně budoucnost energetiky i dopravy. Při spalování vodíku vzniká vedle značného energetického zisku pouze ekologicky naprosto nezávadná voda. Automobilové motory na bázi spalování plynného vodíku jsou v současné době předmětem intenzivního výzkumu předních světových výrobců motorů. V současnosti je však většina vodíku získávána z fosilních paliv, a vodík jako mezistupeň snižuje účinnost jejich využití.
* Pro výhodný poměr chemická energie/hmotnost je vodík používán jako raketové palivo (například pro raketoplán)
* Zdokonalení a zlevnění palivového článku postupně umožňuje jeho širší nasazení. V tomto energetickém zařízení dochází k přímé přeměně energie chemické reakce vodíku s kyslíkem na elektrickou energii. Jako paliva se přitom používá plynného vodíku, kyslík je u některých článků dodáván z atmosféry jako při normálním hoření. Účinnost tohoto procesu dosahuje v současné době hodnoty 60 %, což je podstatně více, než při spalování vodíku a následným využitím vzniklého tepla pro výrobu elektrické energie. Nevýhodou současných palivových článků je stále ještě jejich vysoká cena a fakt, že proces je doposud značně citlivý vůči katalytickým jedům a vyžaduje proto použití velmi čistých chemikálií. Proto se palivové články od šedesátých let 20. století využívají především v kosmických technologiích, kde uvedené nevýhody nejsou příliš významné.
* Perspektivně jsou izotopy vodíku pokládány za hlavní energetický zdroj při využití řízené termonukleární reakce, kdy lze slučováním lehkých atomových jader dosáhnout významného energetického zisku. Jaderná fúze však zůstává ve stádiu experimentálních prototypů a jejich zavedení do praxe lze očekávat v horizontu několika desítek let (v roce 2008 začala probíhat výstavba termonukleárního reaktoru ITER ve francouzském Cadarache). Praktické využití jaderné fúze se doposud uskutečnilo pouze při výrobě termonukleární bomby.
Požár vzducholodi Hindenburg, plněné vodíkem
* Hoření vodíku s kyslíkem je silně exotermní a vyvíjí teploty přes 3 000 °C. Toho se běžně využívá při svařování nebo řezání kyslíko-vodíkovým plamenem nebo v metalurgii při zpracování těžko tavitelných kovů.
* Vodík slouží jako chladivo alternátorů v elektrárnách
* Mimořádně nízké hustoty plynného vodíku se využívalo v počátcích letectví k plnění vzducholodí a balónů. Náhrada výbušného vodíku inertním heliem byla prakticky využitelná pouze v severní Americe s přírodními zdroji podzemního helia. Navíc bylo helium embargováno pro vývoz do nacistického Německa. Když v roce 1937 vzducholoď Hindenburg shořela při přistání s několika desítkami obětí, éru vodíkem plněných dopravních prostředků lehčích než vzduch definitivně ukončila. Příčinou exploze vzducholodě Hindenburg byla elektrická jiskra. Jak vzducholoď "pluje" ve vzduchu, tak se plášť vzducholodě tře o okolní vzduch a dochází takto ke elektrostatickému nabití balonu vzducholodě. Stačí jediná jiskra a katastrofa je na světě.
* Nízké hustoty a nízké viskozity vodíku se využívá pro snížení tření ve strojích, kde je třeba rychle proudící plynné médium. Příkladem jsou elektrické generátory (kde může tvořit náplň skříně) nebo Stirlingův motor (jako pracovní médium).
* Vodíku stále více využívá při výrobě amoniaku z prvků - dusíku a vodíku. Reakce probíhá za teploty okolo 500°C, tlaku 10-100 MPa a katalyzátoru aktivovaného železa (železo je aktivované oxidem hlinitým Al2O3 nebo oxidem draselným K2O). Amoniak je dnes nejpoužívanějším rostlinným hnojivem.
N2 + 3 H2 → 2 NH3
* Reakcí vodíku s chlorem vzniká chlorovodík, který pak zavádíme do vody a vzniká kyselina chlorovodíková, která se v průmyslu používá k mnoha reakcím a syntézám.
Hydridy jsou obecně všechny dvouprvkové sloučeniny vodíku s prvky. V užším slova smyslu se jako hydridy označují pouze dvouprvkové sloučeniny vodíku s alkalickými kovy a kovy alkalických zemin. Hydridy se dělí na iontové, kovalentní neboli molekulové a kovové, které nemají vždy pravidelnou strukturu a pevné stechiometrické složení. Proto se někdy ještě kovové hydridy dělí na kovové, které mají pravidelnou strukturu a stechiometrické složení, nejčastěji to jsou práškovité látky s černou barvou, a hydridy přechodného typu, které mají proměnlivé složení, které se mění v závislosti na tlaku vodíku.
* Hydrid sodný NaH je bílá krystalická látka s vysokou teplotou tání a varu, která se dá využít jako velmi silné redukční činidlo. Připravuje se zahříváním sodíku v atmosféře vodíku. S vodou reaguje za vzniku hydroxidu sodného a vodíku. Je to iontový hydrid.
* Hydrid vápenatý CaH2 je bílá krystalická látka s vysokou teplotou tání a varu, která se dá využít jako velmi silné redukční činidlo. Připravuje se zahříváním vápníku v atmosféře vodíku. S vodou reaguje za vzniku hydroxidu vápenatého a vodíku. Je to iontový hydrid.
* Amoniak, čpavek neboli azan NH3 je bezbarvý plyn nepříjemné chuti a čpavého zápachu. Dá se lehce zkapalnit a v laboratoři se používá jako polární rozpouštědlo. Vzniká reakcí dusíku s vodíkem za vyšší teploty a vysokého tlaku. Je to kovalentní hydrid. Hydrazin je další sloučeninou vodíku s dusíkem N2H4.
* Voda (v systematickém názvosloví někdy oxan) H2O je bezbarvá kapalina bez chuti a vůně. Je to nejběžnější polární rozpouštědlo na Zemi. Vzniká reakcí vodíku s kyslíkem. Je to kovalentní hydrid. Další sloučeninou těchto prvků je peroxid vodíku, H2O2, látka se silnými oxidačními účinky.
* Sirovodík neboli sulfan H2S je bezbarvý plyn s nakyslou chutí a vůní po zkažených vejcích. Je extrémně jedovatý - 0,015% ve vzduchu dokáže usmrtit člověka. Je lehce rozpustný ve vodě za vzniku slabě kyselého prostředí a jeho vodný roztok se používá v analytické chemii pod názvem sirovodíková voda jako zkoumadlo. V přírodě vzniká tlením bílkovinných organismů s obsahem síry. Průmyslově se vyrábí vytěsňováním ze svých solí silnější kyselinou.
* Fluorovodík neboli fluoran HF je plyn bez barvy, s leptavou chutí a nepříjemným zápachem. V roztoku se chová jako středně silná kyselina a z halogenovodíků je nejslabší. Používá se k uměleckému leptání skla a jako velmi silné oxidační činidlo. Připravuje se reakcí vodíku s fluorem nebo vytěsněním ze své soli.
* Chlorovodík neboli chloran HCl je plyn bez barvy, s leptavou chutí a nepříjemným zápachem. V roztoku se chová jako silná kyselina, která je silnější než fluorovodík, ale slabší než bromovodík a jodovodík. Používá se k výrobě chloridů. Vyrábí se reakcí vodíku s chlorem nebo vytěsněním ze své soli.
* Bromovodík neboli broman HBr je plyn bez barvy, s leptavou chutí a nepříjemným zápachem. V roztoku se chová jako silná kyselina, která je silnější než chlorovodík, ale slabší než jodovodík. Nemá významné praktické použití, ale lze jej použít jako slabé redukční činidlo. Vyrábí se pouze reakcí bromu s vodíkem, nelze jej vytěsnit z jeho soli.
* Jodovodík neboli jodan HI je plyn bez barvy, s leptavou chutí a nepříjemným zápachem. V roztoku se chová jako velmi silná kyselina a z halogenovodíků je nejsilnější. Nemá významné praktické využití, ale lze jej použít jako silnější redukční činidlo. Vyrábí se pouze reakcí vodíku s jodem, nelze jej vytěsnit z jaho soli.
* Ostatní hydridy nejsou nijak významné a běžně se nevyskytují. Další iontové hydridy jsou hydrid lithný LiH, hydrid draselný KH, hydrid rubidný RbH, hydrid cesný CsH, hydrid berylnatý (polymerní struktura) BeH2, hydrid hořečnatý (polymerní struktura) MgH2, hydrid strontnatý SrH2 a hydrid barnatý BaH2. Další kovalentní hydridy jsou boran BH3, alan (polymerní struktura) AlH3, gallan GaH3, indal (polymerní struktura) InH3, thalan TlH3, methan (systematicky karban) CH4 (organická sloučenina), silan SiH4 (organická sloučenina), german GeH4, stannan SnH4, plumban PbH4, fosfan PH3, arsan AsH3, stiban SbH3, bismutan BiH3, selan SeH2, telan TeH2, polan PoH2 a astatan AtH.
[editovat] Další
K dalším sloučeninám vodíku patří kyslíkaté kyseliny, hydroxidy a hydráty solí.
* Obecný vzorec kyslíkaté kyseliny je HaAbOc, a,b,c jsou stechiometrické koeficienty kyseliny a A je kyselinotvorný prvek. Atom vodíku je složkou každé kyseliny. Ve vodě odštěpuje kyselina ion H+ a následně vytvoří s molekulou vody oxoniový kation H3O+. Kyseliny v roztoku mají pH menší než 7.
* Obecný vzorec hydroxidu je M(OH)n, n je počet molekul OH a M je zásadotvorný kov. Ve vodě hydroxidy odštěpují anion OH- a v roztoku mají pH větší než 7.
* Hydráty solí jsou látky, které obsahuje ve své struktuře vázané (komplexně i hydratačně) molekuly vody. Zahříváním se tyto molekuly vody odštěpují a rozpouštěním látek ve vodě opět poutají molekuly vody. Při poutání molekuly vody - hydrataci - se u některých sloučenin uvolňuje tzv. hydratační teplo - např CaCl2 + 2 H2O → CaCl2.2 H2O + teplo. Nejtypičtější hydrát, který obsahuje vodu vázanou komplexně i hydratačně je modrá skalice [Cu(H2O)4]SO4.H2O monohydrát síranu tetraaqua-měďnatého. Komplexně vázaná voda se z látek odstraňuje hůře než voda vázaná hydratačně.
[editovat] Organické sloučeniny
Jako jeden ze základních kamenů všech organických molekul je vodík přítomný ve všech tkáních živých organizmů. Mezi organické sloučeniny patří sloučeniny uhlíku s vodíkem a křemíku s vodíkem. Uhlík a vodík se vyskytuje ve všech uhlovodících a téměř všech jejich derivátech. Křemík a vodík je obsažen v silanech a ve většině jejich derivátů.
[editovat] Izotopy vodíku
Vodík má 3 izotopy:
[editovat] Vodík
Klasický atom vodíku (někdy nazývaný protium), tvořený jedním protonem a jedním elektronem. Tento izotop je nejjednodušší atom ve vesmíru a tvoří jeho převažující část.
[editovat] Deuterium
Podrobnější informace naleznete v článcích Deuterium.
Atom s jádrem 2H, který obsahuje v jádře jeden proton a jeden neutron a od běžného vodíku se liší především atomovou hmotností 2,01363 amu, se označuje jako deuterium. Někdy mu bývá přiřazována i chemická značka D, přestože se nejedná o jiný prvek.
Deuterium je stabilní izotop, který nepodléhá radioaktivní přeměně. V přírodě se běžně vyskytuje vedle lehkého vodíku. V průměru připadá jeden atom deuteria na 7 000 atomů vodíku.
Ve spojení s kyslíkem tvoří deuterium tzv. těžkou vodu, D2O. Tato sloučenina má významné využití v jaderném průmyslu. Je velmi účinným moderátorem, tedy látkou zpomalující rychlost neutronů. Této vlastnosti se již od druhé světové války využívá v určitém typu jaderných rektorů k přípravě plutonia z uranu. Těžká voda se vyrábí elektrolýzou vody: ta obsahuje H2O i D2O, těžká voda se ale rozkládá pomaleji, a proto při mnohonásobném opakování elektrolýzy lze získat velmi čistou těžkou vodu - až 99,9%.
Německá armáda se za druhé světové války snažila vyvinout jadernou bombu na bázi plutonia. V norském Rjukanu existoval průmyslový komplex společnosti Norsk Hydro, vyrábějící těžkou vodu. Spojenci tento komplex zničili operací zvláštních jednotek (bombardování po jeho opravě způsobilo těžké ztráty na životech místních obyvatel, ale továrnu poškodilo jen mírně), přesto se však nacistům podařilo vyrobit dostatečné množství těžké vody pro další experimenty s jadernou zbraní. Těžká voda, která se měla přepravit z Norska do Německa, byla z větší části potopena při převozu přes jedno z norských jezer díky partyzánské akci. Některé sudy, které nebyly zcela naplněny a po výbuchu trajektu plavaly na hladině, se však dostaly do Berlína.
Dnes je deuterium využíváno také jako účinný stopovač biochemických reakcí. Pokud je na počátku výzkumu distribuce určité sloučeniny v organizmu použita látka, která má atomy vodíku nahrazeny deuteriem, lze vysledovat její cestu biochemickou přeměnou analýzou všech možných vzniklých produktů.
[editovat] Tritium
Podrobnější informace naleznete v článcích Tritium.
Termonukleární výbuch
Tritium (čti trícium) je izotop 3H, který má jádro složeno z jednoho protonu a 2 neutronů a bývá někdy označován chemickou značkou T. Jeho atomová váha má hodnotu 3,01605 amu.
Na rozdíl od deuteria je jádro tritia nestabilní a rozpadá se s poločasem rozpadu 12,4 roku za vyzáření pouze málo energetického beta záření.
V přírodních podmínkách vzniká tritium především v horních vrstvách atmosféry při kolizi kosmického záření s jádrem atomu deuteria. Uměle je tritium získáváno v těžkovodních jaderných reaktorech při výrobě plutonia z přírodního uranu. Tritium slouží jako jedna složka náplně ternonukleární bomby, nejničivější lidmi vyrobené zbraně.
Tritium je jedním ze základních meziproduktů jaderné fúze, která je energetickým zdrojem hvězd.
Tritium se též někdy používá pro výrobu svítících ručiček a indexů hodinek, které září bez ohledu na to, zda byly předtím vystaveny světlu: tritium slouží jako zářič, který budí některou luminiscenční látku ke světélkování. S ohledem na poločas rozpadu tritia je životnost takové světélkující barvy několik desítek let. Zdravotní rizika jsou na rozdíl od luminiscenčních barev, u kterých se používalo radium, nulové. Tritium však je používáno jen několika výrobci, protože výroba je nákladná. Tritium musí být vázáno jako plyn do mikrogranulí, nebo je obsaženo ve skleněných mikrotrubičkách. Obojí je technologicky náročné.
zajimave čitanie......ale ako to že vodik nepodporuje horenie?? som to zle pochopil alebo čo? napriklad v motore podla mňa podporuje.....ved vodik s kyslikom je horlavy aj benzin s kyslikom je horlavý tak ekd sa zapali benzin tak začne horeť naraz s nim aj vodik a tým je vyžšia teplota a tým benzin zhory lepšie a dokonalejšie tým padom je menj CO2 vo vzduhu pretože benzin pri horeny produkuje vodu a CO2 a ked sa dokonaljšie spali tak tým je viacej vody a menej CO2 takže emisie rapidne dolu:D a dalšia dobra vlastnosť je ta že vodik pri horeni s kyslikom pôsoby expanzivne čiže sa rozťahuje a tým dokaže ovela lepšie a rýchlejšie spraviť to čo benzin pri horenie a to je rýchlo posune priest smerom dolu čo ma za nasledok narast vykonu a krutiaceho momentu tak pridavanim vodiku a kysliku do spalovacich motorov je velice prinosne......takže máme všetko vysvetlene a všetci to chapu a čul len ako čo najjednoduchšie dosiahnuť toho aby sme vyrobili dostatočne množstvo vodiku a kyslikom aby nám motor lepšie ťahal, mal menšie emisie a menej paliva žral.....a to som tu zabudol vysvetliť.....menej paliva motor ude žrať z toho dôvodu že ked bude mať motor lepši krutiaci moment takže dokaže auto rozbehnuť na určitu rýchlosť pri menšich otačkach niečo ako dizel:D akurat že ovela lepšie....takže menšie otačky=menšia spotreba benzinu....dufam že som to vysvetlil dostatočne zrozumitelne a spravne pre ludi ktorý to nechapu a ty ktory tomu rozumia a su mudrejši ako ja tak budem im velice vdačny ked ma opravia
a potom ešte pre odkaz pre Powers-a dakujem za pekny članok ale skus to nabuduce skratiť trochu alebo sem hod len link a vycuc z toho članku kde je všetko čo je dôležite podla teba alebno napíš čomu si presne nerozumel a potom ti to tu ludia vysvetla:D
..
zaujimava je vybušnost plynu bublinky priamo z platní vyvijača buchaju inak než ked to prebehne bublerom , 
a potom to bucha