Prostor

[Schneider]

.... Pootíku, když já jsem se chtěl, fňuk, fňuk, s kvartounama zbavit právě těch nemateriálních, matematických sil. Co s tím budem dělat? Kvartonový model vakua je založen na přímých kontaktních interakcích. Žádné na dálku působící síly: gravitační, elektrické, magnetické, čarodějné Very Happy....
A proč tedy tato věta?

........ Pozor, teď přijde velké fyzikální moudro: V symbióze mikroskopického vakantu a jeho makroskopického hmotového pole spočívá podstata tolik diskutovaných i adorovaných korpuskulárních a vlnových vlastností elem. částic. Mikroskopický vakant má „na svědomí“ korpuskulární diskrétní chování elem. částice, zatímco jeho makroskopické hmotové pole excitovaných kvartonů „zařizuje“ vlnové záležitosti útvaru –elementární částice. A tohle vše, vakanty i jejich hmotová pole, tedy elem. částice a kvartonové univerzum vesmírného prostoru je vytvořeno jedinou materiální podstatou našeho „patra“ vesmíru - čtyřmi typy protoelementů, (p,p‘,n,n‘)! Neexistuje žádná podobnost struktury a funkčnosti mezi historickým éterem a kvartonovým modelem vakua a elem. částic! ........

Jsem rád, že žádná částice v kvartonovém světě nestojí na fleku nýbrž si neustále poskakuje. Přesně o tom jsem psal. Jde o kvantové chvění, ke kterému jsi mi odepsal, že nevíš co to je. Taky jsem ti psal, že vše má své tolerance. Nevím jestli jsi to vzal na vědomí. Ještě bych chtěl znovu předeslat, že vše reálné a hmotné je beze zbytku dynamické a díky výšezmíněným tolerancím má její existence až do nejmrňavějšího mrňava pouze statistickou povahu. Nikdy nelze bez zaokrohlení zjistit naprosto přesně jakoukoliv její vlastnost. Čili k vyšší přesnosti je potřeba provedení množiny měření za stejných okolností. A průměr jejich výsledků bude přesnějším údajem. Je to složitější stejná situace nikdy znovu nenastane, budou jen podobné. Proto statistická fyzika.

V Tvém kvartonovém světě nikdy nebude hmotové pole ideálně klidné a přechod vakanta z kvartonu na kvarton tak ideální. Je pravděpodobnější, že neustálými mikrozměnami v mikročase hmotového pole a případně i většími, v daném měřítku, vakant nepřechází kvartony v ideální linii, ale v prostoru klikatě. Toto jsem Ti dříve takto nějak napsal. Z toho je jasné, že se vakanti, z pohledu vhodného většího měřítka, různě třesou. Což mi udělalo radost. Já to věděl.
Jenže je tu problémeček. I kvartony, jsou-li hmotné, musí sebou nejen jako celek, ale v něm obsažené protoelementy, sebou nějak mrskat-kmitat. S tím souvisí ještě podotázečka, ať to nemusím hledat, mají protoelementy, vím že mají jakousi energii, také svou hmotnost?

Rozmístění atomů, jak jsi mohl vidět ,pokud sis ten obrázek na internetu našel, je naprosto fascinující svou přesností. Ty Tvé kmitačky-tolerance jsou o tolik řádů menší, že je zbytečné o nich mluvit. Takže otázka trvá. Jak takovou neskutečně přesnou geometrii jakékoliv molekuly umí kvartonovka zajistit po celou dobu její existence kdekoliv v prostoru.?

Dík za důkaz, že vše je v pohybu a tedy, že vše je o kmitech.

JSCH-PD

[Schneider]

Ještě k k prvnímu odstavci končícím vykřičníkem:
.....Ty jsou známy! Asi takhle:řešíš-li emisní spektrum atomového obalu, nepotřebuješ znát detailní pohyby nukleonů v jeho jádře. To nejlépe dosvědčuje současný stav tohoto oboru; spektrální fyzika atomových obalu je dávno dokončena, aniž by byl znám přesný model chování nukleonů v jejich jádrech. Není to k tomu potřebné! Jendo, v některé uveřejněné stati je i tohle zdůrazněno!.....
Einstein totéž co ty tvrdíš o atomu řekl o vakuu. A přece dnes je vakuum a jeho hmotná struktura středem nejvyššího fyzikálního zájmu. Jako obvykle zase mateřská školka. ...spektrální fyzika atomových obalů je dávno dokončena, aniž by byl znám přesný model chování nukleonů v jejich jádrech.... Ano, experimentální výzkum elektronových orbitů a chování elektronů v nich, to jsi měl doufám na mysli, je dávno znám. Před chvíli jsem se mrk jak se na to vše současná chemie dívá.
Ale to není důvod k tomu, že lze bagatelizovat úlohu a chování nukleonů v jádru. Je nanejvýš pravděpodobné, že vlastnosti atomu nejsou dány pouze orbity a chováním neutronového obalu atomu, ale také geometrií rozmístění nukleonů v jeho jádru. Pouze za jediné specifické soustavy pravidel a působení elementárních sil mezi nimimůže prezentace atomů být takovou jako ji známe. Pouze při jediné variantě.
Jsou jen dvě možnosti: Buď mají nukleny přesná prostorová pravidla jak se mezi sebou rozmístit a chovat anebo si v tom jádru dělají co chtějí. A to by mě zajímalo jak, zejména druhou variantu bys kvartonově popsal. Už jen způsob jak je udržet v určitém prostoru, přece není možné aby si nějaký neutron zalétl z jádra až mezi elektrony. Podle mého názoru mezi částicemi a silami panují tuhé nekompromisní pravidla hry.

Abych si Tě udobřil posílám Ti článek o Johnovi Searlovi, konstruktérovi fungujících UFO létajících talířů. Je to zdánlivě o něčem jiném, ale ve skutečnosti jde o vztah magnetizmu a gravitace. Mně tyto síly připadají jako rodné sestry.
JSCH-PD

[sokrateus]

Slávku, já myslím, že cokoliv má dělicí linie, jakož tedy i fraktály, je přetržité. A obecně: co se 'hýbe' je přetržité. Vystrašil jsi mne tou Velkou Zdí. Dofám, že ne čínskou? Poreferuj jak si ji představuješ. Definuješ: přetržitost je nepřetržitá. Já bych to spíš vyjádřil jako nekonečnou posloupnost přetržitosti. To není v rozporu definice přetržitosti. Tedy doufám. Nic chytřejšího mne nenapadá. Měj se fajn Čechokanaďane, nebo Kanadočechane? Sokrateus

[sokrateus]

Jendo, kdysi koloval v normalizovaném společenství tenhle vtípek: Pta se haviř na schuzi: čimu nejsu šusťaky a kde je haviř Miřontka. A já se s obavami ptám: kde je dobrý přítel poota? Nemáš privátní zprávy? Snad se ještě ozve.
//Einstein totéž co ty tvrdíš o atomu řekl o vakuu.// Einstein si vytvořil matematické vakuum; tedy matematickou výplň světa. Bez toho se žádná teorie gravitace neobejde. Proto mu nechyběl např. éter. Jeho ale moc nezajímalo z čeho jsou elem. částice. dokonce v prvotní formě STR požadoval bodovost, čili bezstrukturnost částic. A došlo kvůli tomu až na renormalizaci vstupních veličin hmoty a náboje elem. částic. Když potom Hoftädtter a jiní v šedesátých létech prokázali nenulovost rozměru nukleonů, Einstein už byl "zavodou".
//Ale to není důvod k tomu, že lze bagatelizovat úlohu a chování nukleonů v jádru.// Jádro hraje roli v emisi elektronů jen jako nábojové centrum. Např. v Rydbergově rovnici pro vlnočet figurují tyto veličiny: čtverec atom. čísla Z², kvadrát náboje elektronu e⁴, h³,epsilon_o² a rychlost světla c². Celková hmotnost jádra není důležitá pro Rydbergův vlnočet. Jen počet nábojů.Sama vzdálenost jádra od valenčních, tedy emisních elektronů, prakticky vylučuje vliv pohybu nukleonů na emisní spektrum.
Jendo, mezi námi "děvčaty" Ty věříš na bezenergetickou levitaci, čili na 'odstínění' gravitace? Gravitaci vzdoruješ i Ty, když si neseš lahváče z obchodu. Ale jak jistě víš, není to zadarmo Gravitaci vzdorují svaly Tvé ruky.
//Buď mají nukleny přesná prostorová pravidla jak se mezi sebou rozmístit a chovat anebo si v tom jádru dělají co chtějí. A to by mě zajímalo jak, zejména druhou variantu bys kvartonově popsal. Už jen způsob jak je udržet v určitém prostoru, přece není možné aby si nějaký neutron zalétl z jádra až mezi elektrony.//
Jendo, na tohle Ti odpovím, až poznám podstatu grupové antipodity. Teď vím jen, že právě tahle krátkodosahová antipodita P-N "drží" nukleony dostatečně blízko sebe t.j. v jádře. Občas, když je těch neutronů v jádře privela, tak se vydá jeden neutron 'na vandr' až mezi elektrony i dál. Když zase je těch neutronů v jádře málo a grupová intrerakce P-N je přetlačována odpudivou intrerakcí protonů, 'odskočí' si jeden proton pro jeden elektron, sebere mu antiprotoel (p'), zamávají a odletí si spolu na druhý konec světa a v jádře zůstane ten okradený moula protoel(n), který posílí grupovou vazbu jádra a je klid. Měj se hezky Jendo.

[Slavek Krepelka]

Nazdar Sokrateusi,

Delici linii. Ruzne fraktaly jsou samozrejme individualni, ale to co je v jednom fraktalu nema individualitu odtrzenou od zbytku stejneho fraktalu. S tou Velkou Zdi je to takhle. Ted jsem se pokousel na to najit nejaky internet odkaz, ale zatim jsem nic nenasel. Narazil jsem na to kdysi, cirka 10 let zpatky, kdyz jsem si delal "vyzkum" na periodu a vykyv prochazeni slunecni soustavy "galactic plane" galalaktickou plani?, tedy v podstate diskem kruhove osy Mlecne drahy. Jedna se o skutecny utvar tahnouci se pres kvezdny obzor ve vzdalenosti nekolika milionu svetelnych let od nas. Neni to neco, co bych si predstavoval. Ono to skutecne existuje.

S tou nekonecnou posloupnosti pretrzitosti je to pro mne spis otazkou slovni formulace. O to mi ani moc nejde. Jde mi spis o to, jake jsou navaznosti techto posloupnosti ci pretrzitosti, tvoricich celek, a jejich sprazeni.

:-) S tim CechoKanadanem je to take trochu jinak. Moc si na narodnostni prislusnost nepotrpim. Jestli si na neco potrpim, jsou to lide, kteri si jsou orientovani na spolupraci, at uz v mezilidskych vztazich, technickych myslenkach, ci v cemkoliv jinem. Jinnymi slovy, lidi kteri nemaji potrebu jakymkoliv zpusoben potlacovat druhe, aby jejich zalostna malost vypadala jako relativni velikost. Osobne povazuji jakekoliv arbitrarni rozdeleni clovecenstava za clovecenstvu skodlive, at uz jde o rozdeleni narodnostni, nabozenske, ci jinne. Takze spise pozemstan, pokud nepotkam nejake Martany.

Ahoj, Slavek.

[poota]

Trochu se nám to tu rozkošatělo, což je jen dobře.

Já se zatím poněkud tvrdohlavě vrátím k některým nedodělkům. Jedním z nich jsou globule. Tedy ne že by byly přímo nějak nedomrlé, ale spíš nedovysvětlené. Takže znova na trať, třeba se mi moji představu podaří nastínit úspěšněji.

Předpokládám tři síly - magnetickou, elektrickou a gravitační. Každá z nich je buď kladná nebo záporná, což se u některých vyjadřuje jako antipodita nebo dvojpólovost. Místo síly si lze představit i energii. Navenek se projevují působením svých polí, která jsou kvantová. Kvantum, tedy nejmenší možné množství daného pole, se rozkládá v prostoru teoreticky donekonečna a směrem ke svému středu se jeho síla zvětšuje s trojmocí - tedy protože koule a tři rozměry. Tím nastává to, že ve svém centru má každá síla charakter pevné hmoty. Ta je směrem od středu stále řidší, až na jistém průměru, který nazývám globule, svůj hmotný charakter ztrácí a směrem od středu je již silovým polem stále slabším. Ono se to dost blbě představuje, protože ta změna hmoty v silové pole a naopak postupuje zcela plynule a dost těžko se dá říct, co je ještě hmota. Proto vlastně hlásám globuli - uvnitř se to chová převážně jako hmota, vně je to převážně síla. Bez onoho centra a hmotně-silové dvojakosti nelze docílit kvantového chování energie.

Slavek Krepelka na podobné téma píše:
"Je zajimave, ze tak malo lidi si uvedomuje, ze kdyz je to nepretrzite, tedy bez kouskovatosti, neda se to pocitat. Ona ta matika to bez kousku neumi, protoze je na kouscich zalozena."

Nedávno jsem se svou nectnou hubou o matematiku otřel v tom smyslu, že je to velice prodejná dáma, která komukoli splní cokoli, jenom když to s ní umí. Tedy že se s její pomocí dá docílit celkem libovolných výsledků. Jenomže právě tohle je vlastnost dokonalého nástroje - umožnit cokoli a kdykoli to moci zopakovat. A co víc, i když "to bez kousků neumí", tak si i s tou nepřetržitostí dokáže poradit. Celé jedno odvětví matematiky je založeno na tzv. fuzzy logice a pomocí fuzzy množin dokáže velice přesně počítat i s takovými "vymoženostmi", jakými jsou třeba právě "hmotný bod plynule se rozpouštějící do stále slábnoucího silového pole".

Takže to, co je "v globuli" je hmota, co je kolem globule, je síla.

V mém modýlku nemůže žádná z těch tří globulí existovat samostatně, vždycky musejí být všechny tři pohromadě, protože jenom tak tvoří skutečnou hmotu, tedy singlon. Singlon je nejmenší možnou jednotkou, tedy kvantem, které se směrem dovnitř chová jako hmota a směrem ven se projevuje jako silová pole. Průměr singlonu se rovná třem průměrům globule, protože jedna z globulí má svůj střed totožný se středem singlonu, a zbývající dvě globule se kolem ní mohou pohybovat, což také velice pilně činí.

Centrální globule má na starosti udržování singlonu - navenek se neprojevuje, protože působí všemi směry stejně silně, takže vně singlonu vlastně ruší sama sebe. Zbylé dvě globule jsou v singlonu excentricky, takže navenek mají "různým směrem různě velkou sílu", tedy se nějakým směrem projevují.

Netuším, co rozhoduje o tom, která z globulí bude tou centrální. Ale prostou úvahou dojdeme k tomu, že je k dispozici celkem šest kombinací. Sokrateus hovoří ve své Kvartonové Hypotéze jenom o čtyřech singlonech. Pokud bych mu chtěl vyhovět, musela by existovat vyjímka, podle které by se nemohla magnetická globule nikdy stát globulí centrální. Podle mého přesvědčení jsou přírodní pravidla dokonalá a tedy bez vyjímek. Takže v mém modýlku je celkem šest různých singlonů a na ty dva "přebytečné" Sokrateus ještě časem přijde. Jinak předpokládám pochopitelně ještě rozdíl v tom, že to, co dokáže u Sokratea kvarton, dokáže u mne až sexton (aby si na své přišly i erotoganglie), u něhož je vzájemnou vazbou plně saturováno všech dvanáct volných silových polí šesti různých singlonů.

K poněkud heretickému počtu singlonů mě vede nejenom logika, ale i magické číslo sedm, které se dle některých učení má skládat ze šesti prvků stejného typu a jednoho prvku odlišného, což je zakódováno například v týdnu a v menoře - sedmiramenném svícnu. Těch šest a jeden prvek se má nacházet v některé ze základních vrstev vesmíru, takže proč ne zrovna v této.

Zdravím - poota

[Slavek Krepelka]

[quote="poota"]

P] Předpokládám tři síly - magnetickou, elektrickou a gravitační. Každá z nich je buď kladná nebo záporná, což se u některých vyjadřuje jako antipodita nebo dvojpólovost. Místo síly si lze představit i energii. Navenek se projevují působením svých polí, která jsou kvantová. Kvantum, tedy nejmenší možné množství daného pole, se rozkládá v prostoru teoreticky donekonečna a směrem ke svému středu se jeho síla zvětšuje s trojmocí - tedy protože koule a tři rozměry.

Za povsimnuti stoji par faktu.

1] Pred nejakymi 15-20 lety byla komusi udelena Nobelova cena za fyziku pro namereni elektrickych "charges" ? mensich nez jeden elektronvolt. Nedavno jsem to znova trochu hledal, a nenasel. ?

2] Odpudiva gravitacni sila nebyla zatim nijak prokazana. Jedinne co bylo zatim prokazano je, ze se da jednak zmensit, Podkletnov Leithwathe a jini, nebo eliminovat vytvorenim gravitacniho pole nezavisleho na poli zemskem, tudiz by spise slo o vytesnovani jednoho pole druhym.

P] Tím nastává to, že ve svém centru má každá síla charakter pevné hmoty. Ta je směrem od středu stále řidší, až na jistém průměru, který nazývám globule, svůj hmotný charakter ztrácí a směrem od středu je již silovým polem stále slabším. Ono se to dost blbě představuje, protože ta změna hmoty v silové pole a naopak postupuje zcela plynule a dost těžko se dá říct, co je ještě hmota. Proto vlastně hlásám globuli - uvnitř se to chová převážně jako hmota, vně je to převážně síla. Bez onoho centra a hmotně-silové dvojakosti nelze docílit kvantového chování energie.

Nanestesti toto vychazi ze spatne interpretace Newtonovy teorie gravitace. Prestoze Newton postuloval, ze kazda cast hmoty pritahuje kazdou jinou cast hmoty silou ..atd. Doslo ke zevseobecneni ve smyslu pocitani gravitacniho pusobeni z centra telesa. Dal jsem si s tim sveho casu praci a pokud prihledneme k originalnimu Newtonovu postulatu, je matematicky proces pocitani gravitace od stredu neoduvodnitelny. Ve stredu, napriklad zemekoule, je gravitacni vektor nulovy at uz intensitou, ci smerem. Od stredu se pak jeho intensita zvysuje po parabole do zhruba 9/10 od stredu smerem ke stredu, odkud jeho intensita opada zase po parabole.

Slavek Krepelka na podobné téma píše:
"Je zajimave, ze tak malo lidi si uvedomuje, ze kdyz je to nepretrzite, tedy bez kouskovatosti, neda se to pocitat. Ona ta matika to bez kousku neumi, protoze je na kouscich zalozena."

P] Nedávno jsem se svou nectnou hubou o matematiku otřel v tom smyslu, že je to velice prodejná dáma, která komukoli splní cokoli, jenom když to s ní umí. Tedy že se s její pomocí dá docílit celkem libovolných výsledků. Jenomže právě tohle je vlastnost dokonalého nástroje - umožnit cokoli a kdykoli to moci zopakovat. A co víc, i když "to bez kousků neumí", tak si i s tou nepřetržitostí dokáže poradit. Celé jedno odvětví matematiky je založeno na tzv. fuzzy logice a pomocí fuzzy množin dokáže velice přesně počítat i s takovými "vymoženostmi", jakými jsou třeba právě "hmotný bod plynule se rozpouštějící do stále slábnoucího silového pole".

Tady bych se svou nectnou hubou pripojil ke tve. Matika je vercajk se kterym se da udelat spousta veci, tedy i veci neuzitecnych, ba primo barbarskych stejne jako kladivem.

Ahoj, Slavek

[sokrateus]

Já se zatím poněkud tvrdohlavě vrátím k některým nedodělkům. Jedním z nich jsou globule. ...

A tož dobrodošli, pootíku. To Tvoje dnešní exposé si budu muset nechat projít hlavou a budu nad tím asi dost přemýšlet. (To se mi občas stává, ale není to nakažlivý.) Gabča, chytrá děva, mi vrazila kliněc do kebuli: zeptala se nevině: Jak spolu budou existovat v jednom vakantu dva hmotně odlišný antipody, protoely? Já totiž mám v tom modelu zabudován mechanismus tvorby efemérních elem. částic , sice s vysokou hmotností, ale krátkou životností. Jako jsou mezony od pionů vejš až po hyperony. A já jsem tohle 'hodil na triko' schopnosti protoelů mít krátkodobě větší hm. působení než to základní, které generuje základní elem. částice jako jsou nukleony a leptony. Takže, když mě postihlo to přemejšlení, tak jsem si řekl: v protoelu musí být něco, co způsobí zvětšení hm. působení na venek. A hned jsem zabrzdil u Tvých singlonů. Tys tam nakvartýroval 3 globulky, ale mě by stačila i jedna, solidní. A nemusela by to být nějaká 'trvalka' , stačí když vydrží zvýšit hm. působení protoelu tak na 1 desetimiliarditinu sekundy. Mechanismus vzniku by spočíval v přechodu protoelu do vyšší hm. kategorie v důsledku koncentrace vysoké lokální excitace, která by vytvořila nějaký přechodný stav uvnitř protoelu. můžeš to zařídit s Tvejma globulkama? Zítra sem pověsím schema všech možnejch transmutací a rozpadů krátkodobě žijících elem. částic a tam to bude vidět kolik protoelů ve vakantu těch efemerních částic by mělo mít krátkodobě zvětšenou hmotnost. A požádal jsem naši dobrou vílu Gabču, a ona přivolila, že k tomu postupně nakreslí krásné a názorné kresby. Tak se máme na co těšit. Sám jsem na to zvědav.
Dík, že jsi se ozval, pootíku. Zdraví sok.

[poota]

Tys tam nakvartýroval 3 globulky, ale mě by stačila i jedna, solidní. A nemusela by to být nějaká 'trvalka' , stačí když vydrží zvýšit hm. působení protoelu tak na 1 desetimiliarditinu sekundy. Mechanismus vzniku by spočíval v přechodu protoelu do vyšší hm. kategorie v důsledku koncentrace vysoké lokální excitace, která by vytvořila nějaký přechodný stav uvnitř protoelu. můžeš to zařídit s Tvejma globulkama?

S globulema snad i snadno.
Z každého singlonu vyčnívají silová pole dvou globulí, u některých je jedno z nich gravitační. Za to vyčnívající pole je možné tahat potahovat, Ty tomu pravíš excitace, a to až takovou silou, která dokáže dostat tvrdé jádro (Hard Core) té globule až na samu hranici singlonu, takže tím vlastně "vycucne" téměř celé to silové pole do jednoho směru. Otázka je, co to udělá, až ta vnější síla, myslím ta excitace, přestane působit - předpokládám, že uvolněná globule se bude vracet přes rovnovážnou polohu až do druhé krajní polohy, takže nejspíš začne kmitat, a to nejen sebou, ale taky celým tím svým vnějším silovým polem.

Další otázka je, co to udělá s tou druhou globulí, která je "mimo" tu vnější excitaci. Nejspíš to vnese něco jako modulaci do jejího vlastního kmitání. Abych se přiznal raději zavčasu, mám pocit, že jak jsou ty globule takové gumovaté a pružné, tak si budou nejspíš přes ta svoje pole navzájem docela kmitat. Jakože nějaká vazba nebude jenom "přícuc a puštění" a tím to končí, ale že to bude "špónung" a po jeho uvolnění to pole překmitne na druhou stranu, kde se zase třeba nějak přišponuje a nebo bude volně kmitat. Ono tam sice není nic moc vidět, ale i tak je tam asi "srandy kopec".

Zdravím - poota

[Schneider]

Já zásadně jako správný polodront ničemu nevěřím. Jen nacházím a informuji. Rozhodnutí nakolik je informace pravdivá je pouze na Tobě. Pokud Ti Tvá víra nebo Tvé ego zakazuje věřit v antigravitaci pak s Tím samozřejmě nic nenadělám. Pak se ani nepodíváš na násladující odkaz:

Objevená antigravitace

Finští vědci vyvinuli a oficiálně odzkoušeli první antigravitační přístroj na světě. Vynález o průměru třiceti centimetrů má podstatně snižovat váhu všeho, co je nad něj zavěšeno. Objev byl oslavován jako světová senzace a mezník technologické revoluce. Otevírá nové možnosti metod pohonu a pohybu. Finům se již přihlásil kromě jiných i americký úřad NASA s tím, že chce finančně podporovat další výzkumy, které mají objasnit, jak lze antigravitační efekt využít u letadel. Autoři, vědci z Technologické univerzity ve Finsku, prohlásili, že objev může vést i k vytvoření nového zdroje energie. V poli přístroje byla vedena kapalina turbinami, vyrábějícími elektrický proud, nejprve nahoru proti zemské přitažlivosti a pak vlastní hmotností dolů. Představivost samozřejmě okamžitě nabízí další možnosti využití. Výtahy by se mohly vznášet pomocí zařízení, zabudovaného v podlaze, lety do vesmíru by se staly rutinní záležitostí, protože by odpadly značné náklady i rizika raketové technologie, se kterými se doposud musí počítat, chce-li člověk uniknout zemské přitažlivosti.

Podle profesora Eugena Podkletnova, který je vedoucím projektu, byl tento objev spíše věcí náhody. Vědci pracovali na supravodivosti, vlastnosti určitých materiálů, které při velmi nízkých teplotách ztrácejí svůj elektrický odpor. Tým prováděl pokusy na rychle se otáčejících kotoučích ze supravodivého materiálu, které visely v magnetickém poli tří elektrických cívek v nádobě s nízkou teplotou.

"Během pokusu přišel jeden můj přítel se zapálenou dýmkou," popisuje zrod vynálezu profesor Podkletnov. "Kouř z dýmky se dostal až nad aparaturu. Všimli jsme si, že kouř stoupá ke stropu přímo, jako komínem. Zarazilo nás to a nedovedli jsme si to vysvětlit." Z následujících pokusů vyplynulo, že u předmětů, které jsou umístěny nad přístrojem, dochází k mírné ztrátě hmotnosti, jako by je přístroj zčásti chránil před zemskou přitažlivostí. To většině vědců pochopitelně připadalo nemožné. "Nejprve jsme se domnívali, že záhada vznikla za působení zcela běžných fyzikálních jevů. Proto jsme se pokusili všechny možné varianty vyloučit. Neuvěřitelný efekt zůstal přesto zachován." Tým vědců zjistil, že vertikálně nad přístrojem pomalu klesá dokonce i tlak vzduchu a tento efekt byl naměřen ve všech patrech nad laboratoří.

Dosud věda různé "antigravitační přístroje" vynalezené vědci i laiky oficiálně odmítala jako "nemožné". Finské výsledky však museli potvrdit i skeptičtí kolegové. Například v renomovaném časopise Journal of Physics/Apllied Physics, který vydává Britský fyzikální institut, vyšel o objevu obsáhlý článek.

Přesto se ozývají i skeptické hlasy. Někteří vědci považují antigravitační efekt za dlouho hledaný průvodní efekt Einsteinovy všeobecné teorie relativity, podle níž mohou rotující předměty gravitaci zkreslovat. Dosud všeobecně panovala domněnka, že tento efekt je tak nepatrný, že jej nelze změřit ani v laboratoři. Dr. Ning Liová, vědecká pracovnice z Alabamské univerzity v USA, se naproti tomu domnívá, že atomy v supravodičích mohou tento efekt enormně zesílit. Její výzkum financuje středisko NASA v Huntswille v Alabamě.

Finský tým provádění svých testů rozšířil, aby zjistil, jak by bylo možno antigravitační efekt ještě zesílit. V následujících pokusech se váha předmětu zavěšeného nad zařízením snížila o dvě procenta, a když byly použity dva přístroje nad sebou, o čtyři procenta.

Magazín 2000 2/97

Napiš si Podkletnikov na netu a zkus se sám rozhodnout nakolik jde o pravdivou informaci. Jestli umíš anjelsky tak těchto informací budeš mít daleko víc.
Mimo to, snad se Ti dostalo informace o ruské zbrani, velikosti pancerfaustu, která dovede zlikvidovat i docela veliký barák. Dělá to tak, že na krátký čas odstíní gravitaci. Kdysi byl veliký poprask, že se tato zbraň dostala do rukou mafie. Možná, že se Ti také dostalo informací o námořní raketové zbrani, též ruské, jménem Komar. 6 ks umístěných na palubě čínské vojenské lodi dovedlo udržet Izrael na uzdě, aby nepoužila proti palestincům atomové zbraně. Jedna raketa zlikviduje údajně letadlovou loď anebo kterékoliv izraelské město. Jako pacifista nemám ve zvyku mluvit o zbraních, ale lidský imperiální duch, si nejdřív to co vymyslí, použije na výrobu ještě mocnější a děsivější zbraně.
Ano jsem přesvědčen o tom, že gravitace a elektromagnetizmus úzce spolu souvisí a jsou schopny se vzájemně za jistých okolností ovlivňovat. Nebudu to dál rozmazávat.
Loučím se heslem: Nic není nemožné! JSCH-PD

[poota]

Odpudiva gravitacni sila nebyla zatim nijak prokazana. Jedinne co bylo zatim prokazano je, ze se da jednak zmensit, ...

Doslo ke zevseobecneni ve smyslu pocitani gravitacniho pusobeni z centra telesa. Dal jsem si s tim sveho casu praci a pokud prihledneme k originalnimu Newtonovu postulatu, je matematicky proces pocitani gravitace od stredu neoduvodnitelny....

Děkuji, upozornil jsi mě na další "nedodělky".

Napřed k těm silám. Jsou tři a řekl bych, že v různém stupni probádanosti. Zatím tak nejvíc je toho známo o té elektrické, i když tady se pohybujeme převážně v hájemství elektrostatiky a nábojů, kde právě se o nějakých hlubších znalostech dá hovořit snad jenom žertem. Za zcela jisté lze snad považovat pouze to, že se jedná o dva typy nábojů s navzájem opačnou polaritou, které označujeme + a -. Náboje stejné polarity se odpuzují, opačné se přitahují. Přitom nelze tvrdit, že třeba záporný náboj je opakem elektrického náboje - je to naprosto stejný elektrický náboj, ale pouze jeho polarita je opačná.

Magnetická síla má taktéž dvojí polaritu, jenže u ní se mezi lidem obecným neoznačuje + a -, ale jako severní a jižní pól. Podstata magnetického náboje nám uniká úplně stejně, jako u elektrického, ovšem pro "bádání o magnetizmu" je výhodou, že magnetickou sílu lze "zakonzervovat" do magnetu, který má vždycky oba póly. Tím se můžeme snadno přesvědčit o tom, že stejné póly se odpuzují a opačné přitahují. Navíc se můžeme přímo přesvědčit i o tom, že oba póly jsou magneticky rovnocenné, třeba tím, že oba stejně přitahují železo. Tím je tedy jasné, že rozhodně není jeden pól magnetem, který železo přitahuje, a druhý pól "antimagnetem", který by železo odpuzoval.

Jestliže o předešlých silách víme žalostně málo, pak o gravitaci, tedy krom toho, že existuje, víme vlastně prd, a to i přes to, že s ní přicházíme do styku daleko častěji a důkladněji. Jako soukromá osoba nikým nedotovaná a tudíž naprosto neovladatelná, se můžu směle dohadovat, že tato síla je obdobou obou předcházejících, takže se jim bude také obdobně podobat. Pro mě tedy má také dva protipóly, které jsou si co do působení naprosto rovnocenné a navzájem se také přitahují a odpuzují stejně, jako póly elektrické nebo magnetické. Raději to ještě zdůrazním - oba póly jsou gravitační a oba se vůči okolí chovají stejně, pouze vůči sobě navzájem projevují svoji orientaci. Rozhodně není jeden pól gravitační a druhý antigravitační.

Elementární jednotky sil existují jako hmotné "globule", které jsou středem příslušných elementárních silových polí. Všechny projevy dotyčných sil, ať již jsou jakkoli velké, se skládají z vektorových součtů sil elementárních silových polí. I tím lze vysvětlit třeba to, že v těžišti tělesa, kde je jakoby soustředěna veškerá hmotnost tělesa, je jeho vlastní gravitace nejmenší.

Zdravím - poota

[sokrateus]

Objevená antigravitace...

Jendo, přečti si tento výcuc: Podkletnov objevil antigravitační efekt v roce 1992. Přestože Grebennikov sestrojil funkční antigravitační létající přístroj a Podkletnov přesně a vědecky zdokumentoval antigravitační jev, veřejnost se o těchto věděckých poznatcích nedozvěděla a oba vědci dopadli dosti neslavně. Grebennikov umírá v roce 2001 a krátce před svou smrtí všechny své přístroje zničí Podkletnov je za to vyhozen z finské unoverzity,
Tobě tohle nebije do očí? Slavný vynálezce je za svůj „objev“ vyhozen z univerzity! Grebenikov své „antigravitační přístroje zničil. To ti ještě nestačí?!
V nějakém pramenu jsem četl, že ten rotující kruh (jde vlastně o mezikruží ze supravodivé keramiky, o průměru asi 30 cm.) snížil gravitaci nad sebou i ve všech patrech budovy nad tím „přístrojem“ o 2% hmotnosti.
Jendo, uvědomuješ si, že zeměkoule má průměr asi 12000 km? Zkus z této koule vyříznout válec o průměru 30 cm. O kolik myslíš že procent se sníží gravitace nad touhle „dirkou“ do zeměkoule? O 2%, nebo o nula nula prd? Prosímtě uvažuj! Loučím se heslem: Pro lidskou fantazii nic není nemožné. Soky.
Ještě dodatek: Dr. Ning Liová, vědecká pracovnice z Alabamské univerzity v USA, se naproti tomu domnívá, že atomy v supravodičích mohou tento efekt enormně zesílit. Její výzkum financuje středisko NASA v Huntswille v Alabamě.Má nadosmrti zajištěné granty. (Skota, Císařův pekař …) Lidský hlad po energii zdarma nebude šetřit sebevětší prostředky na takový „výzkum“.

[Slavek Krepelka]

[quote="poota"]

p] Napřed k těm silám. Jsou tři a řekl bych, že v různém stupni probádanosti. Zatím tak nejvíc je toho známo o té elektrické, i když tady se pohybujeme převážně v hájemství elektrostatiky a nábojů, kde právě se o nějakých hlubších znalostech dá hovořit snad jenom žertem. Za zcela jisté lze snad považovat pouze to, že se jedná o dva typy nábojů s navzájem opačnou polaritou, které označujeme + a -. Náboje stejné polarity se odpuzují, opačné se přitahují. Přitom nelze tvrdit, že třeba záporný náboj je opakem elektrického náboje - je to naprosto stejný elektrický náboj, ale pouze jeho polarita je opačná.

Ajajaj, Pooto, ted se nekam dostavas. On totiz zadnu elektrostaticky monopol neexistuje. To tak jemom vypada. Nalestis-li si dva objekty az z nich lese elektrostaticke pole a jeden hodne daleko zahodis, porad nedrzis v ruce monopole. On ten zbyly pol porad jeste indukuje svuj protipol ve vzduchu a vsem, k cemu ma blizko, coz dela i ten, ktery jsi zahodil.

P] Magnetická síla má taktéž dvojí polaritu, jenže u ní se mezi lidem obecným neoznačuje + a -, ale jako severní a jižní pól. Podstata magnetického náboje nám uniká úplně stejně, jako u elektrického, ovšem pro "bádání o magnetizmu" je výhodou, že magnetickou sílu lze "zakonzervovat" do magnetu, který má vždycky oba póly. Tím se můžeme snadno přesvědčit o tom, že stejné póly se odpuzují a opačné přitahují. Navíc se můžeme přímo přesvědčit i o tom, že oba póly jsou magneticky rovnocenné, třeba tím, že oba stejně přitahují železo. Tím je tedy jasné, že rozhodně není jeden pól magnetem, který železo přitahuje, a druhý pól "antimagnetem", který by železo odpuzoval.

To by tak nejak bylo.

P] Jestliže o předešlých silách víme žalostně málo, pak o gravitaci, tedy krom toho, že existuje, víme vlastně prd, a to i přes to, že s ní přicházíme do styku daleko častěji a důkladněji. Jako soukromá osoba nikým nedotovaná a tudíž naprosto neovladatelná, se můžu směle dohadovat, že tato síla je obdobou obou předcházejících, takže se jim bude také obdobně podobat. Pro mě tedy má také dva protipóly, které jsou si co do působení naprosto rovnocenné a navzájem se také přitahují a odpuzují stejně, jako póly elektrické nebo magnetické. Raději to ještě zdůrazním - oba póly jsou gravitační a oba se vůči okolí chovají stejně, pouze vůči sobě navzájem projevují svoji orientaci. Rozhodně není jeden pól gravitační a druhý antigravitační.

Takhle polozeno by to celkem slo. Jenze pak do toho leze zase zpatky ta staticka elektrina. V podstate jde o to, ze poly gravitacniho pole tvori jsou rozsypane skrz zemekouli a dohromady se projevuje jenom celkovy pritazlivy efekt na vse, co neni do zemekoule zabudovane. Takze polarita zde je, ale je neidentifikovatelna.

P] Elementární jednotky sil existují jako hmotné "globule", které jsou středem příslušných elementárních silových polí. Všechny projevy dotyčných sil, ať již jsou jakkoli velké, se skládají z vektorových součtů sil elementárních silových polí. I tím lze vysvětlit třeba to, že v těžišti tělesa, kde je jakoby soustředěna veškerá hmotnost tělesa, je jeho vlastní gravitace nejmenší.

Gravitace v tezisti telesa jako je zemekoule je ve skutecnosti nejhustsi. Ze se smerove neprojevuje je vysledkem vzajemne kompenzace vektoru vsech sil jejiho pusobeni, asi tak jako tlak mezi dvemi hlavami beranu je vysoky, ale pokud jsou berani stejne silni, nedochazi k zadnemu prostorovemu posunu.

Ahoj, Slavek.

[Schneider]

Tak co nadělám, přes snahu nebýt, stále jsem pomýlený. Aspoň mi nikdo nebude podsouvat, že něčemu věřím. Věřit se fakt ničemu nedá. Takže, Josefe, podle Tebe nejde gravitaci ovlivnit jinak, než zase gravitací. Takže bys mi mohl napsat jak je to s gravitací v těžišti tělesa. je tam nejvyšší anebo, díky vzájemnému rušení nejmenší? A taky bys mi mohl odpovědět na mou níže položenou otázku. Dík.
Na Tvou otázku mohu odpovědět protiotázkou: Skutečně si myslíš, že k těm strategicky nejdůležitějším fyzikálním poznatkům, tedy těm, které přináší jejich majitelům největší výhody proti ostatním se vede otevřená diskuse a jsou předmětem obecné informovanosti?

JSCH-PD

[Schneider]

Jen malá podotázečka: Lze gravitaci zhušťovat anebo zřeďovat? Z obrázku Pepy K. je zřejmé, že exitací kvartony jakoby bobtnají. Pokud je problém přenesen z 2D papírového světa do 3D prostoru pak skutečně nelze hovořit o zhušťování nebo zřeďováni jakéhokoliv druhu energie v prostoru, pokud by exitovaný kvarton byl schopen svou exitací akumulovat jakékoliv množství energie bez zvětšení svého objemu. Co to udělá s protoely v něm? Začnou se vztekat a provádět stále energeticky rychlejší pohyby a tak příslušné množství energie akumulovat a zvětšovat objem kvartonu s podmínkou že jejich záporné a kladné zadečky-předečky budou mít stále v potřebném směru svou plus-mínusovou orientaci?

JSCH-PD