Kvartonový model vakua

[Gabča]

Zeptám se zde jistého sokratea na jeho hypotézu o složení vakua, nazvanou:
K V A R T O N O V Ý M O D E L V A K U A


Prvně, nemají být podobné myšlenky už dávno překonané?
Myslím tím nejen experiment o strhávání éteru, ale vůbec, proč vykopáváme dinosaura?

Duany


(volné avizované pokračování z vlákna Prostor
ti, kterým to bude připadat jako komedie, mají samozřejmě pravdu Wink )

[Ambler]

Tak nejak. Nemám šancu si tam o priestore prečítať celú diskusiu za niekoľko dní. Ale hneď môžem hovoriť o niekoľkých veciach, ktoré som tam postrehol.
Neexistuje priestor a čas, ale časopriestor-keďže sa v tej diskusii oddeľuje čas a priestor, je tam rozpor, prečo priestor funguje tak a tak-to, že sa tam čas a priestor oddeľuje znamená potom také nezmyselné myšlienky ako to, že priestor je "niečo" v čom "sa to deje" a potom sa vyplňuje éterom a ktovie čím ešte.
Pritom ak si zoberieme časopriestor a to, že čas a priestor nie sú javiskom, ale iba jedným z aktérov, tak ako aj hmota, tak hneď je to jednoduchšie.

Ahoj,
na tohle dojde řada tak za pět stran. Účelem tohoto vlákna je ukázat zvláštní druh rozhovoru. Nebude nikdo přesvědčován nikým, ani jedním, ani druhým směrem, ani my vás, ani vy nás, jen se to shrne do jedné ucelené podoby, třeba něco jako rozhovor v rádiu, pls rušit jen minimálně. Pšššt, diskuze nadále pokračuje v Prostoru, tady bude až se něco dovíme
Díky Duany

[sokrateus]

Ambler, jejda, máme tady relikvii- časoprostor. A měříme ho hodinometrem. Jenže Amblere, k popisu materiálního obsahu vakua tuhle relikvii opravdu nepotřebujem. Já bych začal z jiné strany


Duany, odpovím Ti protiotázkou: Má vesmír nějaké dno? Už slyším tvoji odpověď: jistě, samozřejmě; všechno má dno: moře, rybník, řeka, sklenka sektu, i ty blbé necky mají dno.
Jo, to je typická antropická odpověď biologického tvora Homo sapiens. Jenže já má na mysli strukturní dno, dno pod nímž už není zhola nic! Žádná poslední "matrjoška".. Kde už nejsou ani ty pověstný “leones“. Dovedeš si to představit? Já tedy moc ne!
Podívej, my si lebedíme v tzv. antropickém“patře“ vesmíru. Obklopují nás tělesa a předměty vytvořené z pevné , kapalné a plynné fáze materie- hmoty. Nakonec i my hominidi jsme ze stejného štofu. Tak tohle bylo „dno“ světa už před několika tisíciletími a ještě i před několika stoletími. Země, voda, oheň vzduch, to bylo materiální dno vesmíru. Nad ním byla nebeská klenba s planetama, hvězdičkama, To byl naopak tzv. top vesmíru. Jenže jak zpívávali W+V: nikdy nic nemějme za definitivní. Homo-šťoural, řečený astronom zvolal heuréka, když se mu bílé chomáčky na noční obloze „rozpadly“ na shluky malinkých hvězdiček uvnitř galaktických hvězdokup a samotná velebná “mléčná dráha“ na široký pás malých i obřích hvězd klasifikovaných těmi šťouraly jako rudí , nebo bílí obři, hvědní trpaslíci a naopak mohutné novy a supernovy, později neutronové hvězdy atd… A když Ti astronomové ještě víc zvětšili své teleskopy, zjistili, že těch mléčných drah, neboli galaxií, jsou tisíce a shlukují se do ještě větších komplexů zvaných hnízda galaxií. A tisíce takových hnízd galaxií tvoří opět gravitačně vázanou nepředstavitelně rozměrnou makrosoustavu, nazvanou metagalaxie. A bylo nám jasné: Svět není jen to naše antropické patro; jsou jich „nad námi“ nejméně další čtyři.
Díky mikrošťouralům už víme, že strukturně a hierarchicky ‚pod námi‘ jsou atomy a molekuly a ještě trochu ‚níže‘ už jsme si ‚šáhli‘ na nukleony a leptony. Jen ty kvarky zůstávají dosud zahaleny tajemstvím. Je tohle „dno vesmíru“?
Mám vážné důvody si myslet, že nikoliv. A ten nejpádnější důvod je, že současně uznávané „elementární částice“ nejsou elementární; tj. základní, protože mají nějakou vnitřní strukturu. a mění se navzájem. Proto nejsou poslední matrjoškou! Co tedy tvoří tzv. 1. suterén světa, o tom pojednává Kvartonový model vesmíru.(KMV)

[Gabča]

Hezké ráno,
tedy, existovat v naší fantazii může cokoli, vyšší patra i suterény třeba donekonečna.. jak libo.
Spíš jestli už existuje nějaký seriózní důkaz o existenci částic či objektů tvořících ten „suterén světa“?

[sokrateus]

Hezké ráno,
tedy, existovat v naší fantazii může cokoli, vyšší patra i suterény třeba donekonečna.. jak libo.
Spíš jestli už existuje nějaký seriózní důkaz o existenci částic či objektů tvořících ten „suterén světa“?

Informace pro Gabču.
Povídání o KMV má, jak spočítal přítel poota, asi 120 stran A4 textu. Těch mých pár úvodních vět jen sumarizuje současný hierarchický stav vesmíru a hlavně zdůvodňuje proč musí logicky existovat další strukturní "patro" vesmírných objektů směrem "dolů". Patro subkorpuskulárních hm. objektů, které vyplňují to, čemu říká současná akademická věda fyzikální vakuum. A o tom tu hlavně bude řeč!
Můj úvodní příspěvek je tedy opravdu jen úvodem k odpovědi na Tvoji mnohovrstevnatou a mnohoobsažnou otázku. Nemohu odpovědět na Tvoji otázku 120 stránkovým elaborátem
Příteli Amblerovi mohu slíbit, že o matematickém konstruktu STR, časoprostoru, bude řeč jen okrajově, jako odstrašující příklad vítězství matematiky nad zdravým rozumem. CMS

PS: Gábi, jestli je Tvůj příspěvek současně otázkou po existenci relevantního důkazu, že v tom vakuu něco materiálního existuje, tak vyčkej do dnešního večera. CMS

[sokrateus]

Celé 20. století se fyzikové přeli o charakter a obsah fyzikálního vakua, tohoto terra incognita. Téměř všem už bylo jasné, že to není totální materiální prázdno a proto ten opatrnický název: fyzikální vakuum. Jenže co to vakuum představuje, když ne totální nic? Jasno nevznesl ani experiment M-M, ani pokus Fizeauův, Sagnacův, ba ani Trouton-Nobleův. Ano, nemohlo to být totální prázdno, protože se v něm děly věci přezáhadné. Například tohle: dvoudeskový kondenzátor při nabíjení a vybíjení vykazuje prostor mezi těmi deskami záhadné vírové magnetické pole. Ta záhada spočívala v tom časovém intervalu kreace mag. pole právě jen tehdy, když docházelo ke změně velikosti náboje na deskách . Že magnetické pole doprovází každý, tedy i ustálený elektrický proud ve vodiči bylo notoricky známo, Jenže tohle bylo něco jiného: mag. pole vznikalo jen při změnách náboje na těch deskách! Klasici to „vyřešili“ klasicky: mag. pole vznikalo jen při změnách elektrostatického pole mezi deskami. Ale je třeba se zeptat, co je to elektrostatické pole? Čím se odlišuje prostor bez tohoto pole od prostoru s elstat. polem? Klasik asi řekne: tím, že je tam to elstat. pole. To je chůze v kruhu!
Jinou nadějnější cestou zastává, m.j. profesor Rydnik: kolem elektrického náboje se vakuum polarizuje. To už je jiná káva. Co to je polarizace dielektrika dávno víme. Je to známé posunutí elektrických nábojů vázaných v tom dielektriku z jejich elektricky nulitních poloh. Lze tedy považovat vakuum za takové dielektrikum v němž dochází k posunu nějakých nábojů? Ano, jistě! A dává to logické chování prostoru mezi deskami toho kondentátoru. Se změnou velikosti náboje na deskách se prostě mění velikost polarizace vakua mezi deskami a při každé změně polarizace se pohybují nějaké elektrické náboje vázané v tom vakuu. A když se někde pohybují el. náboje tak kolem těhle pohybujících se nábojů nutně vzniká mag. pole. A jsme doma. Když se mění velikost náboje na deskách mění se tím polarizace prostoru mezi deskama, čímž tam probíhá protisměrný pohyb el. nábojů a tudíž tam nutně vzniká mag. pole. Es stimt sehr gut! Jen je třeba se zamyslet jakéže el. náboje v tom vakuu jsou. Nebo spíš, kde se ty el. náboje tam berou? Zatím se tím nebudem do detailu zabývat, ale důležité je toto: polarizovat lze jen dielektrikum, kde jsou el. náboje vázány na hm. objekty toho dielektrika, např. atomy, nebo molekuly s elektrickou vazbou. (elektrolyt polarizovat nelze!) A pokračováním těchto dedukcí musíme připustit, že to „prázdné“ vakuum zřejmě obsahuje materiální objekty, které mají uvnitř sebe vázané el. náboje! Atomy a molekuly tam určitě nejsou!A už zbývá jen identifikovat a vymezit obsah těchto vakuových objektů. I o tom bude řeč někdy příště, jak zpívával Katapult
Důležitou zprávou pro dnes je. že tzv. posuvný proud v prostoru mezi deskami kondenzátoru signalizuje nepochybnou existenci materiálních objektů vakua, které m.j. obsahují vázané el. náboje. Bez tohoto jevu by posuvný proud nevznikal..A tohle mohli fyzikové „objevit“ už zhruba před sto léty, kdy už je znám jev posuvný proud! Posuvný proud je tedy nejflagrantnějším důkazem, že vakuum obsahuje nějaké hmotné objekty, každý s nejméně dvěma antipodními elektrickými náboji vázanými uvnitř. CMS

[Slavek Krepelka]

Důležitou zprávou pro dnes je. že tzv. posuvný proud v prostoru mezi deskami kondenzátoru signalizuje nepochybnou existenci materiálních objektů vakua, které m.j. obsahují vázané el. náboje. Bez tohoto jevu by posuvný proud nevznikal..A tohle mohli fyzikové „objevit“ už zhruba před sto léty, kdy už je znám jev posuvný proud! Posuvný proud je tedy nejflagrantnějším důkazem, že vakuum obsahuje nějaké hmotné objekty, každý s nejméně dvěma antipodními elektrickými náboji vázanými uvnitř. CMS

Nazdar Sokrateusi,

Tak jsem chtel tak nejak pripomenout chovani elektrostatickeho pole a naprostou nutnost neceho materialniho pro existenci tohoto jevu, stejne jako te posloupnosti organizace materialnich struktur a pod struktur ve vesmiru. Ty jsi mne predbehl a usetril muj pluh. Dekuji.

Kdysi jsem se motal po jinych diskuznich krouzcich a byla mi predhozena existence Velke Zdi ve vesmiru, pokud si dobre pamatuji tak pozorovatelne z jizni polokoule, ktera se tahne pres pul oblohy ve vzdalenosti mnoha [nepamatuji si cislo] bilonu svetelnych let. Tento utvar je daleko vetsi, nez zminene metagalaxie. Za povsimnuti stoji skutecnost, ze jde o utvar alespon zdanlive linearni, a ne kruhovy. protoze nema pozorovatelny stred, jako galaxie, ktere sjou k nam orientovane hranou. Takze zde mozna existuje skutecne to dalsi patro makrosveta.

Pokud se clovek podiva na ty vesmirne struktury, muze si povsimnout zavislosti napriklad mezi asteroidy v kruzich Saturnu, nebo asteroidoveho pasu, nebo ruznych utrzkovych asteroidovych utvaru na velice protahlych drahach putujicich slunecnom systemem. Jejich strukturalne promenlivy charakter je danny vzajemnymi lokalnimi a dynamickymi gravitacnimi a setrvacnymi zavislostmi mezi jednotlivymi asteroidy v ramci jejich seskupeni, stejne jako jejich spolecnou gravitacni zavislosti, stejne jako zavislosti na gravitacnim vztahu k slunci a planetam. Lokalni charakter je pricny pohyb asteroidu v ramci struktury pasu samotneho, ktery se stava v ramci obezne drahy spiralovity. Jedna se tedy o dualitu jakehosi proudeni, ktere unasi castice materialu po vlnite draze, coz by snad mohlo nastinit, ze tato dualita je vlastni vsem procesum od metagalaktickych po elektrostaticke a gravitacni. Tyto "asteroidove" zavislosti jsou stejne platne pro "paze? loukote?" spiralovych galaxii, stejne jako hvezd ve vsech ostatnich galaxiich, stejne jako galaktickych shluku atd. Toto nam napovida, ze vesmirna soustave je fraktalni a dynamicka.

Az sem jsem v podstate zajedno se Sokrateusem.

S poslednim odstavcem mam ale vazny problem, specielne s konceptem elektrickeho naboje. Pokud nekdo nedokaze jasne vysvetlit, jak to, ze kus plastiku nevede elektricky proud, protoze na rozdil od vodicu nema volne elektrony, zatimco ma volne elektrony a jakesi diry [polovodice] na to, aby se naboje na plastiku preskupily, ci se z nej dokonce premistily na jiny kus nevodice, budu mit s timto konceptem neslucitelny problem.

Zde mi vyplyva, ze staticke pole je vyvolano zmenou ve strukture a tim proudeni nejakych toku cehosi. Vzhledem k tomu, ze mluvime o vakuu, nemuzeme zde mluvit o proudeni elektronu, ci jinnych materialnich castic, ktere maji vlastnost hmoty, tedy masu, tedy schopnost byt pritahovany gravitaci a vlastnost setrvacnosti. Pokud jsou tyto castice ve vztahu podobnem vzajemnym gravitacnim vztahum asteroidovych pasu, galaktickych vnitrnich i vnejsich gravitacnich vztahu atd, nutne musi tyto vztahy v elektrostatickem poli vyplyvat z pritazlive[ych] sily, ktera je fraktalne na nizsim stupni universalni fraktalni organizace, nez gravitace a tudiz radove nizsim silovym systemem [ad infinitum] do nekonecna. Tento koncept take jasne naznacuje, ze elektrostaticke pole je zpusobeno preskupenim alespon casti struktury gravitacniho pole a ze ani toto pole neni tvoreno z niceho, ale zase z proudu jakychsi bezmasych castic, ktere jsou zase v zavislosti pusobeni sil radove nizsich nez gravitace. Z toho jasne vyplyva, ze v abstraktnim prostoru existuje nikoliv konceptualne zastaraly staticky aether, ale system bezmaseho proudeni aetherovych castic, zpusobujici jednak gravitaci svym pusobenim na masivni hmotu, stejne jako elektrostaticke a magneticke jevy, stejne jako setrvacnost atd.

Pokud to nema nic spolecneho s Kvartonovou teorii, omlouvam se za pleveleni. Nicmene si myslim, ze kazda nova teorie by mela nejdrive adresovat a vyresit vsechny vnitrni konflikty predeslych teorii a konceptu. Pokud tak neucini, zahrnuje tyto konflikty a stava se inkonzistentni. Pak take nemuze representovat skutecnou prirozenost fyzikalniho sveta, i kdyz muze obsahovat matematicky pouzitelne segmenty slouzici k digitalni, tedy kvantitativni predpovedi v ramci odpovidajicich aplikaci.

Ahoj, Slavek.

[Gabča]

kolem elektrického náboje se vakuum polarizuje. To už je jiná káva. Co to je polarizace dielektrika dávno víme. Je to známé posunutí elektrických nábojů vázaných v tom dielektriku z jejich elektricky nulitních poloh. Lze tedy považovat vakuum za takové dielektrikum v němž dochází k posunu nějakých nábojů? Ano, jistě!

Počkej milý Sokézi,
chápu to dobře tak, že:
protisměrné proudy ve vakuu = zmíněná protisměrnost spočívá v tom, že kladné náboje proudí k jedné desce, a záporné opačně;
a to jen v momentu, kdy změním (pro ně) přitažlivou sílu na deskách. Tedy nějaký náboj se ve vakuu napne směrem k deskám, opravdu malinko posune, ale v zásadě zůstane svázán na místě (je vázaný, ne volný).
vířivé proudy = podle pravidla pravé ruky se kolem tohoto malého napínacího pohybu náboje roztočí magnetické pole. Aj, to je opravdu zvláštní. Jakoby se "něco" při oddálení/přiblížení dvou opačných nábojů od sebe protočilo vždy doprava/doleva. Jak si to jen představit?
A opravdu to tak je?
Je to opravu tak "neprůstřelné" jak ten posuvný proud popisuješ? A vůbec, víš něco konkretního o těch Tvých hypotetických vakuových objektech?
Duany

[sokrateus]

Kdysi jsem se motal po jinych diskuznich krouzcich a byla mi predhozena existence Velke Zdi ve vesmiru, pokud si dobre pamatuji tak pozorovatelne z jizni polokoule, ktera se tahne pres pul oblohy ve vzdalenosti mnoha [nepamatuji si cislo] bilonu svetelnych let. Tento utvar je daleko vetsi, nez zminene metagalaxie. Takze zde mozna existuje skutecne to dalsi patro makrosveta.


Az sem jsem v podstate zajedno se Sokrateusem.
Zde mi vyplyva, ze staticke pole je vyvolano zmenou ve strukture a tim proudeni nejakych toku cehosi. Vzhledem k tomu, ze mluvime o vakuu, nemuzeme zde mluvit o proudeni elektronu, ci jinnych materialnich castic, ktere maji vlastnost hmoty, tedy masu, tedy schopnost byt pritahovany gravitaci a vlastnost setrvacnosti. Pokud jsou tyto castice ve vztahu podobnem vzajemnym gravitacnim vztahum asteroidovych pasu, galaktickych vnitrnich i vnejsich gravitacnich vztahu atd, nutne musi tyto vztahy v elektrostatickem poli vyplyvat z pritazlive[ych] sily, ktera je fraktalne na nizsim stupni universalni fraktalni organizace, nez gravitace a tudiz radove nizsim silovym systemem [ad infinitum] do nekonecna. Tento koncept take jasne naznacuje, ze elektrostaticke pole je zpusobeno preskupenim alespon casti struktury gravitacniho pole a ze ani toto pole neni tvoreno z niceho, ale zase z proudu jakychsi bezmasych castic, ktere jsou zase v zavislosti pusobeni sil radove nizsich nez gravitace. Z toho jasne vyplyva, ze v abstraktnim prostoru existuje nikoliv konceptualne zastaraly staticky aether, ale system bezmaseho proudeni aetherovych castic, zpusobujici jednak gravitaci svym pusobenim na masivni hmotu, stejne jako elektrostaticke a magneticke jevy, stejne jako setrvacnost atd.

…v abstraktnim prostoru existuje nikoliv konceptualne zastaraly staticky aether, ale system bezmaseho proudeni aetherovych castic, zpusobujici jednak gravitaci svym pusobenim na masivni hmotu, stejne jako elektrostaticke a magneticke jevy, stejne jako setrvacnost atd.

Pokud to nema nic spolecneho s Kvartonovou teorii, omlouvam se za pleveleni. Nicmene si myslim, ze kazda nova teorie by mela nejdrive adresovat a vyresit vsechny vnitrni konflikty predeslych teorii a konceptu.

Ahoj, Slavek.

Nazdárek Slávku, jsi patrně nosičem špatných skutků. Dopoledne jsem smolil odpověď na tvůj příspěvek a stala se mi takováhle věc: píšu, píšu, blížím se k finále a vtom šlus: celé odpovědní okno bez ohlášení někam zmizelo ; zůstala mi na „radaru“ jen tapeta. Já na to zíral jak na vidění a začal horlivě zkoušet kdeco na oživení toho „vzácného“ textu a nic! Je to u mého PC 1. případ, tak ho asi ještě nevyhodím! Něco podobného občas zažívám při lokalizaci poruch izolace, kontinuity a LC nerovnováh na vf DK. ‚My co spolu mluvíme‘, tomuto fenoménu, získaných absurdních divergencí, odporujících všem fyzikálním zákonům, říkáme P.Z.S = Přirozená Zarputilost Stroje. Nepomohou žádné domluvy ani korektivy, jen vypnout aparaturu a čekat na jinou konstelaci hvězd, nebo čeho.
Takže k věci: Velká Zeď. Kdes to Slávku četl? V blesku nebo co to tam v tý Kanadě máte za bulvár? O neserióznosti té zprávy svědčí už údaj o vzdálenosti toho jevu. Slávku, dnešní nejmohutnější astronomické receptory jsou schopné zachytit (identifikovat) objekty ve vzdálenosti řádově G l.y. A ta tvoje velká zeď se údajně nachází ve vzdálenosti o tři řády dále. (T l.y.). Tedy, další „patro“ vesmíru snad existuje, ale my zatím nemáme prostředky jej identifikovat. Jinak ti, Slávku prozradím o sobě jednu věc: Jsem v podstatě „hraboš“. Nejsem ani pozemský tvor, spíš „podzemský“. Prostě se hrabu v submikrokosmu. Takže o astronomii velkých dimenzí si se mnou moc nepogadaš.
Jo, jak sjedeš do éteru tak já ožívám. Napsal jsi: //… elektrostaticke pole je zpusobeno preskupenim alespon casti struktury gravitacniho pole a ze ani toto pole neni tvoreno z niceho, ale zase z proudu jakychsi bezmasych castic, ktere jsou zase v zavislosti pusobeni sil radove nizsich nez gravitace.// Slávku, můžeš mi polopaticky vysvětlit cos tímhle souvětím chtěl vyjádřit? Já tomu moc nekapíruju. Podle kvartonového modelu, elstat. pole je nezávislé na struktuře či existenci gravitačního pole, tj. může existovat i mimo něho, v euklidovském prostoru. Je to jen polarizace, tj. orientace nábojových dipólů těch hypotetických hmotných objektů vakua (nechci předbíhat popiskem těchto objektů, abych znovu nedostal od impresky zaušák).

//…v abstraktnim prostoru existuje nikoliv konceptualne zastaraly staticky aether, ale system bezmaseho proudeni aetherovych castic, zpusobujici jednak gravitaci svym pusobenim na masivni hmotu, stejne jako elektrostaticke a magneticke jevy, stejne jako setrvacnost atd.//
Slávku co myslíš tím systémem bezmasého proudění? (nejedná se o páteční jídlo, že né? ) Povídej, povídej. Chozé Mario Sokéz

[sokrateus]

kolem elektrického náboje se vakuum polarizuje. To už je jiná káva. Co to je polarizace dielektrika dávno víme. Je to známé posunutí elektrických nábojů vázaných v tom dielektriku z jejich elektricky nulitních poloh. Lze tedy považovat vakuum za takové dielektrikum v němž dochází k posunu nějakých nábojů? Ano, jistě!

Počkej milý Sokézi,
chápu to dobře tak, že:
protisměrné proudy ve vakuu = zmíněná protisměrnost spočívá v tom, že kladné náboje proudí k jedné desce, a záporné opačně;
a to jen v momentu, kdy změním (pro ně) přitažlivou sílu na deskách. Tedy nějaký náboj se ve vakuu napne směrem k deskám, opravdu malinko posune, ale v zásadě zůstane svázán na místě (je vázaný, ne volný).
vířivé proudy = podle pravidla pravé ruky se kolem tohoto malého napínacího pohybu náboje roztočí magnetické pole. Aj, to je opravdu zvláštní. Jakoby se "něco" při oddálení/přiblížení dvou opačných nábojů od sebe protočilo vždy doprava/doleva. Jak si to jen představit?
A opravdu to tak je?
Je to opravu tak "neprůstřelné" jak ten posuvný proud popisuješ? A vůbec, víš něco konkretního o těch Tvých hypotetických vakuových objektech?
Duany

Čekám, milá impresko, to co jsi napsala platí v elektrolytech. V dielektrikách kam podle KMV patří i vakuum je to zásadně jiné. Tam jsou ty el. náboje vázány elektrickými silami (Ježiš, teď jsem nahrál na smeč příteli pootovi a určitě mi to votluče vo hlavu, že jsem konečně připustil existenci sil. Ale ono je to trošku jinak, jenomže já to nedovedu vyjádřit řečí klasické fyziky ). Takže el. síly mezi náboji drží ty náboje uvnitř zhruba kulových objektů, tak, že jsou navenek elektricky nulitní. Ovšem působením vnějších el. nábojů na deskách kondíku jsou náboje uvnitř vakuových objektů jakoby povytahovány z nich směrem k opačným nábojům na deskách, takže ty objekty tvoří oválné šišky v jejichž protáhlých ramenech sídlí ty opačné, povytažené el. náboje, které, na rozdíl od volných nábojů v elektrolytech,stále zůstávají uvnitř těch "šišek". Dotaz: nebylo by dobré a názorné sem vřadit tu Tvoji malůvku, o polarizaci vakua v okolí el. náboje? Duanko, skoč pro to do "kabinetu" seš mladší a hezčí. Z toho všeho je zřejmé, že k protisměrnému pohybu v "šiškách" dochází při změnách velikosti nábojů na deskách. (ramena "šišky" se natahují a smršťují) A jen při těchto změnách tvarů "šišek" vzniká kolem těchto vnitřních "mikroproudů" ve všech vakuových objektech manetické pole. A jeto!

//Jakoby se "něco" při oddálení/přiblížení dvou opačných nábojů od sebe protočilo vždy doprava/doleva. Jak si to jen představit?// V podstatě je Tvoje úvaha správná. Přiblížení, nebo oddálení nábojů uvnitř vakuových objektů lze považovat za mikroproudy tekoucí vůči deskám v jednom směru, po druhé v opačném směru a okolí těchto mikroproudů reaguje jako na normální el. proud - 'vírovým', nebo také 'kruhovým' mag, polem. Tenhle relikt je pozůstek z dob, kdy se mluvilo o směru magnetických siločar, jakoby ty myšlené siločáry od někud někam tekly A od toho vyvozují nešťastní magneťáři svoji představu, že 'tam něco teče'! Čili, že se dá tento vírový pohyb siločar nějak využít. Nejde opravdu o pohyb nějakých myšlených siločar, ale jen k ilustraci, že se tam vyskytuje příčná, kruhová orientace částic vnějšího prostředí. (Až se dostaneme dál popíšu ho).

//Je to opravu tak "neprůstřelné" jak ten posuvný proud popisuješ? A vůbec, víš něco konkretního o těch Tvých hypotetických vakuových objektech?
Sdělení šeptané jen pro maskuliny:Duanka nám spěchá jak vdova na postel. Nic jsem neřek'
Takže: neprůstřelé není nic, ani neprůstřelná vesta. Ale t.zv. posuvný proud nemá lepší logické vysvětlení. Klasiké "vysvětlení", že je to způsobeno změnou elstat. pole, je polovičaté; vždy se můžem zeptat a co se děje ve vakuu, při změně elstat. pole? a tady odsud je už jen cesta k polarizaci vakua. Co se Tvé poslední otázky týče: má to být nedočkavé vyzvání k dalšímu odčinku našeho dialogu o KMV? Zdraví Tě Chozé Mário Sokéz.

[Slavek Krepelka]

Nazdárek Slávku, jsi patrně nosičem špatných skutků.

Hochu, to na mne nesvadej. To si lidi delaj sami. Ja mam naopak tendenci uvest do chodu, co jinym nejde. Treba nastartovat auto, rozsvitit svetlo, nebo nahodit komp. Neco se pri tom psani stalo, nejaky konflikt v tobe samem a komp se na to nemoh koukat.

Moje dcera mela tri PCs po sobe, ktere na ni z pricin neznamych dost casto samy od sebe prestartovaly. Tady mluvime o delsi historii cca 8 let a asi za to nemohly ani ty masiny, ani programy. Ten prvni podedila po mne a ja s nim problemy nemel. Druhy bylo totez, take podedeny. Treti uplne novy a profesionalne nainstalovany. Vloni dostala Mac knihu a zadny problem. Asi ten jeji posledni PC preberu a uvidim, jestli mne bude take blbnout jako ji. Nejde o "zarputilost" veci, ale lidi.

Velká Zeď. Kdes to Slávku četl? V blesku nebo co to tam v tý Kanadě máte za bulvár? O neserióznosti té zprávy svědčí už údaj o vzdálenosti toho jevu. Slávku, dnešní nejmohutnější astronomické receptory jsou schopné zachytit (identifikovat) objekty ve vzdálenosti řádově G l.y. A ta tvoje velká zeď se údajně nachází ve vzdálenosti o tři řády dále. (T l.y.).

Nevim jestli Hubble, ale radioteleskopy jdou do 12 bilionu svetelnych let. Ne vsechna astronomie je opticka.

Jo, jak sjedeš do éteru tak já ožívám. Napsal jsi: //… elektrostaticke pole je zpusobeno preskupenim alespon casti struktury gravitacniho pole a ze ani toto pole neni tvoreno z niceho, ale zase z proudu jakychsi bezmasych castic, ktere jsou zase v zavislosti pusobeni sil radove nizsich nez gravitace.// Slávku, můžeš mi polopaticky vysvětlit cos tímhle souvětím chtěl vyjádřit? Já tomu moc nekapíruju. Podle kvartonového modelu, elstat. pole je nezávislé na struktuře či existenci gravitačního pole, tj. může existovat i mimo něho, v euklidovském prostoru. Je to jen polarizace, tj. orientace nábojových dipólů těch hypotetických hmotných objektů vakua (nechci předbíhat popiskem těchto objektů, abych znovu nedostal od impresky zaušák).

Zkusim tedy jinak.

Za prve, gravitacni pole je vsudy pritomne a vse prostupujici. Z toho pro mne vyplyva, ze vynechanim gravitacniho pole z jakekoliv teorie jsme se dopustili zavazne chyby. Trochu jako ignorovani lamp na chodniku, nez si do nejake clovek nabehne.

Jinak se snazim rici, ze gravitace je ta nejjemnejsi struktura siloveho pole, ktere jsme schopni nejak primo merit, a ktera nas primo ovlivnuje. Silova pole dalsiho pod řádu sice pusobi primo na eaterove castice, ale ne primo na nas relativni makrosvet. Asi by se to dalo prirovnat k fraktalni iteration. Jde o pole tak male "zrnitosti", ze my je muzeme jenom tusit. Stejne jako maji asteroidove proudy, galakticke seskupeni atd. svou strukturu tak jak ji zname, maji ji i gravitacni proudy aeteru. Jenze pak do toho nejaky "Buh" hodi kapacitor, a tim kapacitorem tu strukturu dost nahle zmeni. Tedy jednak prostorove orientace proudu, jednak harmonicke zavislosti toku a jejich interakce. Na zvetsenem meritku by to vypadalo, jako by se nas vesmir zblaznil a relativne nahle se cely preskupil naprosto proti vsem nasim fyzikalnim zakonum.

S//…v abstraktnim prostoru existuje nikoliv konceptualne zastaraly staticky aether, ale system bezmaseho proudeni aetherovych castic, zpusobujici jednak gravitaci svym pusobenim na masivni hmotu, stejne jako elektrostaticke a magneticke jevy, stejne jako setrvacnost atd.//
Slávku co myslíš tím systémem bezmasého proudění? (nejedná se o páteční jídlo, že né? ) Povídej, povídej. Chozé Mario Sokéz

Rikam prakticky totez, co Kacha, i kdyz asi vice do detailu. V podstate jde o to, ze aeter putuje Euklidovskym prostorem v jakychsi dvousmernych meandrujicich [nejspise spiralovitych] rekach. Mezi znamymi silamy zapricinuje Van der Waals, coz je minigravitace, gravitacni a elektrostaticke pole. Pokud se tyto reky umotaji do koherentnich svazku veleřek, leze z toho magneticke pole vcetne hmoty, ktera je soustavou malych magnetickych poli protkaných statikou. Vzajemny harmonicky vztah mezi zauzlovanou magnetickou strukturou hmoty a gravitacnimi proudy pak zapricinuje setrvacnost. Snad by se to dalo prirovnat k ozubenemu kolu, ktere jede po hrebenici linearni rychlosti ekvivalentni jejimu prumeru a poctu otocek, i kdyz je to dost neadekvatni analogie.

Jde o to, ze veskera pole maji snahu do sebe svymi spiralovitymi slozkami aetherovych proudu alespon harmonicky zapadat. Zrychlis objekt v gravitacnim poli, musis zmenit rychlosti a frekvence v materialu, aby se mohl polem pohybovat udelenou rychlosti. Nicmene jakmile zrychlovani prestane, vsechny vztahy jsou v rovnovaze a teleso se pohybuje danou rychlosti. Trosku jako auticko na setrvak. No a pritazlivost je dusledek lomu složek poli [stejne jako opticky lom] hustsimi poli hmoty. Rekneme, ze mas spiralu gravitacniho toku mezi Everestem a strednim Atlantikem. Vnitrni pnuti spiraly ve vzduchu a gravitacnim poli ohyba osu teto spiraly do celkem idealniho polokruhu nad zemskym povrchem, stejne jako to dela silocara magnetu. Ted do toho vrazis letadlo, a material letadla se to v prechodu ze vzduchu do hliniku pokusi lokalne narovnat. Tomu oblouku se to nelibi a brani se tim, ze se ponekud snazi narovnat i v tesne blizkosti materialu. To ale nechce jit a toto rovnani pak pritahuje letadlo k zemi. U magnetu se deje uplne totez. Das k nemu kus zeleza, zelezo vede magnetickou silocaru, nebo spise magneticky tok po nejkratsi mozne draze skrz zelezo, silocara se narovnava a tahne zelezo k magnetu. Jde o naprosto jednoduche mechanicke a geometricke principz, i kdzy je to cele nesmirne komplexni soustava, navic dznamicka a neustale se meninici v detailech.

Zatim toho necham Ahoj, Slavek.

[1220]

Slávek napsal :
Jde o to, ze veskera pole maji snahu do sebe svymi spiralovitymi slozkami aetherovych proudu alespon harmonicky zapadat. Zrychlis objekt v gravitacnim poli, musis zmenit rychlosti a frekvence v materialu, aby se mohl polem pohybovat udelenou rychlosti. Nicmene jakmile zrychlovani prestane, vsechny vztahy jsou v rovnovaze a teleso se pohybuje danou rychlosti. Trosku jako auticko na setrvak. No a pritazlivost je dusledek lomu složek poli [stejne jako opticky lom] hustsimi poli hmoty. Rekneme, ze mas spiralu gravitacniho toku mezi Everestem a strednim Atlantikem. Vnitrni pnuti spiraly ve vzduchu a gravitacnim poli ohyba osu teto spiraly do celkem idealniho polokruhu nad zemskym povrchem, stejne jako to dela silocara magnetu. Ted do toho vrazis letadlo, a material letadla se to v prechodu ze vzduchu do hliniku pokusi lokalne narovnat. Tomu oblouku se to nelibi a brani se tim, ze se ponekud snazi narovnat i v tesne blizkosti materialu. To ale nechce jit a toto rovnani pak pritahuje letadlo k zemi. U magnetu se deje uplne totez. Das k nemu kus zeleza, zelezo vede magnetickou silocaru, nebo spise magneticky tok po nejkratsi mozne draze skrz zelezo, silocara se narovnava a tahne zelezo k magnetu. Jde o naprosto jednoduche mechanicke a geometricke principz, i kdzy je to cele nesmirne komplexni soustava, navic dznamicka a neustale se meninici v detailech.


Souhlasím, ale zdůvodnit ten souhlas nedokážu, spíš jenom pocit.
Mimo jiné tam vidím provázanost všeho se vším, alefový počet atp...............

[sokrateus]

Zatim toho necham Ahoj, Slavek.[/quote]

P.Z.S. Slávku, zaměřoval jsi někdy závady na dálkových vyrovnávaných, metalických kabelech? Dřív když jsme měřili na můstcích MGK, nebo RCL to opravdu záleželo na přesném vyrovnání můstku, čili na měřiči. Teď se používají zobrazovací přístroje na principu radarových odrazů, tak tam měřič pouze připojí vadné vedení k přístroji a spustí ho. Pak jenom sejme naměřené údaje a vloží je do vzorců, případně přímo odečte z displeje vzdálenost k závadě. Měřič-technik pak už „jen“ převede podle dokumentace ten údaj na trasu kabelu. Když Ti ale někdy, naštěstí málokdy, při naprosto stejném připojení (vůbec na to nesáhneš!) ten přístroj ukáže divergence vzdáleností v hodnotě několika „pupin“ , tak potom abys chodil kolem kabelářů kanálama a nebo jim sám vykopal doměřovací pupinu. To je to nevysvětlitelné P.Z.S. !

Nedávná zpráva z astronomie:
Astronomové dokázali pomocí desetimetrového havajského dalekohledu Keck II identifikovat šest slabých galaxií s právě se formujícími hvězdami ve vzdálenostech větších než 13 miliard světelných let od Země. Stáří celého vesmíru se přitom odhaduje na třináct a půl miliardy let. Objevené galaxie tedy pravděpodobně vznikly velmi brzy, asi 0,5M l.y. po Velkém třesku. Jiný zdroj udává stáří těch galaxií asi 0,6 M l.y. Záznam byl pořízen dlouhodobou expozicí na desetimetru za pomoci gravitační čočky vytvořené z kupy galaxií Abell 2218. Naměřený redshift, z = 6,9 až 7,0 . Pokud by ten zaznamenaný objekt byl od nás vzdálen, jak udáváš, 12 T l.y. tak by musel začít zářit asi 11,875 biliónů let před Big Bangem. Tomu snad sám nevěříš! Vůbec nezáleží na tom ve které části elmag. spektra pozorování bylo uskutečněno; všechny se šíří stejnou rychlostí!

Ad el. pole a gravipole.
V KMV není elektrické pole vázáno na existenci gravitačního pole a proto může existovat i v prostředí kde gravipole má nulovou hodnotu.. Je mezi nim principiální rozdíl asi jako mezi gravipolem a jaderným! Gravitační pole je vlastně multilaterárním, tedy součtovým hmotovým polem všech vakantů v prostoru; el. pole spočívá v nábojové orientaci kvartonů. Opravdu to není stejné.

// Stejne jako maji asteroidove proudy, galakticke seskupeni atd. svou strukturu tak jak ji zname, maji ji i gravitacni proudy aeteru//

Slávku, co se skrývá pod výrazem gravitační proudy aeteru? Podle starých představ je éter nehmotná, nehybná substance. Jaká je Tvoje charakteristika částic éteru? Co tvoří ty gravitační proudy? Můžeš to blíže upřesnit? Jaký mají tvoje částice éteru vztah k látkové hmotě; tedy k elementárním částicím? Jak si představuješ jejich vzájemnou penetraci?

// aeter putuje Euklidovskym prostorem v jakychsi dvousmernych meandrujicich [nejspise spiralovitych] rekach.// Slávku, co neustále pohání (dává impuls) tvým éterovým řekám?

Jen tak na okraj: Van der Vaalsovy síly nemají vůbec nic společného s gravitací, ale se zbytkovými elektrickými silami mezi neutrálními molekulami.

Slávku, můžeš se k uvedeným otázkám a nesrovnalostem nějak vyjádřit? Myslím, že bys měl. Zdraví Tě přítel Sokrateus

[Slavek Krepelka]

P.Z.S. Slávku, zaměřoval jsi někdy závady na dálkových vyrovnávaných, To je to nevysvětlitelné P.Z.S. !

Nazdar Sokrateusi,

Ja tak ubouchat kotel, nebo zbastlit jerab. S timhle jsem se primo nesetkal, ani o tom neslysel. Ale narazil jsem na partu, ktera chtela asi tak nejak podobne lokalizovat uniky vody a kapalin vubec z potrubi pomoci ultrazvuku. Tak me napada, ze obe metody a aplikace pracuji na interferenci. Proc to nekdy blbne nevim, ale s tim ultrazvukem to vypadalo nadherne v kompu, a v praxi uz ne.

Nedávná zpráva z astronomie:
Astronomové dokázali pomocí desetimetrového havajského dalekohledu Keck II identifikovat šest slabých galaxií s právě se formujícími hvězdami ve vzdálenostech větších než 13 miliard světelných let od Země.

Oh, Sokrateusi, omluva na me strane, 1 billion v Anglicke posloupnosti = 1 miliarda v Ceske posloupnosti. Promin, tuhle nuanci mezi nazvoslovim si uz ani neuvedomuji a pouzivam Anglickou. Zacnu tady pouzivat tu Ceskou, pokud na to zase dojde.

Anglicka jde: Thousand, Million, Billion, Trillion, Quadrillion .........

Ad el. pole a gravipole.
V KMV není elektrické pole vázáno na existenci gravitačního pole a proto může existovat i v prostředí kde gravipole má nulovou hodnotu.. Je mezi nim principiální rozdíl asi jako mezi gravipolem a jaderným! Gravitační pole je vlastně multilaterárním, tedy součtovým hmotovým polem všech vakantů v prostoru; el. pole spočívá v nábojové orientaci kvartonů. Opravdu to není stejné.

Nemam problem s tim, jak si KMV tyhle veci resi. Mam problem s tim, ze gravitace je vsudypritomna a tudiz nevidim zadnou moznost, ze by ji neco nebylo at uz ovlivnovanu, ci zpusobovano. Pujde o dilci teorii, ktera bude mozna matematicky fungovat ke spokojenosti vsech zucastnenych. Nicmene problem toho "dilci" ji zase eventualne postavi na vedlejsi kolej, protoze bude mit konflikty s jinymi teoriemi a hlavne pak se skutecnosti, jak veci funguji.

Slávku, co se skrývá pod výrazem gravitační proudy aeteru? Podle starých představ je éter nehmotná, nehybná substance. Jaká je Tvoje charakteristika částic éteru? Co tvoří ty gravitační proudy? Můžeš to blíže upřesnit? Jaký mají tvoje částice éteru vztah k látkové hmotě; tedy k elementárním částicím? Jak si představuješ jejich vzájemnou penetraci?

// aeter putuje Euklidovskym prostorem v jakychsi dvousmernych meandrujicich [nejspise spiralovitych] rekach.// Slávku, co neustále pohání (dává impuls) tvým éterovým řekám?

Ano, stare predstavy. Ty jsou presne tim duvodem, proc M&M nic takoveho nenasel a proc byl koncept aeteru prohlasen za nesmysl. Co vsak par lidi z okruhu prisne vedeckeho ale naslo, jsou torzni pole [instantni pole, Kozyrev, Astronomie], rychlejsi nez svetlo pole [instantni pole, Sansbury] nemluve o mene vedeckych pokusnictvich s [instantni] telepatii atd. Tech vedeckych "podivnosti" je peknych par, ale nenosim to vsechno v hlave a nepidim se po nich. Tyhle dve jsou dostatecne na to si uvedomit, ze je vsechno nejak jinak. Dalsi stoji za povsimnuti, ze cela Newtonovska gravitacni teorie by nemakala, kdyby "gravitace" pusobila v zavislosti rychlosti svetla, tedy C. Gravitace se nesiri, ale existuje jako postranni efekt existujicich poli a jejich struktur.

Nejak jsem doufal, ze jsem to dost nastinil prirovnanim k pohybu asteroidovych pasu. Tedy alespon tu zavislost pohybu jednotlivych asteroidu v asteroidovem pasu na "mikrogravitaci". Zkusim to tak, jak jsem na to dosel ja. Za shluk aetherovych castic si dosad hada. Pust dva hady proti sobe, a oni se po dobu kdy se plazi jeden proti druhemu v telesnem kontaktu stanou sami sobe prostredim, nutnym k jejich prostorovemu pohybu, zatimco jejich "meandr" se nikam neposunuje. Dve "reky" takovych hadu, ktere se budou prolinat a pohybovat v opacnem smeru, to vyjadri jeste lepe. Princip nevyzaduje zadnou podlozku, ci zem, aby fungoval. Tyhle reky se samozrejme mohou prolinat i do krize atd. porad to pracuje, akorat s tim, ze v takovem pripade dochazi vzajemnou interakci k vzajemne zmene smeru [lomeni] takovych proudu. Jde tedy o funkci podobne zakonu: "Hul do vody ponorena vypada jak nalomena."

Co uvedlo aether do pohybu nevim a nehodlam nad tim spekulovat. To bych mohl spekulovat nad tim, co udeli fotonu C, kdyz vyleti z baterky. Nicmene, tyto proudy udrzuje v pohybu bez ztratovost principu. U hadu by to nepracovalo, protoze treci ztraty jdou do tepelnych. Aeater je radove pod svetlem a o tepelnych ztratach tedy nemuze byt rec. Ztraty ktere by doznal levo chodny proud aetheru se stanou prikonem pro pravochodny proud aetheru a obracene a vysledek je vseobecne bezztratova interakce. Tento princip neustale vyrovnava vzajemne rychlosti protitoku a prostorove stabilizuje vlny toku do celkem staticke formy. Da se to v analogii videt na vlnach a meandrech reky, kdy reka proudi a vlni, ale vlny reky jsou relativne nehybne ke brehum a stejne tak jsou nehybne meandry v brezich. Tohle je vlastnost "prostoru", ktera mu dava temer nemennou statickou referenci skrzeva cely vesmir, vcetne materialnich objektu. Tento vlnovy vzorek, i kdyz o ruznych prostorovych frekvencich, jsou v podstate zuby, diky kterym vznika setrvacnost materialu. Vznika tim velice komplexni vzorek, ktery ma jako druhotne vlastnosti dalsi frekvence jako celek, asi tak, jako kdyz pavouk roztrese svou sit, abys mu do ni nevrazil nosem, kam patri sireni radio signalu. Svetlo je trochu jine zvire.

Jen tak na okraj: Van der Vaalsovy síly nemají vůbec nic společného s gravitací, ale se zbytkovými elektrickými silami mezi neutrálními molekulami.

S tim nemam nejmensi problem. Podle meho porozumeni jde o celkem jeden a tentyz princip s pozmenenou geometrii a harmonickymi zavislostmi. Jinymi slovy bych to asi nazval polarizaci gravitacniho pole. Zde jde o vymenu frekvenci aeterovych proudu transformovanych hmotou, ci castmi struktury hmoty, ktera ma schopnost prijimat urcite frekvence a [vyzarovat] vracet harmonicke frekvence [coz je princip indukce a vytvoreni statickeho elektrckeho pole], ktere se navzajem slevaji mezi dvema masivnimi objekty, nebo jejich komponenty, do protichudnych toku aeteru. Tady bych uvedl luminiscenci, ktera je sice na vyssim stupni organizace aeteru, ale dosvedcuje velice podobnou transformaci. Nasvitis UV jedne frekvence kus kalcitoveho sintru a sintr vyzaruje jinou a viditelnou svetelnou frekvenci. Tato reorganizace dava statickemu elektrickemu poli jednak strukturalni sjednoceni a jednak koherenci toku, coz zpusobuje jeho vetsi silovou pritazlivost nez zpusobuje neusporadana gravitacni. Jde o podobny rozdil jako je rozdil mezi zvetlem z baterky a svetlem z laseru.

Slávku, můžeš se k uvedeným otázkám a nesrovnalostem nějak vyjádřit? Myslím, že bys měl. Zdraví Tě přítel Sokrateus

Tady to mas Sokrateusi. Preber si to a uvidime. Ahoj, Slavek.

[1220]

Mějte se