A(&F) píše:Slavek Krepelka píše:[................Já si osobně nejsem jistý, jestli mám na diamagnetismus vůbec věřit. ...............
... já na něj věřím ...
... viz
http://www.upramene.cz/forum/viewtopic. ... 6041#86041 ... aragonit na druhém videu má hodnotu μr těsně pod 1 a přesto se při tomto způsobu zavěšení docela slušně snaží "vymanit se ven ze silového pole permanentního magnetu" ...
Nazdar Anri.
Dobře se na to své video ještě jednou podívej a všímej si, jak to musíš tím magnetickým polem "požďuchovat", aby se to pohnulo. Tohle je přesně to, co mi z toho mého ortodoxního pokusnictví lezlo taky, než to vlezlo do neortodoxního. Pokud přiblížíme magnet k tak zvané diamagnetické látce mezi určitými limity rychlosti přiblížení, látka je odpuzena magnetickým polem. Pokud je rychlost přiblížení pod určitým limitem (neměřil jsem ji). k odpuzení nedojde vůbec a v limitu je jeho projev závislý na rychlosti přiblížení. Příliš rychle a taky se to nechce moc hýbat. Pokud je magnet už v blízkosti tak zvaného diamagnetického materiálu a odtáhneme ho zase v limitu rychlostí očividného projevu, tak zvaná diamagnetická látka se pohne za magnetem. Tuto část jsi samozřejmě nezkoušel, ale z videa je vidět, jak odtahuješ magnet pro další žďuchanec relativně pomalu a opatrně. Mně to fachalo nejen s různými kovy, ale i s listem papíru a knihou, i když kniha byla daleko markantnější než jednoduchý list, ale to mohlo to být zapříčiněno i rozdílným papírem.
Jedinné co vidím jako možný důkaz diamagnetismu by bylo to, že "diamagnetická" látka, zavěšená na rameni torzní váhy a vybalancovaná něčím dost neutrálním a pokud možno na daleko kratším rameni váhy se ustálí v co největší vzdálenosti od permanentního magnetu a to vše provedeno buď dost daleko od jakéhokoliv železa, nebo uzavřené kompletně v relativně hodně veliké železné kleci, nebo železno-plechové bedně.
To, co jsem viděl na svých pokusech a co vidím na Tvém videu byla a je indukce vířivých proudů a Lenz. Pokud bys s tím pokusničil jako já, došel bys taky na to, že ta "diamagnetická" reakce je nesmírně závislá nikoliv na mase testované látky ale hlavně na jejím povrchu v poměru k mase. To samo o sobě jaksi říká, že jde o něco jiného než o jakýsi diamagnetizmus.
Když už se tady potím, tak ještě tohle pro kohokoliv:
Množí se zde pověra, že nerezové oceli jsou nemagnetické díky tomu, že v nich není železo.
Omyl!
http://www.onlinemetals.com/stainlessguide.cfm
Zde jsou tabulky s chemií různých druhů nerezů a mělo by to být přelouskatelné i bez angliny, jsou v tom chemické značky elementů a procenta. Železo je zastoupeno vždy jako základní, tedy značně převládající materiál a proto je slitina stále nazývána
ocel.
Nerez byla "vymyšlena" technology a to omylem. Došlo k tomu při experimentálním vysokém legování ocelí jako pokusnictvím o vývoj vysoce pevných slitin. Nějakej ocelovej mlejn (slévárna) to namíchal, uvařil, (tenkrát to nemělo čísla, čert ví co v tom včechno bylo a kolik) ale byl v tom dost chrom a nickel. Vyhodili to ze dveří na dvůr vychladit a uzrát. No, a nestačili se divit, lilo na to a světe zboř se, vynalezli nerezavějící ocel. Věda nerezových ocelí se z toho stala o dost později.
Nerez je v podstatě nemagnetická jenom v popuštěné formě a to ne zcela, pokud není velice důsledně popuštěná. Svary, ohyby, kování, obrábění atp. zapřičiňují tvrdnutí a s tím slabý, až velice znatelný přechodný magnetismus. Přiložením magnetu na nerez nezjistíme, jestli jde o ten který nerez, ale jenom zjistíme, jestli je testovaný nerez poněkud magnetizovatelný, i když jen přechodně. Z mé zkušenosti je válcovaný nerezový materiál 304 a 316 (kromě šroubů, matek atp.) skoro vždy bez znatelného projevu ferromagnetismu, ale ne vždy. Spojovací materiál je kvůli pevnosti nepopouštěný.
Ach jo, ještě ty vířivé proudy. Vůbec si to nepředstavujte tak, jak se to maluje na schémátkách i universitních prací třeba na netu. Dlouho jsem se o tom dohadoval a snažil vysvětlit skutečnému expertovi na indukci se kterým se velice kámoším, že vířivé proudy nemohou existovat tak, jak jsou v těchto pracích většinou publikované, jako hromada malinkých koleček se šipkami. No, on je Arab, já jsem Čížek, domlouváme se Anglicky a tak je to někdy trochu komické. Nicméně, nakonec mi vysvětlil o co jde a jinými slovy mi vysvětlil to, co jsem se mu snažil vysvětlit já. Vířivé proudy jdou vždy po okraji materiálu kolem jeho masy a dá se řict, že jde o více méně kruh, ba i trubku elektrického proudu. Vezmeme-li v potaz třeba jádro tranďáku, každý list má ten vířivý proud probíhající po obvodu listu vbe stejném smyslu, jako to leze cívkama, ale ne spirálovitě, nikoliv jako mraky malinkých proudečkových koleček se šipčičkama. Proto to na tranďáku teče cívkou jako jeden proud.
Huš, dobrou noc, vlastně pro Vás ráno
Ahoj, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Non
? 
) ...... (by Anri, reakce na ilemův podpis 
... A. ...
