Slavek Krepelka píše:
adam.benda píše: Mám to ověřené, Slávku. Naprogramoval jsem si nový simulátor. Naházíš tam planety a hvězdy s libovolnou hmotností a libovolným počátečním stavem a simulátor Ti ukáže, jak se to pak celé bude hýbat. A to, co Ti tu tvrdím, se pomocí simulátoru jen potvrdilo.
OK, nechme to na pokoji, mně je to dost jedno, pokud to do matičky neřízne, nebo jí to nepoškrábe zádíčka. Je to prcek. Nicméně, jak to vypadá s astetroidem a Měsícem? Vyhnou se tyto dva obloukem?
Ještě mne napadá, s tou simulací" A má ten simulační program v sobě zabudované, nebo zadáváš mu skutečnou situaci i s tím, že zeměkoule vlastně kolem slunce které letí s galaxií, letí po spirále, tudíž že její skutečná velocita je daleko vyšší vzhledem ke galaktickému systému, než se počítá z eliptické oběžné dráhy a tudíž s její setrvačností v je to taky všechno jinak co se týče návštěv odjinud? Ono je totiž tím těžší něco vychýlit, čím to má větší rychlost v rámci systému, i toho gravitačního.
Simulace jsou velice užitečným nástrojem. Nicméně, ony závisí na kruhových referencích matematicko fyzikálních a velice omezených teorií a nejsou důkazem ničeho jiného, než že někdo dokázal poskládat matematicky jakž takž odpovídající postup limitované pravdě . Buď na to opatrný. Interpretace té matiky, třeba gravitační, tě taky přivede třeba až k černé hmotě, která neexistuje. Stačí si popřemýšlet o Bar Galaxies a jak to přijde, že ta forma může vůbec existovat, a jak vlastně se ta gravitace musí chovat, aby bar galaxies mohly držet gravitačně alespoň nějaký čas pohromadě trusíce hvězdičky do spirál, jak musely vzniknout a co vede k tomu, že se z nich vyvinou ty "normální" spirálové, jako je Mléčná. Jenom Ti vrtám brouka do hlavy. Ono Ti to někdy v budoucnosti samo vytane na mysli, až se Ti to bude děsně hodit a budeš to potřebovat. S klidem to nech teď spát.
adam.benda píše: Do Tvé výzvy ....se nyní nepustím, ale unáhlil bych se k ukvapené odpovědi, ...:
Nepouštěj. První si dej dohromady fakt, že na deceleraci tělesa existují tři jakési pojmy co se z něj dá dostat. Síla, Momentum a Energie. Momentum se dokonce ani neobtěžuje s veličinou času.
adam.benda píše: Hm, upřímně nevidím ve svém výkladu problém, který by se slapovými jevy nějak kolidoval. Řekl bych, že Newtonovská setrvačnost a gravitační síla na to bohatě stačí.
To mne dost zaráží. Pokud s tím nevidíš nic špatně, rád bych znal Tvůj názor na to, odkud se bere energie na permanentní výrobu tepla jak Měsíce, tak Země, vzniklého díky tření způsobeném slapovými silami. Já tam nevidím nic než právě tu zmiňovanou "setrvačnost", která by tu energii mohla dodávat. Pokud ji dodává, musí ji sama ztrácet a s tím se musí nutně zpomalovat i těleso(a) nesoucí tu setrvačnost.
adam.benda píše: Nemělo by se taky zapomenout na to, jak přesně slapový mechanizmus funguje. Nejlépe vzít jako názorný příklad Tichý oceán. Měsíc musí být vůči Pacifiku jakoby "zboku", aby nastávaly nejvýraznější slapové jevy. Ve chvíli, kdy je Měsíc kolmo nad mořem/oceánem, slapové jevy jsou minimální.
Jak přesně funguje slapový mechanismus je kvalitativně docela jednoduchá záležitost. Jenom naprostý nemakačenko se nad tím může doživotně potit dělaje chytrého (a tím absolutně nemám na mysli Tebe, OK?). Očekávat, že přitažlivost Měsíce zvedne vodu pod Měsícem je stejně naivní, jako se domnívat, že je menší dřina sud piva zvednout, než ho koulet po asfaltce. Adame, ten Měsíc kolem Země projde zhruba jednou za den, nebo se pod ním jednou za den Zěmě otočí, relativně to je šuma fuk. Rovníkový obvod je cca 40 000km, takže ten Měsíc objede matičku rychlostí (na povrchu zemském), nebo to jeho působení objíždí matičku Zemi, abych byl přesnější, rychlostí cca 1700km/h na povrchu oceánu.
Víš, jak rychle se pohybují Tsunami? Nejvyšší číslo jsem chytil něco přes 700km/h na volném oceánu. Podíváš-li se na vlny a hodně si zapřemýšlíš, narazíš na prostý fakt, že rychlost vodní vlny (vše ostatní jako gravitace, teplota a hustota vody stejné, hloubku zanedbaje) záleží především na její mohutnosti (objemu, či spíše ještě plošnému obsahu své příčné sekce) a dále pak na čase, ve kterém měla možnost akcelerovat (předek vlny jede rychleji a akceleruje rychleji než vrchol, nemluvě o ocase vlny) na úkor výšky vlny, takže zároveň na délce vodní masy, než na něco narazí. Ta vlna se splácává a tím nutně narůstá její délka a tím nutně narůstá její rychlost. Když to začne ovlivňovat stoupající dno, proces se převrátí, vlna zpomaluje na úkor své délky a výška narůstá.
Ten příliv, kdyby ho měl Měsíc táhnout pod sebou, by asi umyl hlavu i Sněžce, tedy na východních pobřežích oceánů. Jo, a poprosil bych neříkat mi jako všichni, na které jsem s tímhle skočil, že vodní vlny neakcelerují. Fousy od lodě to jasně malují na vodě svým zakřivením. (Zde nemluvím o solitonové vlně, ale normálních vlnách. Mají rozdílnou mechaniku, ale i solitonová asi zrychluje za danných podmínek, i když jsem ji při tom nikdy nepřistihl.)
Ale zpět k tomu sudu. Samozřejmě, že Měsíc ten oceán roztahuje jenom více-méně stranově. Na zvednutí té vody jednak nemá sílu, a jednak by to bylo proti zákonu gravitace
Vektor v ose Země - Měsíc je balancován přesně tou "setrvačností", nebo snad lépe řečeno odstředivou-dostředivou silou. Ze strany už to vypadá trochu jinak, hlavně pak s přihlédnutím k tomu, že gravitace na oceánu je větší než gravitace na pevnině a že voda má tudíž jakousi gravitační anomálii oproti šutru. Ano, kilo brambor váží na oceánu víc než na souši, pokud je váženo siloměrem. To je oficiální, nekamenovat mně.
Slavek Krepelka píše: .... ale možná bych víc uvažoval o tom, jestli náhodou Země pomalinku neztrácí hmotnost. To by mělo za následek postupné oddalování Měsíce.
Je to jen taková marná snaha pozorovat, jak se to jeví, ale mnohdy se nedíváme na pravou podstatu věci... Víš Slávku, tohle se mi na fyzikálních vědách "líbí"... Jsou to tak neuvěřitelně vyvinuté nástroje na popis a předpokládání všech možných jevů, ale stále to neprohlédne jádro pudla. Ani když najdou v Cernu antihmotu nebo jakoukoliv jinou zajímavůstku, neprohlédnou jádro pudla. Na to se bude muset jít jinak... Bohužel a naštěstí, nejistými vodami určitého duchovního přístupu. Asi.
