Pěstuji rostlinku stevii rebaudianu (ze semen SEMO) už druhý rok zatím jen doma v bytě a cca na 1 měsíc byla zkušebně i ve skleníku. Od jara do podzimu rostlina pěkně roste jak v bytě, tak pokud se hlídá na jaře spodní teplota zvládne brzy i skleník. od podzimu začíná omezovat svůj vrůst i chuť samotných listů, již nejsou tak výrazně sladké. Evidentně tedy hraje roli dostatek slunce. V bytě jsem byl schopen ještě v prosinci udělat poslední sběr, pak už je vidět že sama rostlina omezí svůj růst a směřuje k zimování.
Až sama zcela uvadne, postačí tuhý velmi pevný dřevitý stonek střihnout tesně nad zemí a na jaře pak krásně obrazí několika šlahouny kolem původního stonku. Během zimy jsem jednou týdně udržoval přísun vody, jen aby nevyschla roslina úplně. Nicméně možná to není ani třeba, ale jelikož jsem měl jen dvě rostlinky, nechtěl jsem to testovat.
Samozřejmě někde kolem září -listopad rostlina uzraje ko plného květu a je tedy možné si pak posbírat semena na další rok, je jich dost. Někdo tady uvedl, že nelze pěstovat stevii ze semen, což není pravda. Běžně je to totiž k dostání jako semena. Mě se už začínají objevovat první výhonky s vlastnoručně posbíraných semínek, tak uvidíme jaká bude klíčivost.
Samozřejmě je celkem v pohodě ji pěstovat i z vrcholových řízků, které člověk má poněkolikerém zkrácení porostu během sezony.
Jo a ve skleníku mi řízek rostl extrémně rychle s bujně. Navíc se v něm zotavil řízek, který byl nějak na uhynutí, ale probral se pak rostl jako divý.
Stevie se snaží prorazit i v zimě v podmínkách bytu, ale slunka je málo a tak rostlina tvoří pouze dlouhé tenké šlahouny s opravdu malými lístkami, což je k ničemu, protože člověk ji pěstuje převážně kvůli listům. Je lepší ji tedy nechat odpočinout.
K chuti a užívání
CO mě překvapilo je to, že každá rostlina má jinou stavbu, množství a velikost listů a také chuť. Minulý rok jsem pěstoval 2 truhlíky rostlin po dvou až třech rostlinách. Jak říkám u jednoho truhlíku byly listy větší a bylo jich méně a u druhé naopak menší a mnohem hustěji a taky jich bylo víc. Čert ví díky čemu to bylo, ale podmínky a i zeminu měly na chlup stejné. tedy až na jednu věc, která však ovlivnila pro mě ještě více šokující věc.
Použil jsem totiž jeden truhlík s částí zeminy a uhynulých rostlin jahod a světe div se, ta rostlina převzala příchuť jahod. Myslel jsem si, že si něco maluji ve věži, ale zkoumal jsem to dlouhodobě a opravdu se potvrdilo, že rostlina dokáže přebrat chuť rostlin předchozích (v zemině) či okolních. Nezávisle jsem si tuto skutečnost nechal potvrdit i širokou rodinou, aniž by věděli co na nich chuťově testuji. Prostě rostliny v sousedním truhlíku, kde se dala uplně nová zemina, neměly tu samou chuť a především příchut jahod. Ale samozřejmě byly taky chutné a sladké.
letos zkusím další experimenty, tntokrát s přidáváním např. zbytků různého ovoce přímo do zeminy co to udělá s chutí stevie. Nějak tak tuším, že by mohla být schopna rostlinka vytahovat cukry z prostředí a transformovat je pro své potřeby.
Užívám zatím stevii v čaji (2-5 středních čerstvých lístlů) na hrnek (250ml) čaje a v pohodě to stačí. Sladím si tím všechny čaje a především u bylinných chci používat pouze stevii nebo přírodní med od včelek. Patřím k lidem, kteří ví, že opravdovou pomoc lze čekat pouze v přírodních produktech.
Ale všechny musím upozornit, že chuť je prostě jiná než klasický cukr z obchodu. Je třeba si zvyknout že je jiná ale je to sladké a dobré. Z minulého roku mám i sušené lístky a ty jsou taky v pohodě jak celé, tak i nadrcené(namleté) na prach. Jelikož mi nevadí v čaji, že vidím tam vidím plavat něco zeleného, protože vím co to je, nijak to ani nefiltuji a piji a s tím "chlorofylem". Ono to tak skutečně po jemném namletí v mlýnku na koření a vsypání do čaje tak vypadá. Akdyž si člověk olízne palec, který předtím ponořil do této "moučky" je to extrémní sladkost, ale stále chutná.
Jinak samozřejmě chodím i na "lup". Takže si chodím podle chuti utrhnout i s dětmi nějaký ten lístek i na žvýkání jen tak v puse a je to fajn - místo sladkého, navíc by to mělo mít i desinfekční účinky na ústní dutinu.
To je zatím asi největší problém, jak jinak uchovat rostlinu než sušenou příp. namletou. Nějaké extrakty v domácích podmínkách vytvořit tak, aby z toho byly koncentrované směsi, jak je možno koupit v obchodě bude asi problém. Nicméně jsem prubnul alespoň polotovar. Prostě jsem vzal cca 1/4 hrnku plného suchých nenamletých, ale udusaných stevií ! - (namletých by asi stačilo tak desetinu z toho co je nenamleto, ale ještě jsem nesehnal ten správný a výkonný mlýnek na bylinky do ruky, abych to dělal v takových množstvích) a zalil horkou vodu do plného hrnku.
Jednu vlastnost ta bylina má, že ačkoliv se samozřejmě většina listů ponořila ke dnu, tak když velikost namletých či uvolněných částí lístků přesáhne určitou spodní mez )u maletých to platí vždy), nelze je potopit pod vodu jakýmkoilv běžným způsobem. Pořád to plave na hladině, případně to po domíchání vždy k ní vyplave. Což je velmi zajímavá vlastnost .
Proto to taky některým lidem opticky vadí, když by si měli dát takový čaj. Ale pro mě to jsou jen nesmyslné psychické bloky některých konzumentů.... :-)
Ten roztok co jsem vytvořil byl tak silně sladký, že v určitých momentech to přechází do hořkosladkého stavu chuti. Nicméně se není čemu divit.
Samozřejmě na slazení čaje je i ten můj "koncentrát" OK, ale praktičtější se mi zatím zdá, tam vhodit těch pár čerstvých nebo sušených listů. sušené jsou logicky sladší. Ještě musím přemluvit manželku, aby zkusila stevii použít coby náhradu cukru v pečení buchet apod. a také zkusila ty recepty na domácí ovocné zmrzliny slazené výhradně stevií. Jak to letos neudělá, zkusím to sám !
Jelikož jsem nevěděl jak z toho udělat silný nikoliv roztok, ale spíše sirup, podobný tomu co se dá koupit v obchodech (díky lobby umělocukrárenského průmyslu náhradních sladidel je to možné koupit pouze jako kosmetiku nikoliv potravinu či doplněk, přitom v Japonsku tím nahrazují kdejakou sladkou složku (limonády, zmrzliny, zubní pasty apod.), tak to používám docela úspěšně při koních problémech na ekzémy a kožní problémy. V té lahvi to mám už nějaký ten měsíc a že by se to zkazilo či začalo plesnivět, to jsem zatím nezpozoroval. I ta sladkost zůstala, ale objevil se tam nová pachuť, což je možná způsobeno zbytkem toho zeleného chlorofylu, jež tam zůstal, protože jsem jej nijak nezkoušel odfiltrovat. No letos budu experimentovat dál, a snad s podaří udělat něco co mohu pak ostatním předat k vyzkoušení a výrobě v domácích podmínkách.
Lippia (dulcis Colada)
Já jsem chvíli pěstoval jen druh Lippia dulcis. Vonělo to celkem pěkně, vypadalo to pěkně i semenilo, ale ta nepříjemná hodně chuť kafru ! - byla i na mne docela síla.
Tuto rostlinku jsem zkusil i do čaje, byla ještě sladší než stevie, ale ta přítomnost kafru se fakt nedala.
Letos zkusím sehnat tu Lipii s odstraněným kafrem, což je to označení "Colada" a zatím ji prodával jen jen obchod. Pak se už dá uvažovat o jejím použití na doma.
Jinak když se bavíme o té chuti, zkuste si te´d na jaře udělat čaj z čistch lístků jitrocele, ale opravdu čerstvě nasbíraného v čistém prostředí. Klidně jich tam dejte do hrnku i 5 (středně velkých) listů. Ta chuť je i bez jakéhokoliv slazení prostě skvělá. A také ta barva
Jo a ještě jedna věc k diskusi výše. Jaký má smysl snažit se pěstovat nějaké čistě přírodní produkty, když nakonec na pár mušek někdo likviduje chemickým svinstvem ?? . To rovnou ať zůstane u konvenčních produktů a nevěnuje se pěstování alternativních rostlin. Zbytečná a přemíra chemie v zemědělství a pěstování už napáchala a ještě napáchá tolik škod, že až přijde pořádná průmyslová krize, nebude kde a jak pěstovat čisté ovoce, zeleninu a jinou základní potravu ve svém okolí.
A z dálky už Vám ji taky nepřivezou, nebude to totiž už fungovat.....
Lidé jsou stále slepí a hluší...........a přitom jsou zde možnosti postupně pro všechny.
ještě padne na pokus do buchet, tak uvydím. Příště radši vemu aspon pět kytek a nenechám je smažit se celej den na slunci.. ..