Fórum U Pramene

K věci:

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
....... Jako první si britský fyzik Paul Dirac uvědomil, že ke každé částici existuje zrcadlově symetrická částice, která má některé vlastnosti opačné, než její příslušná "normální" částice. Pro tyto částice "v zrcadle" se ujal nepříliš vhodný název antičástice. Hmota složená z antičástice se pak nazývá antihmota. Předpona "anti-" svádí k představě, že antihmota je jakousi negací obyčejné hmoty, což není v žádném případě pravda. Předměty vytvořené z antihmoty jsou stejně reálné jako předměny z hmoty "normální". Hmotnost těchto zrcadlově symetrických částic je kladná(!) a stejně veliká jako hmotnost příslušných částic. Gravitačně se hmota s antihmotou přitahují a ne odpuzují. Kvatové charakteristiky (hmotnost není kvantovou charakteristikou) jsou většinou opačné (leptonový náboj, baryonový náboj, elektrický náboj,atd.). Pro antičástice platí naprosto stejné zákony jako pro částice.

Ke každé částici lze najít její příslušnou antičástici.
K protonu antiproton, k neutronu antineutron, k elektronu antielektron (nazývaný též pozitron) atd.
Atom vodíku je tvořen jedním protonem a jedním elektronem. Atom antivodíku je tvořen jedním antiprotonem a jedním pozitronem.

Látka při styku s antilátkou anihiluje "vypaří se", přemění se na záření.
Opačný proces, při kterém vznikají částice z energie záření se nazývá materializace.

Symetrie hmoty a antihmoty je tak dokonalá, že se zdá, že by počet částic a antičástic měl být rovnocený. Astronomická pozorování však ukazují, že na jednu antičástici připadá miliarda ( a možná dokonce více) částic. Přesto se někteří kosmologové domnívají, že někde ve vesmíru existuje antilátka ve velkém množství, což nelze dokázat ale ani vyvrátit, protože záření (fotony) vysílané látkou a antilátkou jsou totožné......

Celou dobu jsem neměl odvahu se zeptat proč ty protoely v kvartonu navzájem neanihilují. Teď už ji nemám vůbec. Poznámečka: Jak v kvartonovém světě probíhá proces materializace? Stačí písmenkové schema.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
.....//Když se prostorově z několika stran objeví vakantové dráždění kvartonů tak co oni nato?// Všichni se začnou hurónsky řehtat. Co jiného jsi čekal? Copak jsem Ti nepsal, že si prostorový dojem vytvoříš rotací náčrtku podél kterékoliv osy procházející středem symetrického hm. pole?....

To jsi mi psal, ale nikdy jsem si nemyslel, že to myslíš vážně. Kdybych věřil na nekonečna tak by, podle toho co píšeš, existovalo nekonečné množství prostorových manifestací kvartonů a vakantů. K tomu, abych Ti tohle věřil by mé hmotnostní pole muselo být aspoň trochu někam vychýleno, abych měl byť trochu energie-síly k této víře. Žadnou však nemám. Jen tak na okraj, kdo s kvartony celé věky točí, jedno podle jaké osy, aby vůbec nějakou prostorovou manifestaci měly?
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
......Jendo, opakuji to naposled: Buď používej jazyk kvartoného modelu a nebo klasické fyziky. V kvartonovém modelu existuje spojené, aditivní hmotové pole, kterému jsem pro laiky ochotný říkat gravitační pole. Nikoliv gravitace!......

Kdo se má v té fyzice vyznat. Já si myslel, že síle, kterým na okolí působí gravitační-hmotové pole se běžně říká gravitace. Teď už si to nemyslím. Stávám se, zdá se, nikoliv polovičním, ale úplným Drontem.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
......Kvarton sám představuje „obrovské“ množství vázané (saturované) hmotnosti....
......Kolik tak asi váží kubík mírně saturovaného ( tak asi na 1/3) vakua?// Jendo, začínáš být trapný. Buď je něco, nějaká fyzikální veličina, saturována , t.j. eliminována, nebo není. Neexistuje něco mezi. Je to jako částečné těhotenství!......
Ano jsem trapný, jako každý provokatér.
Pokud se obrovské množství saturované hmotnosti v kvartonech může projevit, díky saturaci, jen tak, že je buď vázaná a tedy není pro vnější svět žádná, nebo nevázaná obrovská, pokud saturace v některém z nich pomine, je jasné jak vznikl náš Vesmír. Ovšem tato věta je pěkná pitomost. Viz níže.
Malá poznámečka z Wikipedie: Saturace má obecně význam nasycení. Čili, že do kvartonu se více hmotnosti už nevejde. ( Poznámka autora)
V kvartonovce jde o eliminaci. Se omlouvám, ale tohle jsem skutečně nevěděl.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nakonec bych chtěl slečně-paní, abych neurazil, Gabče poděkovat za krásné grafické pojednání průvodních obrázků o kvartonovce.

Navic se celkově omlouvám, ale jak víš nějaký ten přepis u mně není problém. Trvale přítel JSCH -

Hezký den všem přítomným,

Tak už vím, co se děje... a kluci nechte se. Sokymu se omlouvám, a tímto též napravuji, že v malůvkách jsou vkresleny názvy trochu zjednodušeně, až tak, že se to téměř neslučuje s teorií ajaj, sorry. Zkusím to během dne napravit, předělám částice na protoely. Zároveň hezky prosím, že ikdyž je to pro Tebe Soky věc markantní, a k té se ještě přidají některé jiné potíže, tak dohromady to nemusí být důvod ke smutku

Martine, já nevím, jestli to pomůže při konstrukci motoru, protože já jsem asi tak v jednom procentu znalostí, které mají Jenda, poota a Sokrateus. Ale tuším, pokud se vůbec někdy dostanu k magnetismu, že to bude taky nějaká asymetrie hmotového pole. Ale jsem trochu skeptická s nalezením východiska zde, protože ani ty moje gravitační myšlenky mi S. nějak zvlášť "nepotrvrdil" , načež jsem si to definitivně srovnala tak, jako ještě nikdy předtím, a tudy cesta opravdu nepovede. Tak lehce tuším, že možná ani magnetismus na tom nebude o nic lépe. Jde nějak o to, že se pohyb musí vztahnout ani ne tak k soustavě jako k jednomu bodu, no a vůči němu ty síly počítat.
Nevím, jestli to pomohlo..
Jinak... proč se tady vůbec bavíme o těchhle věcech: to je něco v podvědomí, které to zajímá, a kvartonovka v podvědomí vychází nadmíru zajímavě, hned jakmile se načne.
Zdravím pana Jendu, díky za Vaše díky, ačkoli pro vás už je uvedené asi dávno známo , já jsem teprve v této fázi okouzlení kvartonovými transformacemi, musela jsem se se zážitkem podělit se zbytkem světa, to už jsem celá já.
Ahojky všem

Gábino, jestli tenhle Tvůj proslov znamená Tvoji derniéru ve vlákně, tak jsi mě vrchovatě nas.. (promiň, že servítek si brát nebudu). Tohle neudělal ani Jan Lucemburský a že měl k tomu mnoho pochopitelných důvodů, když byl slepý! Ty Tvoje malůvky jsou tou nejlepší, nejhezčí a hlavně potřebnou, ilustrací myšlenek kvartonového modelu světa v tomto vlákně. Že se při realizaci stalo nějaké dílčí nedopatření, kterého si vlastně nikdo nevšiml, jen já puntičkář a které říkáš, že půjde odstranit, to přece není důvod ke sběhnutí! I kdyby to odstranit nešlo. Budou přece další ilustrace a ty už budou jistě perfektní. Chyby nedělá jen ten kdo nic nedělá! Rozmysli si to ještě. Sokrateus

No tak jo
Připojuji sem ten soubor, co jsem z technických důvodů musela sundat. Zatím beze změny, protože do toho formátu nevlezu, ale poslouží mi k tomu, abych se pokusila s Jendou dát dohromady tu anihilaci, jak se na ni ptá..
A taky přímo čerstvě vytvořený soubor Anihilace.......
Jenda napsal:

Celou dobu jsem neměl odvahu se zeptat proč ty protoely v kvartonu navzájem neanihilují. Teď už ji nemám vůbec. Poznámečka: Jak v kvartonovém světě probíhá proces materializace? Stačí písmenkové schema.

ač spoustu věcí nevím, ale ta anihilace mi docvakla docela snadno.. že mě to vyprovokovalo vytvořit toto: soubor Anihilace....

Zatím hezký bádavý večer
Gabča Dront

Martine, smutky odvály ramzovské větry a tak se pousilujem něco vypotit: ad gravitace, neboli puzení hm. objektů do houfu. Nevím jak pozorně jsi sledoval tady to naše hospodské tlachání, tak na úvod: Je to jako s třemi pruty Svatoplukovými, čím víc jich dáš dohromady tím pevnější klacek získáš. Stejně je to s elem. částicemi: jedna elemka, žádná elemka a nepatrná změna kvartonového pole kolem ní. Když jich ale shromáždíš 10⁵⁴, tak to už je kolem toho maxihoufu kvartonové kontinuum pořádně vydrážděné a všechno hmotné v tom padá na jednu hromadu. Ale to všechno nemá celkem nic společného s elektrickými náboji, protože všechny kvartony ačkoliv jsou dost hmotně zduřelé, nábojově jsou stále neutrální. Pokusy bylo mnohokrát zjištěno, že případná polarizace těch zduřených kvartonů nemá na nějakou změnu jejich zduření (t.j. excitaci) pražádný vliv., protože polarizace spočívá v natáčení kvartonů nikoliv v jejich excitaci (zduření). Proto jsem přesvědčen, že jakékoliv elektrické pole (polarizace vakua) nemá pražádný vliv na změnu jeho excitace A protože elektřina a magnetismus jsou rodné sestry(spíše jednovaječná dvojčata)nedomnívám se ,že existuje nějaká kauzální spojitost ve smyslu ovlivňování mezi těmi sestrami a gravitačním polem T. zn., že tím ani nevznikají gravtační anomálie v prostředí polarizovaného vakua. Myslím si to.
//Kavitace zrovna tak, jelikož kavitační bublina je "vakuum" naplněné ničím, co má neskutečné fyzikální hodnoty.../ teplota , tlak...a kdo ví co ještě..//
Martine, tady jsem na dost tenkém ledě, ale zabýval jsem se také projektem výstavby MVE a tak jsem si opatřil 2 díly knihy od Smetany: Hydraulika. Zůstalo mi něco v paměti a tak bych řekl: že kavitace vzniká jako lokální náhlý podtlak na podtlakové oblině lopatek turbiny na rozhraní pevné a kapalné fáze v němž ta kapalina skokem přejde v plynnou fázi. Takže se nedá mluvit o vzduchoprázdném prostoru, ale spíš kapalinoprázdném lokálném prostoru uvnitř kapaliny vyplněném výpary vody. Jak jsem koupil, tak jsem Ti prodal. Detaily už si moc nepamatuji. Měj se fajn a buď vždy svůj! Sokrateus

Trvalý příteli, Jendo, omlouvám se, dnes bohužel, nemám dobrý den i kdyby mi ho přálo 10 kominíků. Snad zítra bude líp a pustím se do Tvých "šťouravých" otázek. Jendo, vážím si Tvého přátelství. Sokrateus

Karl Schaeffer: Parní generátor tu volnou energii přes kavitaci dávno vyřešil za nás . Bavte se dobře. Ten patent jsem sem dával před x roky, kde to je. kdo umí hledat najde.

Není kam spěchat, je čas.
Teď jsem se díval na rozpad protonu. Probíhá taková reakce vždy nebo jen vzácně. Pokud vždy tak by atomovka neublížila ani mouše. Podle už dávné malůvky by elektron měl vtažením vlítnout do kvartonu a ten v kvartonu být vtažen do dalšího kvartonu. Takže by se dělo to čemu se říká neutronové záření.

Omlouvám se, že otravuji. Piš až Ti bude líp.

S pochopením JSCH

Jendo, zdravím Tě, při sobotě. Samovolný rozpad protonu je ve volném „neznásilněném“ prostředí vyloučen. Fyzici ho hledají na několika špičkových pracovištích světa více než 20 let. Potřebují ho pro potvrzení SM elem. částic. Zatím marně. Kdyby znali kvartonový model vakua, tak by si bývali ušetřili spoustu času a hory peněz. Snad při té marné práci přišli na něco užitečného: hodně objevů je výsledkem jiné výzumné aktivity. Zpět k protonu. Prakticky všechny „rozpady“ jsou výsledkem anomálního přechodu vakantu přes kvarton. Anomálního proto, že se při něm neobnovuje původní vakant. U neutronu, kterému chybí nábojová polarizace, čili natočení kvartonů do polarizační radiály s centem ve vakantu,, je pravděpodobnost toho, že se při rozpadu přechodového kvintonu neobnoví opět vakant neutronu různá od nuly. U protonu právě kvůli tomu striktnímu natočení záchytného kvartonu je pravděpodobnost záměny p-n nulová: na opačné straně přechodového kvintonu je vždy protoel (p)! Kromě případů vysoké vnější excitace kvartonů např. v hmotovém poli těžkých atom. jader. Tam ta nábojová orientace kvartonů není 100%. Nezanedbatelné je i to, že pro záměnu p-n je nutné z vnějšího prostředí dodat rozdílovou hmotnost. O tom neutronovém záření nic nevím. Můžeš to více popsat?
Jendo, teď jedu na bazen a odpoledne na pinčes, takže večer se pustím do těch Tvých „štouravých“ otázek. Zatím čau a užívej jarního dne. (jak říkali staří latiníci: karpe diem) Sok
PS: Jendo, Ty mě nikdy neotravuješ, jen mi "brousíš", mozek a to je dobře, né?

Hezké deštivé ráno,
tak než mi dopere pračka a půjdu nakoupit

Ouplně mi tam vypadlo z toho anihilačního cancu to, že vylétnou dva fotony samozřejmě.

No a přitom je to tak hezké, světlé:

1. Skupinky protoelů, které vytvoří úplnou anihilační čtveřici, se srazí, trochu to zaduní, zmizí tím z dohledu (anihilace). Nijak na okolí nepůsobí.
2. V původní dráze na obě strany ale pokračuje jejich "energie" dál.... dva fotony - koule excitace, či "koule napnelismu v kvartonech", podobné koulím, které měly ty částice předtím, jen uprostřed není vakant. A ta energie, to je ten napnelismus, to je ta excitace, povytažení. Protoely v kvartonu by jinak byly namačkaný u sebe, protože se všechny bez výjimky přitahujou.
3. Pole (koule) excitace teď už za sebou nemusí vláčet ten obtížný vakant, tak se rozlétne svobodně svou přeskakovací rychlostí. Vždycky, jak se kvarton povytáhne, tak ťukne do toho vedle, ten se povytáhne, no a ten první se zase smrskne.
4. Záleží jen na tom, jakým prostředím, o jaké vakanty bude cestou zakopávat (vakuum, sklo), a dokud třeba neroztlačí (zahrnuje též ohřátí) jiné hmotové pole, se skutečným vakantem, a tam se třeba zastaví, a zvýší místní excitaci (napnelismus)=pohyb.

5. Velikost koule se může měnit, dáno vloženou energií, tak jak jí kdysi byla nějakým impulsem síly vytvarována. Čím je koule energetičtější, tj. excitovanější, tím víc vypadá jako tvrdá částice, méně jako vlna.

Tak to je světlo slovy úplného Dronta.

Jestli k tomu mohu jen něco málo dodat: Z popsaného sice není zcela jasné jaké elem. částice "páchají" tu společnou sebevraždu, ale myslím, že Gabča má na mysli dva leptony, čili elektron a pozitron. Moje spekulativní představa "posledních chvil" před "zánikem" je tahle: Jak se obě částice k sobě zrychleně, v důsledku rostoucí asymetrie jejich hm. polí, přibližují, zužuje se jejich excitační pole (to vpředu, co je "vleče" k sobě) do stále užšího kužele (tím se enormě rychle zvyšuje excitace zbývajících kvartonů mezi nimi) až dospějí k poslednímu kvartonu mezi sebou. Ten si oba vakanty elektronu a pozitronu svým, teď už do jednoho místa soustředěným hm. působením doslova roztrhnou jako tygři kořist a utrhnou si to co jim do úplného kvartonu chybí. Vakantu elektronu chybí protoely (p) a (n') , no a zbytek tedy (p') a (n) se zase moc 'šíknou' vakantu pozitronu. A máme tu rázem dva vysoce excitované úplné kvartony, kteří se, jak správně vypozorovala Gabča, "svobodně" a uvolněně rozlétnou korespondenční rychlostí, tedy c, do světa. Bylo by hezké, kdyby nám to Gabča pěkně fázově rozkreslila. Co říkáte?
A já už 'letím' na pinčes. Sok

Jásně
akorát, až to budu kreslit..... - tahle citovaná věta znamená, že se rozletí do světa nejen ta excitace, ale i kvartony uvnitř. Tj. vyšoupnou kvarton vedle o kus dál, posadí se místo něj, tamten zase dál.. .... tedy přeci jen se něco sune. Jo? Kvůli kreslení to potřebuji. Achjo, mě to tak baví

Čau

Aj ja som tuná.

Látka při styku s antilátkou anihiluje "vypaří se", přemění se na záření.
Jendo, tohle ti názorně nakreslí naše módní ilustrátorka, Gabča. Materializace je opačný proces: foton, tj. dostatečně excitovaný kvarton nacházející se v silném hm. poli těžkého jádra je hm. působením asymetrií toho hm. pole jádra spolu s vlastní přenášenou excitací rozdělen na dvě složky, zpravidla vakanty elektronu a pozitronu. Jsou známy i vzácné případy fragmentace na dvě neutrina a při supervysoké hmotnosti fotonu dokonce na dva antipodní nukleony.

Symetrie hmoty a antihmoty je tak dokonalá, že se zdá, že by počet částic a antičástic měl být rovnocený. Astronomická pozorování však ukazují, že na jednu antičástici připadá miliarda ( a možná dokonce více) částic. Přesto se někteří kosmologové domnívají, že někde ve vesmíru existuje antilátka ve velkém množství, což nelze dokázat ale ani vyvrátit, protože záření (fotony) vysílané látkou a antilátkou jsou totožné......
Tak tohle je parádní otázka. Jendo, tohle se netýká protonů a antiprotonů; těch je „na světě stejně. Divíš se?; nediv se a přečti si co říká kvartonový model. Vakantem protonu je protoel (p). Vakantem elektronu jsou dva protoely (p’n). Takže v každém elektronu je „zárodek“ antiprotonu (p‘) Jestli je správný předpoklad, že ve vesmíru je stejně protonů a elektronů je tedy na světě stejný počet protoelů (p) a antiprotoelů (p‘. Horší je to s antineutrony, které majé v základu protoel (n‘). Ty nemají moc šancí se spojit s protoely (n), které jsou „uvězněny“ ve vakantech elektronů. Protože tam je“drží“ dvojitá antipodita:hmotová a grupová Takže nábojové antipody bychom měly vyřešeny. Antineutrony by mohly být tou chuchvalcovitou, beztvarou temnou hmotou ve vesmíru. Ale to je jen moje spekulace!

// Celou dobu jsem neměl odvahu se zeptat proč ty protoely v kvartonu navzájem neanihilují// AQle ony defakto anihilují v klasickém smyslu toho slova; zmizí z „obrazovek“ světa. Sblížením do objemu dW_krit soustředí celé své hm. působení do prostoru mezi nimi a tím je nasyceno- saturováno jejich hm. působení a mizí fyzikální důvod k dalšímu sbližování. V podobné situaci jsou atomy (elem. částice) masivní hvězdy dosahnou-li soustředění do objemu R_g /2. jejich gravitační vazba je nasycena, nemůže být větší a není fyzikální důvod k dalšímu smršťování hvězdy. (Hmotné objekty nedělají nic zbytečného a nebo navíc bez kauzálního fyzikálního důvodu. Smrštění hvězdy do singularity (tzv. č.d.) se v kvartonovém modelu nekoná!
Jendo splnil jem dnešní penzum poviností a jdu se bavit! Dobrou noc. Soky

Ke všem níže uvedeným odpovědím:
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gabča: No a přitom je to tak hezké, světlé:

1. Skupinky protoelů, které vytvoří úplnou anihilační čtveřici, se srazí, trochu to zaduní, zmizí tím z dohledu (anihilace). Nijak na okolí nepůsobí.
2. V původní dráze na obě strany ale pokračuje jejich "energie" dál.... dva fotony - koule excitace, či "koule napnelismu v kvartonech", podobné koulím, které měly ty částice předtím, jen uprostřed není vakant. A ta energie, to je ten napnelismus, to je ta excitace, povytažení. Protoely v kvartonu by jinak byly namačkaný u sebe, protože se všechny bez výjimky přitahujou.
3. Pole (koule) excitace teď už za sebou nemusí vláčet ten obtížný vakant, tak se rozlétne svobodně svou přeskakovací rychlostí. Vždycky, jak se kvarton povytáhne, tak ťukne do toho vedle, ten se povytáhne, no a ten první se zase smrskne.
4. Záleží jen na tom, jakým prostředím, o jaké vakanty bude cestou zakopávat (vakuum, sklo), a dokud třeba neroztlačí (zahrnuje též ohřátí) jiné hmotové pole, se skutečným vakantem, a tam se třeba zastaví, a zvýší místní excitaci (napnelismus)=pohyb.

5. Velikost koule se může měnit, dáno vloženou energií, tak jak jí kdysi byla nějakým impulsem síly vytvarována. Čím je koule energetičtější, tj. excitovanější, tím víc vypadá jako tvrdá částice, méně jako vlna.

K celému textu a i k Pepovým: A CO TEPLOTA ?
Jestliže něco anihiluje mění se na energii. To jo. Každá hmota podle svých vlastností na určitou svou teplotu potřebuje určité množství energie při stejném objemu. Kvartony při totální exitaci mohou pojmout energie všechny stejně a tedy i množství energie, kterou vlastní, je stejné a to i tehdy kdy, podle Pepova výroku-snad si vzpomene, nemají energii, vzhledem k tomu, že se snad jedná o proton a antiproton, neutron a antineutron, žádnou. Podle mého chabého skorodrontského rozumu,by se snadno mělo určit kolik měl kvarton energie před tím než o ní díky žhavé lásce partnerů-protivy se přitahují- přišel. Ať vzniklo vakuum jakkoliv mělo by mít aspoň nějakou historii svého vzniku.
Jestliže by vakuum existovalo teoreticky bez vad a nebylo vakantů - někteří tvrdi, že tomu tak taky před vznikem Vesmíru bylo. NEMĚLO BY VAKUUM MIT DÍKY ANIHILACI ŽÁDNOU ENERGII, COŽ JE NELOGICKÉ. I KDYBY VZNIKLO V CELÉM VŠEHOMÍRU SOUČASNĚ. JEDINÁ VARIANTA JE, ŽE VZNIKLO SOUČASNĚ S MAXIMÁLNÍ EXITACÍ V CELÉM PROSTORU VŠEHOMÍRA. TO OVŠEM JE TAKÉ NELOGICKÉ, PROTOŽE BY BYL PROSTOR NASYCEN-SATUROVÁN ENERGIÍ NATOLIK, ŽE BY K ŽÁDNÝM PROSTOROVÝM ROZDÍLŮM JEJÍ HUSTOTY NEMOHLO DOCHÁZET. Naštěstí někdo pár kvartonů rozbil anebo se některým perotoelům nepodařilo najít v čase a prostoru vhodné partnery pro kvarton a tak se daly dohromady jak to šlo a vznikly také vakanti. Ty jako vyvážení svých nedostatků dostaly do vínku energii, schopnost působit svými hmotnostními poli na kvartony tak, že se prostorem pohybují, zatím co kvartony pouze vibrují v kvazituhé kvartonové prostorové mříži a nikam se moc po světě nemrknou.
Ta vibrace je jediné co mě těší. Protože má-li hmota zůstat hmotou musí mít aspoň trochu nějaké energie projevující se pohybem v času. A ona umí zatraceně dobře o svou existenci bojovat.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Citát: ....2. V původní dráze na obě strany ale pokračuje jejich "energie" dál.... dva fotony - koule excitace, či "koule napnelismu v kvartonech",....
..... Pepa: Ale ony defakto anihilují v klasickém smyslu toho slova; zmizí z „obrazovek“ světa. Sblížením do objemu dWkrit soustředí celé své hm. působení do prostoru mezi nimi a tím je nasyceno- saturováno jejich hm. působení a mizí fyzikální důvod k dalšímu sbližování.
Tak Gábina je rozhodně lepší, ví že anihilací se uvolní energie.
Gábino, ve vší úctě, nepleteš si to vše s kulovým bleskem? Přeháním. Vzhledem k nepatrnému množství vakantů v prostoru jen našeho Vesmíru, by za předpokladu mírné exitace kvartonů v něm, se musely jejím prostorem prohánět kvartonové energetické bouře za stálého vznikání krup - nových vakantů. Ty by musely, díky jejich hmotové konentraci vytvářet stále více zjevné hmoty ve vesmíru. A to se neděje. Navic by musel mít prostor Vesmíru mít asi značnou energii a zejména STÁLOU TEPLOTU. Čili i ta nejnižší by musela být teplotou, v níž je ještě stále ukryto obrovské množství energie.
A největší gól pro mně je, že anihilace v kvartonu působí SMĚROVĚ. Viz směry vylétávajících fotonů, které se nemohou neopotkat ze sousedního kvartonu vylétavajícím antipodem a znovu anihilovat.... Jak lze zahustit volnou energii od neexitovaných kvartonů tak, aby z ní vznikla částice?
Když jsem se ještě jednou nad tím zamyslel, což jako poloDront smím, tak jsem dospěl k závěru, žádný kvarton nemůže v základním bezenergetickém stavu existovat, protože jakmile kdysi, asi něco jako fázový přechod, současně kvartony anihilovali tedy se zbavili své energie a staly neviditelnými, tak je sousední kvartony poctí svou energií,které se zbavily, což Gabča ani autor nevyvrací, čímž by ji zase získaly a znovu se plně exitovaly. Přesně podle: škatule, škatule hejbejte se.. Takže, není to o hlavu?
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A pak, že ve vakuu nejsou mraky volné energie, která se svobodně pohybuje prostorem. ... atd.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vážení končím, už nemohu. Mám jen jednu mizernou hlavu a nemocné srdce. S nimi se kvartonovka dá snad pouze našprtat, ale nikdy pochopit. To co jsem chtěl, bylo získat konkrétní představu o topografii kvartonů a vakantů v prostoru a s nimi spojenými prostorovými, geometricky přesnými, jevy.
Žádný vakant-protoelement nemůže působit svými exitovanými poli směrově, pouze všesměrově. Směr kam má snahu se pohybovat není dán jen působením jeho vlastních polí, ale statisticky všech polí vakantů, které na daný kvarton současně působí. Což jsou hypoteticky naprosto všechny.
Ještě poznámečka než skončím: Je pozoruhodné, že za celou dobu diskuze, které jsem byl přítomen, prakticky nepadlo slovo o něčem tak důležitém jako je čas a o tom jak lze dosáhnout tak neskutečně přesného načasování průběhu všech dějů v měřítku totálního -zejména když nejde o vlnění čehosi- ,pidičasu, který tato hypotéza vyžaduje. V kvartonovém světě se chyby mohou stát jen vyjimečně, nic nesmí být někde dřív anebo později, vše musí časově proběhnout scela kordinovaně s neskutečnou přesností. Podle mne si ani autor sám neumí takovou přesnost představit. O mě ani nemluvě.
Moje kardinální otázka zní: Jak vypadá hranice mezi částicemi a atomy v kvartonovém světě. Samozřejmě bych ji chtěl popsat tak, aby bylo vše v souladu s ověřenými experimenty, a jak kvartovka umí zajistit tak úžasně přesnou geometrii molekul po celou dobu existence Vesmíru? Viz pentocen.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gabče děkuji za skvělou ukázku lineární logiky. Má sestra je v ní velmistr. Přesto mám svou sestru rád a to nejen proto, že je vždy svá, ale pravým antipodním protoelem ke svému bráchovi, až na naši společnou tvrdohlavost. Prostě jsme,péčka,. A proto my muži milujeme ženy. Ovšem jen do té doby než nás vytočí k úplné anihilaci. Což se samozřejmě mé sestry a Gabči rozhodně netýká a ani týkat nikdy nebude. Ne nadarmo jsou ženy z Venuše a muži z Marsu.
Gabčo, nic ve zlém. Nelze v probíhající anihilaci kvartonů v nějakém čase začít s neanihilovaným kvartonem, čili naskočit do rozjetého vlaku,, ten anihilovat a pokračovat v historii anihilace dál. Ten kvarton má za sebou v tom čase stejnou historii jako ostatní.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JSCH-PD přeje všem mnoho jarních Velikonočních

Hezký večer,

nazval jste to Jendo správně...lineární logika. No já vím že to nebylo extra vědecké...
Mno líp to neumím. Vlastně mě napadlo, že to co tu provádím je spíš takový úklid, takhle pojmenované by se Vám to jako pánovi mohlo víc zamlouvat. Je to moje trochu záliba, jak doma , tak v práci, když dlouhodobě zakopávám o něco, v čem tápu, tak si jednoho dne sednu a prostě to rozmotám. Takhle ostatně vznikla i Lajčina teorie, akorát teda ta zrovna nebyla ouplně O.K.... to už je fuk.

Pokud tedy Soky je mimo, tak si dovolím zaspekulovat... po odeslání minulého jsem přemýšlela o tom samém, co se ptáte.

1. POLE
Myslím, že to hmotové pole kolem vakantu má dvě složky ... je to potřeba takhle naplno říct a oddělit, Soky to říká vlastně taky, akorát má pro to jiné názvy .... říká nadklidová hmotnost, nebo taky aditivní hmotové pole. Z toho já věděla kulové , ale došlo mi to s tou anihilací:
zatímco to klidové pole, to hmotové standartní působení částečky zůstává vždy s částečkou, tak to aditivní .... je energie, může se přenášet.

A najednou to docvaklo všechno! Na principu jak už jsem popisovala, že roztažený kvarton cukne do souseda vedle, ten se tím rozleze taky, a ťukne zas do dalšího, zatímco kvarton který předal svůj ťuk se zase smrskne........ tak tady máte přecé tu energii, setvačnost i pohyb jako vyšitej, pochopitelnej. Letí koule napnelismu. A vláčí třeba ssebou vyměňující se vakant, který ho sice brzdí ale zase mu dodává třeba polarizaci či hmotové působení jako bonus. Pak je to částice, no a když tam žádný vakant není, je rychlejší, je to foton......
což zapadá do pokusu s dvojštěrbinou. Foton i elektron se chovají stejně.

To roztažení kvartonu funguje stejně při pohybu - krátkodobý impuls, anebo taky v gravitačním poli, tam jsou kvartony nataženy permanentně. Tady máme vysvětlení, že gravitace působí tak nějak stejně jako být v odstředivce. Je to ten samý pohyb, je to příbuzné.


2. Teplota
tak to byl taky můj nápad, ale nijak geniální, Soky to tutově potvrdí.... máme foton, tj. projev elmag. vlnění, kvantum, my víme že je to kulička napnelismu kvartonů = pohybový potenciál. Tak ta se dřív či později potká s něčím, co bude mít schopnost ji absorbovat, namotat, přičíst si na svoje pole napnelismu, mohlo by to souviset s nějakou stejnou frekvencí, ale taky třeba ne. No a když "to něco" je elektron obíhající kolem jádra atomu, jakože elektrony jsou první na ráně, tak se pohybové potenciály sečtou, elektron získává vyšší rychlost. A je zatopeno

Takže, to byla další dávka linearity, ale občas trochu jednoduchosti neuškodí, že? Snad nedostanu na budku, v případě že ne, a bude to schváleno naším zde nejvyšším , tak to časem taky nakreslím.

Gabča