buky píše:Orbitální stanice sice letí setrvačním pohybem, ale jeji udržení na orbitu závisí zase na gravitaci země.
Představ me si radeji vesmírnou loď která letí přimočaro, zotrvačne mimo působení gravitace - nic se neděje.
Mezi lodí a tepelným štítem ve směru letu je tenzometr a teť loď narazí na atmosferu např. našej nadmorskej výšky v rychlosti 10 000 m/s.
Ja tvrdím že vesmírna loď která má zotrvační let má schopnost působit silou a projeví se to pri zrážce např. s atmosferou a dokáži to i změřit tenzákem. Nechtěl by sem se nacházet v té lodi při zrážce s atmosferou.
Ta vesmírna lod bude tak dlouho působit silou po dráze až zastane.
A teť ty dokaž "kinetickou energii" v praxi, ne na papíře!
Vždyť ta tvoje otázka je jedna z mých odpovědí - velmi správně - ta energie se uvolní až při srážce, takže
jsi to celé pochopil - přeměna kinetické (nepracující) energie náhlým zabrzděním na tepelnou
"Sílu" kterou
naměříš svým tenzometrem - ta je z toho brzdného účinku - mezi setrvačností tvého těla a zadní stěnou kabiny.
Jestliže tato "síla" bude mít konstatní hodnotu (třeba 10g po dobu 1min), rovněž uvnitř kabiny po dobu jedné minuty se
nebude konat žádná práce - tak jako sebesilnější magnet přicucnutý na ledničce tou největší silou rovněž
vůči ledničce nekoná práci a pod. Jestli si se vzdal práce a zaměřuješ se už pouze na sílu, pak při tom brzdění
lodi o atmosféru naměříš nějaké to g - jako důsledek brzdění - ekvivalent zrychlení, třeba gravitačního...
takže tvé -
Ja tvrdím že vesmírna loď která má zotrvační let má schopnost působit silou... pak já říkám - nemá,
nepracuje, chybí síla, nemá sílu... "síla" se projeví až při nárazu nebo brzdění zjednodušeně. Postačí to takhle řečeno?
Dobře, když trváš na tom, že orbita je špatný příklad, můžeme vesmírnou loď umístit úplně do vesmíru, bez účinku
vyrušené gravitace
- opět letíš setrvačností, opět se vznášíš v kabině, opět tvé tělo nekoná práci a přeci letí ....
no a dostáváme se k tomu brzdění třeba o atmosféru pomocí tepelného štítu (s letadlem to bylo to samé víš?). Tvé tělo se
rozplácne o palubovku protože chce letět dále svou setrvačností (zadarmo a bez práce), zatím co raketa brzdí o atmosféru
až se zastaví....všechno tohle jsem ti popsal
pamatuješ? Připomenu - brzdění 5m, 5s..., příklad s lankem a dynamem -
přeměna kinetické energii na jinou a z toho na práci - i s tím tenzometrem za opaskem - vzpomenul sis? Všechno v
pořádku, nic nového k dokazování ani k vysvětlení Je třeba ještě něco řešit?
Zůstává mi záhadou, proč jsi chtěl
umístit kosmickou loď do hlubokého vesmíru, když parabolický let nebo orbitální je zcela ekvivalentní tomuto. Brzdění je
rovněž stejné - buď štítem nebo aerodynamickým odporem letadla. Pokud jsis myslel že v hlubokém vesmíru se nic
neděje, tak se děje jen to, že se rovněž vznášíš v kabině kosmické lodi která letí setrvačností třeba 10 000m*s-1 a ty taky
letíš - nedotýkáš se vnitřních stěn kosmické lodi - letíš bez práce, zadara, bez vlastní síly, tou samou rychlostí 10
000m*s-1 .Když narazíš do atmosféry, bude to doslova náraz, který uvolní tepelnou energii - to samé dělá letadlo třením o
vzduch - jen v menším měřítku....
I v tom dalekém vesmíru se vznášíš v kabině - není to jak ve StarTreku - že všichni
chodí pevně podrážkama po palubě - to je jen ve sci-fi. Jsou případy..., ale téma je rovnoměrný přimočarý
pohyb a jeho práce.
Mrkni se na tyto příspěvky - časové údaje - abys mi věřil, že jsem ti na to už dávno odepisoval včetně příkladů.
01 listopad 2009 20:45
01 listopad 2009 18:43
01 listopad 2009 12:56
01 listopad 2009 11:14
31 říjen 2009 20:41
31 říjen 2009 19:55
31 říjen 2009 18:46