Fórum U Pramene

aNONym píše:http://utf.mff.cuni.cz/librtfy/bc/utf-b ... ulvait.pdf Non

Hmmm, zdravím Tě None a dík,
ještě tomu tak trochu rozumět... takže co tu máme... žeby (p´) + (p)(p´n) → protonium (p)(p´) + elektron (p´n)
žádná zázračná transmutace s přimotaným kvartonem v místě srážky tu není, jen mám dotaz na SOkyho ohledně toho protonia.
Protonium:
když by přestaly protoely (p) a (p´) navzájem obíhat společné těžiště, a srazily se.....
tak nezbyde podle klasické fyziky nic, resp. fotony,
a podle kvartonové teorie zbyde neutrino.
Kde je pravda...? Dá se to vůbec pozorovat?

Díky Gábino za parádní nahrávku na paik do „šestky“ inspirovanou NONovým přispění do vlákna. Díky za to NONe.
Přenesu sem fragment diskuse s peakem na NP z roku 2008: peak: //jak dosáhnete po srážce protonu s antiprotonem vzniku 4 pionů+ a 4 pionů-?// Sokrates: některé prameny říkají, že vznikají 3 až 5 mezonů +další neutrální částice. Závěrečná fáze sblížení protonu s antiprotonem vyvolá naprostý rozklad kvartonů mezi přibližujícími se antipody. Vzniklý chaotický konglomerát rozvolněných protoelementů tvořící na kratičký okamžik něco na způsob kvark- gluonového pytle se "bleskem" rozpadá na nábojové i neutrální piony a fotony. Je to zcela chaotický proces: kdo s kým o čem pro koho.
Na tomhle nemusím dnes vůbec nic měnit! Ano, tzv. anihilace protonu se svým antipodem není totální anihilací jakou je anihilace elektronu s pozitronem, nebo neutrino P s neutrinem N. Tyto kontaktní interakce končí spojením dvou složek (elektronu s pozitronem a neutrina N s neutrinemP), takže vytvoří úpný kvarton, čili prvek(y) vakua. Uvolněná hmotnost hmotových polí obou interagujících složek se promítne do vysokého stupně excitace vytvořených dvou kvartonů a je zdrojem elektromagnetického vlnového procesu
Jiné je to s pseudoanihilací protonu a antiprotonu. Zde nevzniká úplný kvarton jen "neviditelné" neutrinoP a několik pionů a „další neutrální částice“ (patrně neutrální piony a fotony.) Výsledkem interakce hadronů protonu s antiprotonem jsou zase hadrony, piony.
Proč je takový rozdíl v obou typech anihilací? Vždyť všechny vyjmenované interagující částice jsou fermiony s půlkvantovým spinem a tedy Pauliho vylučovacím principem? Není to jenom tím, že leptony na „tvorbu“ jiných fermionů nemají dostatečnou hmotnost; např na dvě e-neutrina ji mají třeba na 1000 dvojic. Prostě jde o jiný modus operandi; elektron + pozitron spolu dávají úplný kvarton, kdežto hadrony (platí to i na neutron s antineutronem) spolu dávají jen neutrina!
Kvartonový model tuto rozdílnost „anihilace“ leptonů a hadronů hravě a jednoduše vysvětluje a je dalším potvrzením užitečnosti hypotézy KMV. Snad ani nemusím připomínat, že při všech těchto „karambolech“ a transformacích zůstává neměnný počet a kvalita všech zůčastněných protoelů (samozřejmě taktéž antiprotoelů)
Piony s nábojem se „rodí“ vždy ve dvojicích protože jde o záměnu protoelů (p) (n) mezi dvěma sousedními, vysoce excitovanými, kvartony podle schema: (pp’nn‘)+(pp’nn‘) → (np‘nn‘) + ( (pp’pn‘) = záměna p→ n Soky

Promiň pootíku ten krásný víkend: všechno muselo jít stranou. Teď mám jen obavy, že mi uprostřed týdne zmrznou květy broskví, které jsou už před rozpukem. Nemáš nějaké spolehlivé zkušenosti jak zabránit zmrznutí? (Platím zlatem ).
A teď se pustím do Tvých subkvartonových imaginací.
"Jsou 3 silová pole – magnetické, elektrické a gravitační.
Každé silové pole je buď kladné nebo záporné ve smyslu antipodity; opačná pole se přitahují a stejná odpuzují,"
Já nerad používám slovo síla, silové a pod. Síla prezentuje dálkové, nekontaktní hm. půcobení. V kvartonovce je veškeré vzájemné působení kontaktní, tady a teď. Myslím, že jsi trochu šlápl vedle, že jsi k polím elektrickým a magnetickým (jde o derivaci elektrického nábojového pole) přidal i pole gravitační. To nemá původ v nábojové antipoditě, ale v obecné excitaci vakantůbez ohledu na elektricitu.

"//Každé kvantum silového pole má centrum, v němž je jeho projev nejsilnější a směrem od centra slábne. Čím blíže k centru, tím víc má silové pole charakter odpovídající hmoty, takže uprostřed je hmotné centrum příslušného pole//". No, s tím se dá až na drobné interpretační diference souhlasit.

//Všechna pole, jak už tak polí obyčej, jsou „pružná“ a kmitají, jejich kmitání může být modulované kmitočtově, amplitudově i směrově. // Tohle je čirý Schneiderismus a s tím mám problém. Jistě vzájemné hmotné působení mezi kvartony hm. pole jsou provázeny mikropohyby v oblasti subkvartonového prostředí, ale nevím lze-li to považovat za pravidelné, např. sinusoidní kmitání. Ale dobře, pootíku, tohle je Tvoje doména, já se tady spíš držím při zdi. Vím, nebo tuším, že tohle prostředí existuje, ale jeho diskretní strukturu si netroufám hádat ani z křištálové koule.

//Stabilní částicí hmoty je pouze samotný singlon a nebo dva singlony spojené v duon, //
Tady musím rezolutně protestovat: singlon značí v KMV, nejjednodušší vakant, t,j s jedním protoelem uvnitř objemu vakantu. A duon značí DVA protoely uvnitř vakantu. Podobně existuje trion se třemi protoely, tetron se čtyřmi atd.
//V tomto modelu, který hodlám prezentovat pod zkratkou PSH (možno dosadit zcela libovolné trojsloví s odpovídajícími počátečními písmeny, například za H preferuji dosazovat humus, hovadina, hypofýza, hypoteóza atp.), zůstávají singlony každý na svém místě, vztaženo k vesmíru, a to od Počátku až do Konce Světa! //
Vidíš pootíku a tady padla kosa na kámen! Kdepak singlony a na stejném místě. Jediné co zůstává na svém místě jsou kvartony! A to ještě jen tehdy nepřechází-li skrz ně vícenásobné vakanty. Naopak singlony, duony a tetrony ba i kvintony jsou nejneposednější "tvorové" ve vesmíru Zejména duony jako vakanty neutrin neznají klidu a zeměkoulí proletí hladčeji než nůž máslem!
//(kvarton) má sice hmotné jádro, dokonce šestinásobné (čtyřnásobné), ale díky saturaci všech vnějších polí se mimo svůj objem nijak neprojevuje, takže pro okolní svět neexistuje, tedy ani nesplňuje podmínky hmoty, čili není hmotou. // No, tady jsem na rozpacích. KMV mluví o vnitřní saturaci hmotových, nábojových a grupových působení uvnitř mezi protoely, čímž se stávají pro venek kvartonu nehmotnými. Nepůsobí na vnější okolí. ale to hm. působení uvnitř kvartonu stále je! Stejně jako silné existuje elektrické pole mezi náboji uvnitř atomu, ač vně atomu je saturované, nulitní.
//Pohyb částic prostorem je řešen vícenásobnou rekonfigurací částic a sextonů, dalo by se na to pohlížet i tak, že sextony „transportují“ dotyčnou částici.// Tady mohu souhlasit jen s druhou částí souvětí za předpokladu, že sextony zaměním na kvartony.
//Princip průchodu dvojštěrbinou je zcela jasný – procházejí pouze vazební pole vlnové podstaty a „hmotná“ částice se před překážkou změní v sexton, přičemž za překážkou se právě prošlým polem vytvoří z tam se poflakujícího sextonu částice sice fungl nová, ale úplně stejná. // Tak tohle potíku neberu ani za tučný úplatek! Štěrbinami prochází excitované makroskopické hmotové pole jako čelo elmag. vlny a sám vakant projede jednou štěrbinou. Čelo hmotového pole prošlé oběma štěrbinama se stává, podobně jako čelo elmag. vlnění, koherentním takže za štěrbinama spolu interferuje a interferenční maxima "vlečou vakant k displeji. (Vakant se pohybuje vždy ve směru asymetrického maxima). Tak praví KMV.
Asi jsem Tě, pootíku moc nepotěšil, ale takový je život. Soky

sokrateus píše: //Princip průchodu dvojštěrbinou je zcela jasný – procházejí pouze vazební pole vlnové podstaty a „hmotná“ částice se před překážkou změní v sexton, přičemž za překážkou se právě prošlým polem vytvoří z tam se poflakujícího sextonu částice sice fungl nová, ale úplně stejná. // Tak tohle potíku neberu ani za tučný úplatek! Štěrbinami prochází excitované makroskopické hmotové pole jako čelo elmag. vlny a sám vakant projede jednou štěrbinou.

Jojo, pozor safra na ty slovíčka.... z toho bylo už hromada neštěstí.
Soky: sám vakant projde jednou štěrbinou.... na úrovni předešlého výkladu bylo myšleno, že se vakant pořád vyměňuje za nový (elektron bliká). Jestli je ten vakant elektron (2), tak je to (2)+(4 kvarton)... krátkodobý nestabilní sexton. Může bejt, jak se to vezme.
Jako odstranění 99% problémů v diskuzi radím vymyslet slovo na pohyb vakantu.... problikávání je blbý, prohazování je blbý, prostrkávání už vůbec, tak co? Prokompenzovávání? Proklikávání? Vakant elektronu se proklikal jednou ze štěrbin. Prochangeoval. Proťukal. Provlnil.
Je to nová věc... není na to slovo.

Mimochodem, nemůžu Soky najít Tvůj starší příspěvek o tom pozorování blikání elektronu, při průchodu něčím... jak to bylo, teď by se to hodilo.

sokrateus píše:Teď mám jen obavy, že mi uprostřed týdne zmrznou květy broskví, které jsou už před rozpukem. Nemáš nějaké spolehlivé zkušenosti jak zabránit zmrznutí? (Platím zlatem ).

Zlato mě neláká. Takže zdarma - sadaři to řeší tak, že když začíná mrznout, tak se v sadu snaží vytvořit co nejjemnější vodní mlhu nebo tříšť, která se sráží a mrzne na stromech - ta vrstva ledu zabrání promrznutí do natolik nízké teploty, aby se pupeny nebo květy zničily. Sadu nemaje, osobně vyzkoušeno nemám.

sokrateus píše:Já nerad používám slovo síla, silové a pod. Síla prezentuje dálkové, nekontaktní hm. půcobení. V kvartonovce je veškeré vzájemné působení kontaktní, tady a teď. Myslím, že jsi trochu šlápl vedle, že jsi k polím elektrickým a magnetickým (jde o derivaci elektrického nábojového pole) přidal i pole gravitační. To nemá původ v nábojové antipoditě, ale v obecné excitaci vakantů bez ohledu na elektricitu.

Nevím, proč slovo "síla" považuješ za neslušné. Tvrdíš, že veškeré vzájemné působení je pouze kontaktní, ale není Ti vůbec žinantní současně hovořit hovořit o excitaci "složeným vnějším hmotným působením" nebo třeba gravitaci jako výsledku složeného hmotného působení. Sice se zaťatými zuby a pomocí "opisu", ale i tak zcela jednoznačně připouštíš, že třeba gravitace nepůsobí pouze při dotyku těles, ale i "na dálku". Takže si můžeš vybrat jestli "kontakt", ale potom bych tedy prosil všude a důsledně, a nebo i "na dálku" a potom se tomu sprostému slovu nevyhneme. A navíc to ještě bude mít další nepříjemný důsledek, a to ten, že gravitace se od ostatních "sil" liší jenom tím, že o ní víme podstatně míň, než o těch ostatních. A když k tomu ještě připočteme to, že nejsem ochoten připustit, že by přírodní zákony měly nějaké vyjímky, pak je docela snadno přešlápnout a dojít k závěru, že všechny síly jsou si v něčem podobné a v něčem se liší. A podobné by si měly být především svým základním uspořádáním.
Další argument je to, že bez síly není pohyb, takže tím se zcela otevřeně řadím ke "Schneiderovcům". Tedy na rozdíl od Tebe, který to děláš tajně a zakukleně, aby si toho nikdo nevšimnul. KH propaguje hmotné hrboloidy, které se zmenšují až ku zmizení, opět zvětšují a různě natahují, a to vše bez použití síly, jen prostým dotykem. Z tohohle se nelze vykroutit žádným "tady a teď", "singlony nevědí", ani "to je jiné patro". Je možná pravda, že singlony nevědí, ale my nejsme singlony, a chceme vědět.

sokrateus píše:Jediné co zůstává na svém místě jsou kvartony!

Ale kdepak, Ty sice tvrdíš, že existuje "kvazituhá kvartonová mříž", ale Tvoje kvartony neustále mění svůj objem, svoji velikost, takže se musí navzájem odstrkovat a vznikají místa, kde je jich na stejném objemu víc, a také místa, kde jsou větší, takže je jich ve stejném objemu míň. Nařídko nebo nahusto. A nebo se neodstrkují, ale potom mezi nimi musí být takové mezery, aby se tam vešly i ty momentálně největší. Jenže potom na sebe musí působit přes tu mezeru a bylo by tu zase to sprosté slovo. A problém, co je v té mezeře! Ptali jsme se na tento problém, ale zatím jsi se k tomu nijak uspokojivě nevyjádřil.
Obávám se, že tyhle otázky řeší PSH (už jsem se rozhodl, že to H je hypoteóza, zatím bylo toto slovo neobsazené a zní velice hezky, takže si ho zabírám) daleko elegantněji, totižto podstatně jednodušším způsobem.
Tvoje prezentace "pouze hmotných" objektů naráží i na další problémy. Když se podíváš na Gabčiny obrázky (velice krásné a názorné - pochvala), tak určitě uvidíš na první pohled, jaké. Kdyby ne, zkus si je tedy představit namalované "přes sebe". Jeden z kvartonů toho "čistého vakua" si dej na ten elektron, jako že se z toho kvartonu zrovna "vydělil". Tedy mně tam rovnou chybí ten zbytek toho kvartonu, takže jedna nebo dvě další částice. I když mohu přijmout, že kamsi odskotačily, tak se nemohu zbavit dojmu, že tam budou zase potřeba, až na tom samém místě odskotačí elektron, a bude tam muset být zase mrňavý a nebo vyvětšený kvarton.
A dál - jestli máš ty obrázky opravdu přes sebe, tak Ti určitě neušlo, že je tam sice podstatně větších, ale přece jen méně kvartonů. Co se tedy stalo? Odsunuly se okolní kvartony dál? To by se nám vznikem jediného elektronu vlastně musel "zvětšit" celý Vesmír, protože tím jsou všechny kvartony excitované, i když ty vzdálenější míň. Ajajajajaj! Kolem ústředního Elektronu je Vesmír řidší, než na okrajích. A kdyby jenom to. Na "odstrčení" sousedních kvartonů je potřeba energie, záměrně nepíšu síla, protože se kvartony dotýkají. Moc kvartonů, takže i moc energie. Tak to je mi silně proti srsti, protože Příroda se snaží hlavně o rovnováhu, aby všude bylo všeho akorát, nikde víc než někde jinde. Takže tím zvětšením Vesmíru vyrovnává nějakou nerovnováhu, v tomto případě vznik jediného ústředního Elektronu, který tím pádem musí vyvolat tak velikou anomálii, aby hnula s celým Vesmírem. To se mi zdá na jeden maličký elektron přece jen trochu nepřiměřený výkon.
Tvoje tvrzení o KH vyvolávají takových bludných kruhů vícero, takže se není co divit příteli Schneiderovi, že když k nim nedostává uspokojivá vysvětlení, raději ji odsouvá kamsi stranou a setrvává na svých možná méně správných, ale přece jenom snadněji pochopitelných a představitených názorech "o Vesmíru".
Asi jsem Tě příliš nepotěšil, ba co hůř, ani v budoucnu Tě nemíním potěšit bezvýhradným přijetím Tvé KH až do té doby, než dokáže všechny související jevy vysvětlit úplně a pochopitelně, tedy bez "drhelů", k čemuž bych Ti chtěl dle svých chabých sil i přispět.
Zdravím - poota

No je taky pravda, že pod pojmem kvazituhá, se mi na dlouho vybavovalo "strašnětuhá". Proto pořád ty krystaly. Až mi SOky kvazilaskavě vysvětlil, že je to elastické. Krystaly ruším.
A dávno už se též mluvilo o místním přeskupování kvartonů - je to odedávna autorem povoleno. To proklikávání je v podstatě to samé. Může se přeskupit struktura.
Ale HLAVNě: nějaké velké prohýbání mříže na dálku není nutné.....
Poněvadž, a to se taky řikalo, že asymetrií pole se pole nahne.... ale nezvětší. Jen se přeskupí na jednu stranu. Tam je to víc excitované, ale na druhé straně zase o to míň.
Pokud jde o pohyb, tak se excitace přivede odjinud.... tedy ten úbytek kvartonového počtu se dodá s dodávkou pohybu (to co tlačí, předá excitaci..).... ono to jinak nejde, protože ta energie je prostě ten napnelismus sám. Opět, výsledný objem je součtem dosavadních, a místní přeskupení je povoleno.

Když vzniká těleso a roste mu gravitace:
každý vakant má kolem sebe své pole excitovaných kvartonů, tj. oblast s jejich naředěným počtem. Tato oblast se sune samozřejmě s ním.
Na tělese, na planetě... tam je už připravena větší excitace....
tam vládne úplně jiné prostředí, tam jsou kvartony řídké, no a teď s přísunem nové dávky naředění budou ještě řidší. Ale o nic víc, než součtu dosavaních, jen se to nahne na jednu stranu. Pokud by nárazem vznikl nějaký přebytek excitace při prudkém nárazu, tak to projde planetou a dál se to vyzáří, asi tepelně. No ale to už je zas to místní přeskupování.

A gravitace.... oblasti kvartonového "podtlaku" se přitahují jako každé jiné oblasti podtlaku, přetlačením z jemnější struktury.

A proč ten sarkasmus.....
(nikdo neřekl, že síla je sprosté slovo... )

//Nevím, proč slovo "síla" považuješ za neslušné. Tvrdíš, že veškeré vzájemné působení je pouze kontaktní, ale není Ti vůbec žinantní současně hovořit hovořit o excitaci "složeným vnějším hmotným působením" nebo třeba gravitaci jako výsledku složeného hmotného působení. Sice se zaťatými zuby a pomocí "opisu", ale i tak zcela jednoznačně připouštíš, že třeba gravitace nepůsobí pouze při dotyku těles, ale i "na dálku". Takže si můžeš vybrat jestli "kontakt", ale potom bych tedy prosil všude a důsledně, a nebo i "na dálku" a potom se tomu sprostému slovu nevyhneme. A navíc to ještě bude mít další nepříjemný důsledek, a to ten, že gravitace se od ostatních "sil" liší jenom tím, že o ní víme podstatně míň, než o těch ostatních. //

Tak si to hezky rozeberem. Slovo síla nepovažuji za sprosté, ale správného fyzika nedůstojné. Nebo, Ty snad víš co je to fyzikálně síla? Nestyď se a poreferuj. Já myslím,že je to obdobné co kdysi prohlásil R. Feynman o energii, ale jsem zvědav na Tvoji interpretaci.
//třeba gravitace nepůsobí pouze při dotyku těles, ale i "na dálku"// Jo,jo, to jsou ty hříchy mládí! Jednou Ti řekli, že ve vesmíru existují tělesa a mezi nima prázdný prostor. Jenže , kde končí těleso, pootíku? Tam kde se zastaví Tvoje trestající ruka při výchově dětí? Houby s něčím! V kvartonovém modelu "hranice" elementární částice teoreticky končí někde v tramtárii; technicky ovšem ve vzdálenosti kde diference fyzikálního stavu mezi dvěma sousedními kvartony klesne pod úroveň Planckova kvanta. To je hodně málo; nějakých 10^-34 Joulu. Mnohokrát jsem tady opakoval, že elem. částici tvoří nerozdílná symbióza submikroskopického vakantu (excitantu) a jeho makroprostorové hm. pole z excitovaných kvartonů. A co je těleso jako třeba zeměkoule, Měsíc? Je to megálomakrosoubor elementárních částic. jejichž hmotová pole se multiplikují, tedy sčítají, integrují se jejich excitace pro každý konkretní bod vesmíru ode všech vakantů co jich vesmír obsahuje! Takže milý pooto, všechna vesmírná tělesa i ten nejposlednější prdatom někde "na samém okraji vesmíru" se VZÁJEMNĚ DOTÝKAJÍ a tím spolu gravitačně neustále v každém bodě interagují! Uznáš, že nějakou dalekonosnou sílu k tomu nepotřebují!Přes to nejede vlak. Potvrzuje to právě ta pitomá interference na dvojštěrbině! Protože připustíme-li existenci hmotového pole jako nedílnou součást elem. částice, tak kde končí tohle pole a kde tedy končí elem. částice? Ve vzdálenosti dvou kvartonů od vakantu, nebo v nekonečnu?!
//gravitace se od ostatních "sil" liší jenom tím, že o ní víme podstatně míň, než o těch ostatních.// Tady používej, pootíku pouze singulár. My s Gábinou o něm víme víc než třeba o elektrickém a magnetickém poli. Tedy pokud se jejich podstaty týče.
//"kvazituhá kvartonová mříž"// To už Ti myslím velmi názorně vysvětlila Gabča. Je to chytrá holka. Holt nezkažená školskou fyzikou!
//Jenže potom na sebe musí působit přes tu mezeru a bylo by tu zase to sprosté slovo. A problém, co je v té mezeře! // v té mezeře je untrvakuum . To je ten 2. suterén, pootíku. Napsal jsem už přece, že protoely spolu komunikují právě prostřednictvím materiálních objektů subvakua. (2. suterén)
//Jeden z kvartonů toho "čistého vakua" si dej na ten elektron, jako že se z toho kvartonu zrovna "vydělil".// Opět stejná chyba v úvaze! Elektron se nevyděluje z kvartonu! Elektron přece tvoří nedílná symbióza vakantu a jeho hm. pole, takže elektron se nemohl vydělit z kvartonu, ale jen vakant toho elektronu.
//ak Ti určitě neušlo, že je tam sice podstatně větších, ale přece jen méně kvartonů// Ale kdepak podstatně větších. Aby se objem kvartonu zvětšil dvakrát, musel bys mu dodat asi 4 GeV/^c hmotnosti. to nezpůsobí ani trilió vakantů elektronu!, když uvážíš, že v 1 m³ se nachází asi 10⁵⁴ kvartonů. A to nepatrné hm působení elektronu 0,512 MeV/c² se rozprostírá na všechny tyhle kvartony v daném objemu Pootíku je to mnohem méně než když prdneš do Kerka!
//takže se není co divit příteli Schneiderovi, že když k nim nedostává uspokojivá vysvětlení, raději ji odsouvá kamsi stranou a setrvává na svých možná méně správných, ale přece jenom snadněji pochopitelných a představitených názorech "o Vesmíru". // Jenda to má velice snadné, jeho filozofie spočívá v poznání, že :"všechno je to vo kmitech". Někdy mu závidím tuhle bohorovnost. Proč já blbec jsem si vymyslel tyhle kvartony? Oč snáz by se mi usínalo!
Dobrou noc a pevnou naději, říkával sir Bruce Lokhart. Zdraví Tě nezlomný Soky

PS: jó díky, potíku, za snahu pomoci s broskvema. budu teď našponovanej jakGreenovy superstruny; mají být ranní mrazíky a začínají se otvírat květní pupeny. Asi zapálím chatku a zruším mráz.

Gabča píše: Mimochodem, nemůžu Soky najít Tvůj starší příspěvek o tom pozorování blikání elektronu, při průchodu něčím... jak to bylo, teď by se to hodilo.

Mnó, o blikání, problikávání vakantu kvartonem nic nevím. A jestli hledáš vhodné slovo pro průchod vakantu kvartonem, tak můžeš si představit, že se provléká kvartonem a nebo prostě prochází.
Asi bych místo: "že se vakant pořád vyměňuje za nový", napsal že vakant je stále stejný (co do obsahu a formy), jen se mu neustále "přepřahají" protoely, jako koně v zájezdní hospodě. (vakant je jako ten kočár) Soky

Stručná charakteristika vývojového trendu mnou založeného vlákna: Chiméry,obludné nic neříkající prázdné pojmy a stádní efekt. Sokrateus se zřejmě dobře baví.

chalupsky.karel@seznam.cz

Proč obludné? Je snad jakákoli fabulace explicitně nihilismus? Já pravím:nikoliv! Nezakazuj individuu vytvářet jeho vlastní vesmíry - sám je zvenku pozoruj a dobře se bav...

Volně plynoucí vlákno v čase, který autor nevyužije, vždy obsadí jiná civilizace - tak jako pole neoseté obsadí jiné rostliny, pro jiné tvory přírodou stvořené a jinak užitečné.
Tedy oř, milý Kacho.

I když jsem se zařekl, nemúžu to vydržet.

1. Citát .....Štěrbinami prochází excitované makroskopické hmotové pole jako čelo elmag. vlny a sám vakant projede jednou štěrbinou....
Jak takový soubor exitovaných kvartonů produkuje ELMAG VLNY? Vlnění je přece něco co kvartonovka nezná! Podle gábiny veškeré interakce mezi kvartony jsu čistě mechanické. Jsem rád, že jsem ji udělal radost termínem ,kvartonový kulečník,. Zároveň zdravím.
2. K elektronům. Jsou současně částicí i vlnou, takže vakant prochází vlečením otvorem současně jako vlna a částice. Vakant - částice, jeho hmotové pole - vlna. Žádná vlna se bez kmitů, interferencí a koherence neobejde. Takže autor zcela pomíjí fakt, že jsou-li oba otvory odkryté může elektron kterýmkoliv z otvorů a nelze předpovědět kterým se tak stane. Statistická pravděpodobností povaha tohoto jevu se projevujevuje jako interference. Podle kvartonovky by k takovému rozptylu pravděpodobnostnímu chování částice dojít nemělo.

Citát:
KORPUSKULÁRNĚ-VLNOVÝ DUALISMUS
Louis de Broglie (1924)
• každé pohybující se částici přisuzujeme kromě vlastností částicových také vlastnosti vlnové
• Takovéto vlnění se označuje jako de Broglieovy vlny (hmotnostní vlny) a je projevem vlnových
vlastností pohybujících se částic (i těles), přičemž neexistuje zdroje, který by takovéto vlnění
vyzařoval.

JSCH-Pd

kacha píše:Stručná charakteristika vývojového trendu mnou založeného vlákna: Chiméry,obludné nic neříkající prázdné pojmy a stádní efekt. Sokrateus se zřejmě dobře baví.

chalupsky.karel@seznam.cz

Dobrý den,
rozumím Vám, a neměl by být problém oddělit kvartonovou část vlákna někam jinam. Cítím, že byste nyní chtěl pokračovat v tom, co jste tenkrát začal sám.
Mám poprosit rivala?
G.

Citát:
........Asi bych místo: "že se vakant pořád vyměňuje za nový", napsal že vakant je stále stejný (co do obsahu a formy), jen se mu neustále "přepřahají" protoely, jako koně v zájezdní hospodě. (vakant je jako ten kočár) Soky......

Skutečně se při přepřáhání nic neděje a vakantovc pole je k tomu všemu netečné?

Psal jsem, že lze prokázat, že adeptů - kvartonů pro vtažení vakantů do nich v prostorovém uspořádání je více než jeden. A o tom kam je vakant vtažen rozhodne princip pravděpodobnosti. Takže dráha vakantu přiřazené částice nemůže být přímá lineární a její charakteristika musí být závislá na rychlosti pohybu. Navíc jestliže platí, že jakmile je vakant kvartonem vtahován a současně z druhé jeho strany vysunován tak se musí vše dít po celé budoucí trase částice současně. Jedině kdyby kvarton nejdříve vakanta ,spolkl, a až pak by jej, po přepřažení, z druhé strany ,vyplivnul, druhému ke spolknutí tak to co píši nebude pravda.
Z hlediska kauzality by byla tato situace vysoce zajímavá a navíc by nebylo možno v prostoru a čase určit kde se částice nalézá. Problém je v tom, že teoretik KH předpokládá, že přepřáhání (,vcucnutí, a ,vyplivnutí,) se děje postupně ve skutečnosti se tak může dít podle příslušného textu v KH, opakuji, pouze současně!!!!.
Tento omyl je opět důsledkem lineární logiky.
Poznámečka: Proti zmrznutí květů se také dá bojovat kouřem a překrytím stromů zahradnickou sítí se zdrojem tepla. Na internetu se dá najít vše i návod.

JSCH-Pd

Gabča píše:Dobrý den,
rozumím Vám, a neměl by být problém oddělit kvartonovou část vlákna někam jinam. Cítím, že byste nyní chtěl pokračovat v tom, co jste tenkrát začal sám.
Mám poprosit rivala?
G.

... pokud mi hodíš do SZ Tvojí představu / nástin "rozdělení", rád to udělám ... A(&F) ...

Tak teda jo, Sokratýsku.

Sílu a energii nedovedu výstižně definovat nejen já, ale ani daleko chytřejší, takže následkem toho nebudou. Žádná škoda - stejně nejsou potřeba, protože se všechno se vším navzájem dotýká - Země s Měsícem úplně stejně jako se Sluncem i Alfa Centauri. Další nepřesně definované fenomény již raději škrtat nebudu, protože potom by už nezbylo vůbec nic. No nevadí, hlavně, že Ti to tak pěkně funguje.

Pro mě je v tom ovšem poněkud nepříjemná potíž, že mé přesvědčení i zkušenosti se jaksi bez sil, energií a spousty jiných věcí, přes které u Tebe často "nejede vlak", prostě neobejdou. Pro mě tyto obtížně definovatelné chiméry naprosto reálně existují, takže si je posbírám a odnesu někam stranou, kde nebudou tolik překážet.

A abys viděl, že Dronti nejsou skoupí, prozradím Ti na rozloučenou ještě Velké Tajemství Rotariánů, ale pšššt:

Na Rafiích vůbec nezáleží, protože ty si i s celým složitým soukolím vytvořili lidé jenom proto, aby viděli čas!

Zdravím - poota