Vzhledem k tomu co jsem si přečetl nemohu nereagovat.
Motto:
...... Není už na čase vrátit se zpět k materiální výplni prostoru: Ne ovšem k ‚starému, dobrému‘, nehmotnému éteru, ale k materiálnímu podhoubí z něhož organicky „vyrůstají“ tzv. elementární částice. Je nejvyšší čas, pánové. Sokrateus. Razz......
Na to reaguje mnoho jiných a možná chytřejších. Pocit chybějícího podhoubí vakua je, aspoň jak jsem já pochopil, všeobecně rozšířen v mnohýc hlavách po celé zeměkouli. Návrhů řešení jsou mraky. Ovšem tvrdit a dokázat je velký rozdíl. Aby taková představa mohla zvítězit měla by být bezrozpornou scela se všemi vlastnostmi reality. A aby mohla postoupit do vyššího výběrového kola měla by být schopna pravdivějších vysvětlení než poskytuje fluktuační vakuum. Osobně jsem přesvědčen, že vakuum je určitým druhem reálné hmotné struktury, která vyplňuje a tedy zároveň tvoří prostor. Bez ní je prostor jen abstrakt.
Malá vsuvka: Éter je stejně nehmotný - je-li, jako nexitovaný kvarton - je-li.
Od Gabči je níže obrázek vakantu elektronu s interakci s kvartony. Pochopitelně to je 2d statická momentka - fotka. Pokud by mohl elektron existovat vně kvartonu, podle toho co vím a těch mála obrázků, které názorně ukazují jak to v kvartonovém světě chodí, nepřišel jsem na způsob, je-li vakant vtažen do kvartonu, jak aspoň na moment se může z něho vymanit tak, aby podle obrázku stál uprostřed kvartonů. V reálu taková situace může nastat se stejnou pravděpodobností jako když jehla vydrží stát 10 minut na špičce aniž by upadla. Ta je ještě nižší než projít na Petříně Hladovou zdí. Čili v reálu taková situace nemůže nastat. Vše je v pohybu a tak vždy se mezi elektron obklopujícími kvartony najde jeden, který má největší hlad a elektron pohltí. Navíc částice
stojící v prostoru nemá šanci na existenci.
Jestliže se podívám na obrázek fází průchodu vakantu kvartonem a domyslím si k němu celou kvartonovou síť, tak neznám způsob (částice-vakant je vždy v nějakém pohybu) jak se může z kvartonové mříže vymanit a existovat mimo ni. Je-li v pohybu je neustále pohlcována-vtahována sousedním nejsilnějším kvartonem až na věky věkův.
Citace:
.........//A o tom kam je vakant vtažen rozhodne princip pravděpodobnosti//.
Jendo, je mi líto, ale o tom který kvarton uchňapne vakant nerozhoduje ano pánbůh, ani strejda Heisenberg, nýbrž a jedině fyzikální stav excitace kvartonů 1. excit. slupky. Ten který má momentálně největší stupeň excitace!!!. A to je v každém okamžiku vždy jen jeden.
// Problém je v tom, že teoretik KH předpokládá, že přepřáhání (,vcucnutí, a ,vyplivnutí,) se děje postupně ve skutečnosti se tak může dít podle příslušného textu v KH, opakuji, pouze současně!!!!. //
To je opět ukázka Tvého přizpůsobení si KMV svým pravděpodobnostním potřebám. Že se impakt vakantu a jeho extrakt na opačné straně kvartonu neodehrává současně bys mohl pochopit ještě z mé dávné malůvky nazvané, tuším, normálový přechod vakantu přes kvarton. Je tam jasně vyznačena fáze rezonančního kvintonu. Kdyby to bylo současné, nekreslil bych tuhle fázi přechodu!!!
// Skutečně se při přepřáhání nic neděje a vakantovc pole je k tomu všemu netečné?//
Jendo, děje se toho velice moc. Představ si, že s každým „novým“ vakantem se znovu, rychlostí světla, generuje jeho nové hmotové pole (proto se nemůže sám vakant pohybovat hraniční rychlostí c !) a tohle ‚nové‘ pole je vždy znovu a znovu multiplikováno vnějším, např: gravitačním polem v němž se ten vakant nachází. A výsledkem toho je nový význačný směr asymetrie hm. pole vakantu a tím i nový směr pohybu vakantu V gravipoli to způsobí nelineární, balistický pohyb vakantu. Zdraví Sokrateus Razz........
Doklad toho, že si až tak nevymýšlím, je skryt ve výše uvedené citaci textu.
Jinak jestli jsem se choval provokativně zákeřně, tak to bylo z toho důvodu abych se dozvěděl více pro své kvartonové puzzle. To bylo tak z dvaceti procent, zbytek má na svědomí má zdřevnatělá kedlubna se kterou už nic nenadělám a lenost spojenou s rizikem amoku vzteku při hledání starých textů na tomto portále.
Stejně z toho co jsem chtěl vědět, víc nevím než vím.
Co se týče vlnění a kmitů je asi zcela zbytečné s Tebou o tom diskutovat. Když napíši, že vše dynamické kmitá, dostanu sprďáka jen proto, že nejsem ochotný přistoupit na Tvé dogma. Pro mě je zase zcela nepřijatelné přijmout existenci čehokoliv statického v čase neměnného.
Citace:
....... Ten nejflagrantnější případ podobného jednání jsou jeho výroky, že vakant vlastně nikdy není mimo kvartony. Kde k tomu přišel? Proč překrucuje moje dřívější texty? Vždyť je to zhovadilost 1. řádu! Kdyby tohle byla pravda, tak by existovala jen jedna rychlost pohybu pro všechny vakanty! Mnohokrát jsem napsal, že rychlost posuvu vakantu "skrz" kvarton je závislá na asymetrii hmotového pole. Vznik a rozpad rezonančního kvintonu je řádově 10-23 sec. a vakant vzdálený dostatečně daleko od všech hmotností se vůbec nepohybuje, t.j. je trvale mimo kvartony. Proč tedy Jenda takhle fabuluje. Proč se nedrží mého textu? ....
Odpověď k poslední otázce: Protože na to není zákon. Výše jsem popsal jaká je pravděpodobnost případu, že vakant stojí-trčí v kvartonové síti. Podle toho co vím vakant vždy exituje sousední kvartony, čím je jeho rychlost vyšší tím je exitace asymetričtější. Tvrzení, že by třeba elektron kdesi v prostoru ,stál, a hmotové pole bylo tak dokonale symetricky vybalancované působí přinejmenším kuriozně. K tomu, aby se objevila asymetrie stačí jeden šťouch kvartonu do druhého, anebo přímo šťouch do vakanta-elektronu. A ty se prý snad šťouchají také kvůli zajištění působení gravitace, vždy, pořád a všude. Jozefe, je to naprostý nesmysl!
Nakonec ne já, ale Ty jsi tvůrce své hypotézy. Je to jen Tvá věc. Jako dyslektik, s geniální nepamětí a ještě větší leností jsem se dopustil, jak výše uvádím, různých ,fópá, k nimž následovala Tvá reakce. Každý nezúčastněný čtenář rychle pochopí, že já jsem ten blbec, což nepopírám. Z hlediska pravděpodobnosti je pravděpodobnost takové pravdy značně vysoká. Co se týče znalostí částicové fyziky je téměř stoprocentní. Ovšem je zarážející když dva zcela nezávisle, jeden dokonce programově nemyslící, dojdou svou cestou k podobnému verdiktu. Snad by to měl být aspoň prťavý, tak velikosti kvartonu, důvod pokusit se místo dogmatické extáze o námitku promyšlenou. Dostal jsem od Tebe dost odpovědí, při níž jsem si říkal, že na to je třeba náhradní skleněný mozek. Mateřská školka hadr. Při tom relevantní vysvětlení vhodné pro dospělého jsem nedostal. A nemám je dosud. A ani nejsou třeba. Vedou v komplexu jen k dalším klínům do hlavy a k neporozumnění. A hlavně odvádí od podstaty věci. Je to třeba nechat koni. Tvůj nexistující čas rozhodne. O mně i o osudu Tvé hypotézy.
Přeji ji i Tobě krásnou budoucnost, přesto, že vše je o kmitech.
Poznámka: Škoda že ještě nemám opravený původní hardisk. Je na něm Eisteinova originál citace k vakuu a prázdnému prostoru. Je to trochu jinak.
Josefe, v mnohém máš pravdu v mnohém ne, tak jako já. Rozdíl mezi námi je, že Ty jí znáš rozhodně víc, ale nikdo z nás všechnu. Pro Tebe je to existenciální záležitost, já si jen hraju. Dávno vím, že s tím vším, s tak obrovským kvantem současných informací, u které každé je třeba si ověřit míru pravděpodobné pravdivosti, což je u mnohých nemožné, je možno si buď hrát anebo se z nich zbláznit. Hra je zábava a ta mě baví. Hra je poučením. I když se s někým hádám zdánlivě zbytečně, vždy, podle mé zkušenosti, si uvědomím nové souvislosti a vztahy, na něž bych jinak nepřišel anebo si ověřím pravdivost výsledků ke kterým jsem došel. Vždy si složím daší kousek svého puzzle. Ty mohou být úplně o něčem jiném než je předmět hry-disputace.
Do hry jsem šel proto, abych se, než natáhnu brka dověděl, udělal si přesnější názor na to proč jsem, kdo a z čeho jsem. Druhou šanci mít už nebudu a jinou hlavu také ne. Jako my všichni. Každý vidí věci jinak, podstatné je že statisticky jsou viděny a cítěny námi současníky podobně.
P.S.: Než jsem našel exaktní způsob jak falzifikovat Streitův mikročas, tak mi to trvalo dva roky. Dnes nemusím jen tvrdit, že je nesmyslná, ale dokážu proč.
U Tebe je to jasné. Dokaž, že nejde jen o představu, ale logicky vědecky jak se může jeden elektron zatoulat tak daleko, že zůstane sám samojediný trčet
stojící v hlobokém vakuo-kvartonovém prostoru bez šance být vtažen. I kdyby něco takového bylo možné, šlo by o unikátní nikoli obecnou situaci. Ve všech ostatních případech, kdy jsou hmotnostní pole excentrická nemá vakant šanci se z kvartonu vymanit aniž by jej nepohltil jiný. Pokud ano tak jak? Chtělo by to příslušné obrázky.
Stále přítel - JSCH-Pd
To je on, švihák inteligentní.
p.s. myslím , že by s eletos mohlo řešit tema ...." jak na protoely a vakanty "...motykou... 
takhle se na to tvářím, 
a takhle se můžou stydět. Tohle si můj přítel Schneider opravdu nezasloužil - ať už prezentoval názory svoje a nebo cizí, mělo to vždycky, tedy pokud mě náhražka paměti neklame, onačejší úroveň. 