Slavek Krepelka píše:Earth mass (M⊕) is the unit of mass equal to that of the Earth. 1 M⊕ = 5.9722 × 10 na 24 kg.
Takže zhruba 6 septiliónů tun, takže dvacet řádů poněkud přesněji srovnáno s Tvým odhadem asteroidu a nikoliv 14, jenom podle objemu a standartního poloměru Země.
Slávku, porovnáváš grav. sílu asteroidu na Zemi vs. grav. sílu Země na asteroid. To může být klidně 20, ok, to počítáš správně, ale toto porovnání není rozhodující faktor o tom, jestli nás ten šutr vyšplouchne z oběžné dráhy. Ten rozhodující faktor je porovnání grav. sil od asteroidu na Zemi vs. grav. sil od Slunce na Zemi.
Je tomu tak proto, že Slunce si nás svou gravitací jaksi přidržuje a jde o to, aby tento invazivní grav. účinek od asteroidu nebyl moc velký. Stačilo by, aby byl třeba jen o 3 - 4 řády menší, než vliv Slunce a už by mohlo dojít ke změně, kterou pocítíme.
Rozhodující je vliv Slunce vs. vliv asteroidu a ten je s rozdílem 14 řádů.
Slavek Krepelka píše:adam.benda píše: Jinak o poměr mezi tím, jak působí šutr na Zemi a Země na šutr vůbec nejde. Slunce si nás díky své gravitaci udržuje na určité oběžné dráze. A jak jsem (nahrubo) spočítal, tak gravitační síla od asteroidu, která by naší oběžnou dráhu mohla narušit, je o 14 řádů nižší, tedy už to vypadá, že asi účinek nebude žádný. Ještě v tom ale může hrát roli rychlost toho objektu. Když bude asteroid příliš pomalý (oproti rychlosti Země), mohl se i tento drobný grav. účinek posčítat a nakonec mít vliv. V tomto případě ale asteroid kříží dráhu Země, takže "zhruba půlku času jí tlačí víc doleva a půlku času pak zase víc doprava", takže ve finále se to odečte a výklon oproti standardní oběžné dráze je nulový.
V podstatě nesouhlas. Ortodoxně a zjednodušeně ... M1 x M2/2 je vzájemná síla. Nicméně, akcelerační zrychlení je dáno zase masou při působení síly, zatímco časy a vzdálenosti jsou stejné, takže se dají vyhodit z úvahy. Neortodoxně to vypadá trochu jinak. Jablko má nepoměrně slabší gravitační pole než Země. Proto jablko k sobě přitahuje Zemi neporovnatelně menší silou, než k sobě přitahuje Země jablko. Tohle někomu uteklo při vysvětlování vztahů, nicméně maticky to vyjde úplně nastejno, protože ta Země se také stejnou silou přitahuje k jablku, jako si přitahuje jablko, a naopak.
To říkáš naprosto správně, že Země se také přitahuje k jablku. V učebnicích fyziky to vůbec nebývá zmíněno, čemuž moc dobře nerozumím, proč.
Nevím teď přesně, kam s tím akceleračním zrychlením směřuješ, ale je to dáno přímo vztahem F = m a.
Nicméně na to vsaď jed, že tvar oběžné dráhy je dán jakousi původní a neustále přeživší setrvačností planety, ale gravitačním polem od Slunce je směr pohybu neustále natáčen, až nakonec vzniká elipsa. Slunce by chtělo trajektorii planety stočit přímo do Slunce, ale tato zvláštní setrvačnost to nedovolí, vždy "je o krok napřed".
Mám to ověřené, Slávku. Naprogramoval jsem si nový simulátor. Naházíš tam planety a hvězdy s libovolnou hmotností a libovolným počátečním stavem a simulátor Ti ukáže, jak se to pak celé bude hýbat. A to, co Ti tu tvrdím, se pomocí simulátoru jen potvrdilo.
Slavek Krepelka píše:... V podstatě jsem Ti chtěl naznačit, že počítat jenom rozdíl síly mezi asteroidem a Zemí, a Sluncem a Zemí, není vyčerpávající a kompletní. Takže jsem to zvoral a nevysvětlil svůj náhled výslovně. Omluva.
Ok, o nic nejde, ale nicméně bych řekl, že poměr mezi těmito silami (Slunce-Země, asteroid-Země) vyčerpávající jest. Já tuším, o co Ti jde, ale ty ostatní faktory jsou docela dobře zanedbatelné. Přesto jsem ale další "nebezpečný" faktor zohlednil. Je to ten bod č. 2, kde zmiňuji, že dráhy se navzájem kříží a zhruba(!) tak dochází k vyrovnání sil, které v jednu chvíli ženou Zemi "nalevo" a pak zase "napravo". Nic víc už ale počítat potřeba není. Slunce je jednoznačně dominantní a prakticky jediný faktor, který udržuje Zemi na stále stejné oběžné dráze.
Máme tu spoustu planet, které na nás taky působí svými gravitacemi, například Jupiter, coby první liga v tomto. Jenže i to je všechno poměrně dobře zanedbatelné. Gravitaci Slunce, které má hmotnost deset na 30, se jen tak něco nevyrovná.
Slavek Krepelka píše:Hm, nepopsal jsi právě princip odstředivé síly? Takhle nám to vysvětloval Bourek v osmičce a takhle jsem to nejen přijal, protože to dává smysl, ale dokonce jsem byl schopen si z toho sám kdysi vyvodit jeden vzorec odstředivé síly a později potvrdit v literatuře. Vůbec nejde o to, jestli je tou "dostředivou" silou loukoť, nebo gumička, nebo gravitace. Odstředivá síla je vždy, pokud se děsně nemýlím, právě výsledkem setrvačnosti masy na tangenciálně zakřivené dráze ovlivňované nějakou dostředivou silou. Proto snad také odborníci označují odstředivou sílu za pseudo-sílu, nebo nepravou sílu.
Ano Slávku, máš pravdu, já jsem si jen odvykl si to spojovat s tou dostředivou silou tak, jak je zhola definována. Je to přesně tak jak říkáš.
Potíž je ale v tom, že my subjektivně vnímáme ten souboj sil ... gravitační vs. odstředivou ... jako velice křehký systém, který přeci musí něco velice snadno rozhodit. Nemusí, Slávku, je to jen zdání. A je to zdání právě jen proto, že odstředivá síla má tu podstatu, o které jsi teď psal. Naproti gravitační síle se staví mocná síla setrvace.
Slavek Krepelka píše:Aby to bylo ještě trochu komplikovanější, plete se do toho Boydův zákon harmonických vzdáleností planet, o kterém se radši mlčí, který platí pro všechny vnitřní planety až po Saturn, s tím, že jednu jaksi prázdnou pozici mezi Marsem a Jupiterem zabírá hlavní masa pásu asteroidů. ...
Tohle je skutečně zajímavá záležitost. Jakási harmonicita může být dána průběhem počátečního formování soustavy, ale může to taky poukazovat na něco zcela jiného a to mnohem, mnohem důležitějšího...