martin11 píše:
amater to chápe takto....
magnet je pružina v klidu ! když ho něčím vybudíme, např Fe tak se napruží, předá část energie do Fe. když Fe odtrhneme vtrací se do klidu ...i se svojí energiíí ...původní. pružinu natahneme, nebo zmačkneme / to je jedno a předáme do ní energii potřebnou ke stlačení / natařžení/ pokud tah / tlak / pomine energie se vrátí odkud přišla a pružina je neutrální.....jako magnet v dřevěným lese....
magnet je ale trochu jiná liga a má na rozdíl od pružiny vlastnost se mezi sebou přitahovat / odpuzovat/ takže to je to, co pružina nemá / a to nás štve, a chceme si na tom postavit MM....já také..../ ale při analogii s pružinou nám náhle vychází, že to je nesmysl / ten MM/ což se snažíme zatvrzele nepochopit / já také/....
závěr. pružina i magnet jsou jen akumulátory energie / patří sem ještě setrvačník
/ tak si myslím
a navíc si myslím, že zrovna tak jako magnetem ani nataženou pružinou / roztočeným setrvačníkem/ nic nerozsvítíte...ač jsou plné energie. jestli to chápu blbě , tak mě opravte m11
Myslím, že problém je hlavně v tom, že si představujeme, že zmagnetováním "vytvoříme magnet", tedy kus hmoty, ve které máme ten magnetizmus nějak "uzavřený", takže si ho můžeme vzít a někam si ho přenést, tedy někam, kde ten magnetizmus předtím nebyl. Tohle naše přesvědčení do nás nahustili už ve škole tím, jak nám vykládali o chaoticky uspořádaných elementárních magnetech, které se zmagnetováním uspořádají všechny "jedním směrem", takže spojí svoje síly a vytvoří severní a jižní pól s neutrální zónou uprostřed, kolem čehož se začne rozprostírat magnetické pole právě vzniknuvšího magnetu. Je to celkem logické, dá se to i snadno představit, a pokud člověk nechce od magnetů nic "neběžného", tak s tím může klidně i dožít.
Když se tím ale začne zabývat přece jen trochu hlouběji, tak snadno zjistí, že tahle představa je jenom silně zjednodušená náhražka něčeho, co ve skutečnosti funguje jinak. Tedy ne úplně jinak, spíš bych to formuloval že zhruba zrovna tak, ale spíš jaksi "obráceně".
Prvotní je magnetické pole, které se radostně rozprostírá všude kolem nás a prostupuje všemi materiály našeho reálného světa. Všemi kovy i nekovy, tekutinami i plyny, dokonce i vzduchoprázdnem. Toto pole se skládá z chaoticky a nebo podle nějakého řádu uspořádaných elementárních magnetů, které si navzájem propojují svá elementární magnetická pole tak, že se navenek nijak neprojevují, což se běžně nazývá quazineutralita.
Pokud se v tomto poli nevyskytne materiál, který by nějak tuto quazineutralitu narušoval, tak se magnetické pole nebude nijak projevovat, což vzbuzuje dojem, že neexistuje. Některé materiály za jistých okolností toto pole dokážou ovlivnit a to dost výrazným způsobem. Není mi sice jasné, jak konkrétně to dělají, jestli fungují třeba jako "odpor", skrze který již nemůže pole svůj potenciál tak snadno vyrovnávat a musí to činit "mimo něj", tedy okolním prostorem. Nebo jestli fungují spíše jako "usměrňovač", který vytváří póly tím, že umožňuje poli "průchod" pouze jedním směrem - a nebo nějakým úplně jiným způsobem. Jisté je jenom to, že prostě na magnetické působí, a to tak, že se jeho elementární magnety srovnají, jak se nepřesně říká, do "siločar". Což jsou elipsovitě od pólu k pólu probíhající vlákna, tvořená elementárními magnety, které se navzájem "dotýkají" nesouhlasnými póly. Příčným pootáčením magnetu se pootáčejí i elementární magnety pole a vytvářejí tak stále nová a nová vlákna, která opět "propojují" oba póly.
S tím ovšem souvisí velikost toho, čemu se říká pole magnetu, a běžně se o něm říká, že je nekonečně veliké. Z předchozího ovšem vyplývá, že "dosah" magnetu, tedy velikost "jeho magnetického pole" je dána jenom tím, jaké množství elementárních magnetů dokáže ovlivnit. Zřejmě nejdůležitější přitom bude asi příčný průřez hmoty materiálu magnetu, přičemž se do jisté míry budou nejspíš ovlivňovat i sousední elementární magnety, čímž se dá vysvětlit i postupné slábnutí pole se vzdalováním od fyzického magnetu.
Na přeskupení částic hmoty fyzického magnetu tak, aby ovlivňoval magnetické pole, potřebujeme určitou energii, která závisí na magnetické "tvrdosti" materiálu. Na vytvoření stejně silného magnetu z magneticky "měkkého" materiálu spotřebujeme méně energie, než na vytvoření magnetu z materiálu "tvrdého". Magneticky "tvrdý" materiál dá ovšem po skončení magnetizace magnet "silnější". Na demagnetizaci obou magnetů bude opět potřeba energie, na "tvrdší" materiál zase větší.
Přirovnávat magnet k akumulátoru elektrické nebo tepelné energie je naprosto zcestné.
Částečně jej lze přirovnat k akumulátoru nebo pružině z čistě mechanického hlediska na základě toho, že magnetické pole mechanicky "pruží", takže do něj lze mechanickou energii "uložit" a později si ji opět "vyzvednout". Její velikost ovšem nijak nesouvisí s velikostí energie vynaložené na vytvoření magnetu. Je to stejné, jako síla pružiny nijak nesouvisí s energií, vynaloženou na její svinutí. Jejím rozvinutím také tuto energii nedostaneme zpátky, ale naopak jenom spotřebujeme další na "zničení" pružiny.
Zdravím - poota
Mně to zrovna obrovské nepřipadá. 
