Schneider píše: Přesto, markanty typu fragmentů elektronvoltu nespolknu.
Nazdar Jane,
http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektronvolt
Jestli Ti tohle nestačí na to, abys pochopil že jednotka elektronvoltu je nikoliv otázkou neodiskutovatelnoho experimentu ale záležitostí arbitrárního rozhodnutí ustanovení jakési jednotky se kterou se dá něco spočítat, nejsem si jistý co by to mohlo dokázat. V systému jednotek nejde o to, aby byly jednotky pravdivé a representovlz skutečnost ve svých detailech, ale o to, aby byl systém vypracován tak, že v něm nedochází k vnitřním konfliktům.
Elektronvolt byl původně namyšlen Bohrem, spočítán na základě mnoha předpokladů o jejíchž pravdivosti se nelze zatím ještě experimentálně přesvědčit. Již samotný fakt, že model elektronu a funkí atomu se od jeho dob několikrát změnil svědčí jenokm o tom, že původní model nevyhovoval a nevyhovuje absolutně, ale jeno relativně, dokud se nenamyslí model podstatně více vyhovující. Jenže to ještě neříká nic o tom, zda si celý systém teorií dokáže vzájemně vyhovět a tvořit homogenní a bezkonfliktní celek. To, že dílčí teorie jsou v mnoha směrech použitelné je neodiskutovatelný fakt. To, že zdaleka nemusí a zatím nikdy nepopisují skutečnost je ale taky fakt.
Schneider píše: Natolik něco vím. Stejně tak jako, když jde o běžně používaný a provdivý vzoreček.
Každá taková teorie a každá její formule je kruhový odkaz, který vždy potvrdí její svou vlastní platnost. Navrtal jsem se do F=ma. Srovnej si ji s formulí momentu tělesa v pohybu M=mv a ihned zjistíš, že buď může platit jedno, nebo druhé, nebo žádné, ale nemohou platit tyto formule obě. Přesto jsou obě použitelné ve specifických případech. Porovnáš-li si pa obě s formulí energie tělesa v pohybu, je zase všechno jinak. Náhle máš tři vzorečky které jsou ve vzájemném konfliktu.
Celkem jednoduchý pokus pak ukazuje, že jedinný skutečně funkční a representativní je vzoreček pro ustanovení vypočítání energie E= 1/2mvv (velocity na druhou). Vezmeme-li setrvačník třeba u lisu s tím, že masa setrvačníku je koncentrovaná skoro výhradně v obvodu setrvačníku, zjistíme, že setrvačník s větší masou ale nižšími otáčkami překoná menší momentální zatížení lisu než setrvačník stejného obvodu, méně masivní ale roztočený na vyšší otáčky, kde poměr mezi obvodovou rychlostí setrvačníku a jeho masou je počítán podle ať už F=ma, nebo M=mv, a že jedinná formule která skutečně vyhovuje praktickému chování setrvačníku je vzoreček energie E= 1/2mvv.
Nicméně všechny tři formule jsou samy o sobě vyhovující pro mnoho praktických účelů, jsou prakticky používané a přinášejí praktickou předvídavost, ale jenom do té doby, dokud do toho nezačne někdo skutečně štourat a nezjistí, že si vzájemně odporují a že se s nimi dá hrát matematická házená, kam se to momentálně komu hodí a jak daleko je třeba se zaobírat podstatou jejich pravdivosti v danném případě.
S laskavým pozdravem, Slávek.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
